Progresivní konzervatismus oranžového desatera

Tereza Stockelová

Debata kolem programových návrhů Oranžového klubu ČSSD odhaluje, jak hluboce jsou uloženy konzervativní myšlenkové stereotypy české společnosti — zasahují dokonce i do argumentační výbavy samotných návrhů Oranžového klubu.

„Desatero“ Oranžového klubu ČSSD, především návrh na povinné dělení rodičovské dovolené mezi matku a otce, vyvolalo pozdvižení ve všech koutech politického spektra. Jedni to vidí jako politizaci rodiny, kde má být každý oprávněn pěstovat si své vlastní stereotypy dle libosti (M. Loužek; ČT 24 Události komentáře, 13. 5. 2013), druzí jako první krok k povinnému praktikování menstruace českými muži (K. Dolejší, Britské listy, 13. 5. 2013). Tyto způsoby argumentace jsou poučnou zprávou o otřesném stavu českého veřejného prostoru, co se týče problematiky rovnosti pohlaví. Neměly by nás však vést k přehlédnutí toho, co je skutečně nepřijatelné na samotném desateru.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Chvála stereotypu

Nejdříve se podívejme na pochybnou argumentaci výše zmíněných kritiků. U Marka Loužka z Centra pro ekonomiku a politiku odkojeného mateřským mlékem Václava Klause nepřekvapí, že přirozenost rodiny jako asymetrického, genderově hrubě nevyrovnaného svazku obhajuje podobně jako při jiných příležitostech tzv. volný trh. Stejně jako nevidí (nebo nechce vidět), že tzv. volný trh je výsledkem specifických a cílených intervencí státu do ekonomického prostoru (ať už v podobě politicky založené regulace nebo deregulace), nevidí (nebo nechce vidět), že „tradiční“ dělba práce, povinností, výsad a privilegií v rodině je výsledkem specifického nastavení ekonomických a dalších společenských institucí, které mají alternativy. Ty nejsou méně „přirozené“ - jen poněkud méně výhodné pro mužské pohlaví.

Tradiční dělba práce v rodině je podobně přirozená jako to, že mají ženy na stejných pozicích nižší platy, což zástupce CEPu kouzelně využívá jako argument pro logičnost a racionalitu genderové asymetrie v rodině. Ze zakletí žen do pozice celoživotních pečovatelek a udržovatelek zázemí pro úspěchy svých mužských partnerů není v tomto scénáři úniku.

Slepé skvrny dekonstrukce

Genderovou zabedněnost české rozpravy i tam, kde bych to nečekala, ukázal Karel Dolejší na Britských listech, když z komára návrhu na pár týdnů či měsíců rodičovské dovolené pro otce udělal argumentační eskapádou velblouda povinně menstruujících mužů a „džihád na druhou“. Snad nám tu feministky nechtějí zpochybňovat, že tělo Ženy, její tělesnost, touhy a schopnosti pečovat jsou fundamentálně jiné než v případě Muže! Od jindy bystrého obhájce postmodernismu bych čekala sofistikovanější pozici.

Místo toho, aby se například ptal, kde jsou všechna ta těla, která se nevejdou do binární opozice žena — muž a jsou s diagnózou „intersex“ vyhlazována (doslova vyoperována) ze „zdravého těla“ (politického a sociálního) našich moderních společností. Kde je analýza toho, jak jsou specifické rozdíly mezi ženskými a mužskými těly, touhami a schopnostmi výsledkem konkrétních historicky, ekonomicky a sociálně kódovaných praktik stravování, cvičení nebo lékařských intervencí, kterým jsou dívky a chlapci od narození podrobováni, spíše než jednoduše biologickou daností nebo výsledkem „dobrovolné domluvy“ soukromých osob, „případ od případu“? Kde je postmodernistova vášeň pro dekonstrukci?

Stejně jako není přirozený status quo, ani žádná podstatná změna ve společnosti se neděje „přirozeně“, spontánně, dohodou a bez konfliktu. Vždycky někomu působí nepohodlí, rozpaky a někdy je doprovázena i určitou mírou násilí. Každá podstatná změna se totiž týká rozdělení moci, možností a různých typů kapitálu.

Podpora matek nebo všeobjímající soudy nad „osobním osudem“ a hodnotou?

Chatrnost kritiky by nám však neměla zastínit základní problém samotného „oranžového desatera“, které není jednoduše podporou genderově vyrovnanějšího rodičovství a rovnějších příležitostí pro matky v současné české společnosti. Dokument nám celkem explicitně předestírá obecnou vizi hodnotného lidství (a ženství zvlášť), to když v „preambuli“ čteme, že „stále více mladých žen a mužů se rozhoduje nezakládat rodinu. A to především z finančních důvodů. Toto rozhodnutí není pouze smutným osobním osudem, ale má také devastující dopady pro fungování sociálních systémů a vůbec budoucnost naší země“ nebo v předmětném nejkontroverznějším bodě že „mateřství a rodičovství by měly být jednou z nejvyšších společenských hodnot. Děti jsou přeci naše budoucnost“. Oranžový klub tu s CEPem sdílí více, než by si jeho členky asi chtěly připustit.

