Profil čtenáře:
Peter Zborník

PZ
Profese:
Moc pěkně napsáno. Snad jen bych dodal, že demokracie v ČR se spasí pouze až rozuměji "elity" že pro docílení kvality demokracie, řekneme skandinavského střihu je potřeba navýšit počet členů politických stran o desetinásobek.

Níže mé komentáře k volbám ČSSD v krátkodobém horizontu.
ČSSD nemá usilovalt o založení vlády, která nebude mít podporu. To by bylo od ČSSD nezodpovědné.

Až bude ČSSD si jistá, že vláda s její účasti získa podporu, tak může jí zkusit sestavovat. Začít jednat se může teď a případně může se i jednat o odvolání předsedkyní poslanecké sněmovny pokud 2. pokus o získání důvěry vlády bude neúspěšný (aby tam byl předseda, který při 3. pokusu jmenuje Sobotku).

ČSSD tedy musí již začít jednat teď o koalici, která bude mít stabilní většinu (tj. ne 101 nejistých hlasů). Až takovou většinu získá může ČSSD požádat Zemana o 2. pokus sestavovat vládu. Pokud to ČSSD nestihne může pokoušet se o odvolání předsedkyni sněmovny poté, co získá stabilní většinu.

Pokud ČSSD nesežene stabilní většinu, tak může uvest, že zkusili to, ale nepodařilo se, nicméně je ČSSD rád, že
1) nepřispěli k "velké koalici" při podpory poměrně pravicové vlády Rusnoka za jejichž kroky nemůže odpovídat,
2) nepodpořují vlády, jejichž kroky nemůže ovlivnit a ve které nemá personální obsazení,
3) prosazují princip, aby vlády vyšly z dohod politických stran, a ne z milosti prezidenta, jelikož vláda musí potom každopádně získat důvěru.

Bylo by vhodné, kdyby ČSSD, podle finského vzoru, usilovala o zmeně ústavy a odebrala pravomoce prezidenta např. právo jmenovat premiera, ale Hašek a spol. samozřejmě budou hlasitě protestovat.
Tereza Stöckelová evidentně si nepřeje, aby rodinná politika byla státem podpořená. Jedná se o typický tiráž, který na všechny nadává ale který nenabízí žádné alternativy týkající se rodinné politiky. Myslel jsem, že ProAlt znamená Pro konstruktivních Alternativ.

Politika je nakonec o prosazování hodnot a jejích reálné podpory ve skutečnosti. Tereza holt nesouhlasí s tím, aby lidé si mohli žít život takový jak si přejí, když chtějí založit rodinu a mít pár dětí, na které dnes nemají peníže. Tím je Tereza nesolidární s rodinami. Třeba prosazuje Tereza, aby si lidé raději koupili další mobil nebo ani neexistovali. Těžko říci, kritiky hodně, řešení žádná.

Pokud by měla být Tereza konsekventní ve své tézi, aby každý si žil život podle svých představ a rodinná politika by něměla být podpořená, tak potom by měla taky tvrdit, že v důchodu si každý má platit své zdravotní a důchodové výdaje sám (ty výdaje platí přece dětí jiných), že handikapované nemají být jiným dotované a že bohatí nemají být zdaněné. Nesolidarita s rodinami ze strany Terezy totiž otevírá dveře k nesolidaritě se starými, slabšími a jinými lidmi vůbec, pokud nejsou v rodině, tj.

Roman Joch by byl velmi potěšen ur-konservatismem Terezy.

Takže špatná analýza a žádná řešení, ale hodně nadávek zprava doleva. Velmi post-moderní a nihilistické.
Anna Šabatová není špatná volba.
Osobně si myslím, že Eliška Wagnerová, místopředsedkykě Ústavního soudu by byla lepší kandidátkou.

Lidskská práva má jako specializace od roku 1984. Po sametové revoluci byla jediná z mála osob, které se v této problematice vyznala. Pracovala jako předsedkyní Nejvyššího soudu, v Legislativní radě vlády. Žila v exilu v Německu mezi 1984 a 1993, takže zná i jiné prostředí než totalitní a post-totalitní ČR.

Její mandát u Ústavního soudu končí v dubnu 2012.
Těžce se dokážu představit jinou osobnost, která by měla lepší kvalifikace na tento post než ona. Myslím si, že Eliška Wagnerová bude výbornou prezidentkou, pokud bude chtít kandidovat a bude mít podporu.
Důvod ohrožení demokracie je nezájem/neznalost/lenost občana se na její fungování aktivně podílet v politických stranách, s výjimkou hlasování ve volbách.

Členství v politické straně je stigmatizované. Jedná se asi o dědictví po komunismu.

V práci v parlamentních politických stranách se angažují pár desítek tisíc občanů (ODS a ČSSD mají každý cca 25.000 členů - asi polovina černých duší, TOP a VV mají pár tisíc členů, KSČM má své členy z období okupaci).

Pokud by se počet členů politických stran zvýšil na, řekneme 300.000 členů (cca 5% všech voličů), tak už budou problémy s korupcí a mafianizací státu mnohem menší a hlavně se stanou řešitelné.

Důvod ohrožení demokracie je tedy nezájem občana se na její fungování aktivně podílet, s výjimkou hlasování ve volbách.

Jinou hlavní příčinu pro mizerného fungování české demokracií nemohu najít.

Řešení spočívá tedy v popularizaci členství v politických stranách a v hromadným vstupem občanů do politických stran.

Alternativně se může podporovat přímá demokracie, podle Švýcarského modelu, která obchází stranickou struktůru (občané vyhlásí referendum a mohou zamítnout zákony nebo měnit ústavu, rozhodovat o členství v EU, NATO atd.).
níže posílám jeden příklad škod, které wikileaks, perfektně načasovaně páchalo.
Tyto škody jsou větší než přínos "odhalení" diplomatických kabelů, se kterými wikileaks prišel.
Pokud bych chtěl odstřelit připravovanou legislativu, postupoval bych podobně.

Jedná se o whistleblower bill, kde kvůli wikileaks se vyškrtla ochrana oznamovatelů korupce a nekalých praktik v amerických tajných službách:

Cituji článek ve washington post:
The aim of the legislation was to bolster incentives for federal
workers to put a halt to wrongdoing by making protected disclosures to
their superiors, Congress or the public. Those who work at borders,
airports and nuclear facilities, as well as law enforcement agencies
such as the FBI, would be among those covered.

The Obama administration initially sought to include national security
and intelligence employees and won bipartisan Senate support for doing
so, but the part of the bill that covered them was stripped by
supporters in recent days after House Republicans expressed concern
that it might encourage disclosures comparable to the WikiLeaks publication of U.S. diplomatic cables.
http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2010/12/22/AR2010122206248.html

Psal jsem původně:
Otázka je zda příjde okamžik, když "svoboda internetu" zastoupená wikileaks skutečně páchá hmatatelné škody, se kterými "veřejnost" nemůže souhlasit a proti které je nutné "razantně zakročit".

Okamžik již přišel jeví se. Nejednalo se však o svobodu internetu, ale o svobodu oznamovatelů v tajných služeb.
Skutečně perfektní načasování.
Škody by však mohly být větší, možná i budou.