Podněty k tomu, abychom se začali zabývat tím, jak deník Právo pokrývá prezidentskou kampaň, byly celkem dva. Jednak podivuhodná četnost textů o zemanovcích před letošními krajskými volbami, z nichž čišela jen málo skrývaná přízeň politickému projektu „jezevce z Vysočiny“. Jednak ohlušující ticho, kterým Právo častuje kampaň Jiřího Dienstbiera.

Začněme několika užitečnými čísly. Právo publikovalo v období od 1. září 2012 podnes celkem 89 textů, v nichž se vykytuje jméno Miloš Zeman. To samo o sobě je fascinující porce na čestného předsedu mimoparlamentního subjektu. Pro srovnání ministr zahraničních věcí, předseda TOP 09 a prezidentský kandidát Karel Schwrzenberg se v totožném období vyskytl v celkem 65 textech, Jan Fischer v 43 textech, Vojtěch Filip ve 26 textech, a dokonce i předseda ČSSD Bohuslav Sobotka pouze v 80 textech.

Jiří Dienstbier, se tu v období od 1. září dodnes vyskytl celkem v 30 textech, z toho jeden si musel sám napsat. Obsahem se budeme zabývat vzápětí, ale ještě chvíli zůstaňme u těchto mimořádně zajímavých čísel. Taková disproporce jistě může mít i jiné vysvětlení nežli úmysl pomáhat Zemanovi a poškozovat Dienstbiera. Pojďme se na tyto jiné možnosti podívat.

Není například možné, že Zemanův mediální tým je o mnoho pracovitější, obratnější, nežli Dienstbierův? Není. Když se podíváme na webové stránky Miloše Zemana do rubriky tiskové zprávy, zjistíme, že obsahuje všeho všudy dvě položky, jednu z 16. srpna 2012 a druhou z 26. června 2012.

Je to k nevíře, ale Zeman za poslední dva měsíce nevydal ani jednu tiskovou zprávu, soudě alespoň podle jeho webu. Zemanova strana, SPOZ, vydala ve stejném období všeho všudy dvě tiskové zprávy. To je přesně tolik, kolik jich Jiří Dienstbier vydal jen prostřednictvím ČSSD za poslední týden.

Faktem ovšem je, že disproporce v četnosti textů o Miloši Zemanovi a Jiřím Dienstbierovi v jiných denících je obdobná jako v Právu (MFD: Zeman 115, Dienstbier 32; HN: Zeman 42, Dienstbier 11), což lze i v těchto případech vysvětlit zřejmě snahou Dienstbierovu kampaň a jeho politickou práci co možná nejlépe ututlat.

Pokud si jako srovnání vezmeme zpravodajský server ČTK ceskenoviny.cz, zjistíme, že v daném období, od 1. září 2012 podnes se zde Miloš Zeman vyskytoval v titulcích celkem osmi zpráv, zatímco Jiří Dienstbier celkem v deseti. Ani to ovšem není poměr odpovídající reálnému postavení obou kandidátů.

Do podrobnější obsahové analýzy textů v jiných českých médiích se pouštět nebudeme, podstatné je pro nás v tuto chvíli Právo. Základní námitka totiž může znít, že nezáleží přece tolik na tom, kolik se toho píše, ale co se píše. Tak se na to pojďme podívat.

Svět podle Práva: zemanovci táhnou na krajská zastupitelstva

Začátek září v deníku Právo se nesl až v dojemně synchronizované kampani, která si evidentně kladla za cíl přesvědčit čtenáře o tom, že zemanovci vstoupí takřka všude do krajských zastupitelstev a hlas pro ně je tedy bezpečnou volbou. Konkrétně:

4. září 2012 se v Právu pod titulkem „U Zemana na Vysočině: levice má náskok, nástup zemanovců“ psalo: „Převahou levice by skončily krajské volby na Vysočině, oproti minulým volbám by si však vítězná ČSSD pohoršila. Bodovala by i Strana práv občanů — zemanovci (SPOZ), jejíž čestný předseda a prezidentský kandidát Miloš Zeman v chalupě na Vysočině žije.“

V tentýž den v jihozápadních Čechách informovalo Právo o zahájení kampaně ČSSD pod titulkem „Plzeňská ČSSD zahájila kampaň a připustila koalici se zemanovci“.

O den později na Severní Moravě a ve Slezsku pod titulkem „ODS i zemanovci počítají s volebním úspěchem“ se mimo jiné psalo v několika odstavcích o volebních záměrech zemanovců, zato o ČSSD přesně toto: „Kromě [Miloše Zemana] podpořili kandidátku zemanovců do kraje také bývalý ministr vnitra Martin Pecina nebo moravskoslezský hejtman Jaroslav Palas (ČSSD). ,Mně je sympatický každý, kdo má zájem na tom, aby se v našem kraji vytvořila pracovní místa,’ zmínil a dodal, že on je tím, kdo od Zemana neodešel, na rozdíl od některých sociálních demokratů.“