Ačkoli by nikoho nepadlo, že si má přát, aby se všichni lidé stali lékaři nebo lékařkami, když je to tak prospěšné a ceněné povolání, nad předpokladem, že by se všechny ženy měly stát (biologickými) matkami, jinak něco společnosti i sobě „dluží“, se málokdo pozastaví. Jsou různé možnosti a způsoby, jak žít dobrý život a jak být prospěšný (nebo škodlivý) společnosti. Odpovídat si na otázku, jaké jednání a volby jsou dobré a obecně prospěšné, je v tomto přelidněném, přehřívajícím se a lidskými činnostmi a interakcemi obecně přetíženém světě stále složitější. Odpovídat na ni adorací biologické reprodukce považuji za chatrné. Možná, že světu nejvíce prospějeme tím, když toho tu po nás zbude co nejméně.

    Diskuse
    Když někdo ve větě ´mateřství je hodnotou docela zásadní´ hned vidí doklad vlezlého konzervatismu a v ´touze po mateřství´ zase jen záludnou praktiku moci, tak nemohu říci než, neblázněte s tím Foucaultem tolik.
    OH
    May 15, 2013 v 11.51
    já bych jako klíčové viděla to "především s finančních důvodů"
    Připadá mi, že v tom dokumentu hledáte něco, co tam vůbec není. Volba životních strategií a projektů by měla být co možná nejvíce otevřená v tom smyslu, že limitujícím faktorem při rozhodování, zda založit či nezaložit rodinu, by neměly být zrovna prachy - tak to čtu já. Možná je tam také obsaženo sdělení, že výchova dětí by mohla být brána i jako společenský zájem, nikoliv jen jako soukromé hobby a taková luxusní libůstka, na níž je holt možné i finančně vykrvácet. Nic víc bych za tím nehledala - z citovaných úryvků rozhodně nevyplývá, že dobrovoná bezdětnost a jiné životní projekty než je bilologická reprodukce, by měly být považovány za druhořadé. Polemizujete s něčím, co tam není, a argumentujete ve prospěch něčeho, co přeci nikdo nezpochybňuje!
    OH
    May 15, 2013 v 12.12
    A ještě celá hořím zvědavostí zjistit,
    přesně které "specifické rozdíly mezi ženskými a mužskými těly, touhami a schopnostmi" jsou "výsledkem konkrétních historicky, ekonomicky a sociálně kódovaných praktik stravování, cvičení nebo lékařských intervencí, kterým jsou dívky a chlapci od narození podrobováni" ?

    Hlavně ty rozdíly mezi mužskými a žeskými těly, to mne nedá spát, mohla by být autorka, prosím, trochu sdělnější?

    May 15, 2013 v 12.15
    Jelikož je Karel Dolejší naháněn a nepochopen paní Terezou v Deníku Referendum, trochu detailněji jsem se díval na to aktuální dělení mateřské, které funguje i tady v Norsku, ale je tam spousta situací, kdy to neplatí a tak jsem tomu i já uniknul, i když jsem si užil hlídání a výchovy následně, jelikož pracuji i o víkendech a tak krátký dlouhý týden vytvořil prostor, abych byl sám doma s dítětem a tak sakra moc dobře vím, jaký to je stres, strach, práce být s malým miminkem doma. S tímto direktivním norským systémem dělení rodičovské nesouhlasím, nesouhlasím s tím, aby se někdo pletl do toho, jak si chce rodina uspořádat výchovu dítěte v prvních měsících života dítěte, jelikož o tom se bavíme v norském kontextu, jelikož od prvního roku už tu většina dětí chodí do školky, tedy celý tento systém slouží jedině pro vybrání si extra dovolené navíc pro muže do 3 let života dítěte. Nedivím se tedy, že tento systému bude příští pravděpodobně konzervativní vládou zrušen. Ani já na tom nespatřuji nic, co pomáhá s odlehčením ženám, jelikož více už odlehčit nelze, je-li celoplošná dostupná předškolní výchova a takto hojně využívaná, ženy či muži v Norsku jsou mimo pracovní proces ani ne rok. 67% Norů s tímto modelem nesouhlasí, tedy společnost si hledá hranu a zjevně jí našla, že je právem každé rodiny si uspořádat systém dle možností a preferencí. Ono totiž nutit ženy krátit si i tak krátkou rodičovskou a nechat to na mnohdy neschopných chlapech, tu musí dělat v mnoha rodinách dobrý vítr. Nicméně je nutné udržet systém, který nebude dělat překážky těm, kteří se střídat chtějí a to kolikrát chtějí. Klidně po měsíci.
    TT
    May 15, 2013 v 12.19
    Více rozmanitosti
    Socialisté by měli mít trochu více otevřeného ducha. Rodičovská dovolená by se měla jmenovat rodičovské povolání. S dovolenou to nemá nic společného. Je to milé, ale únavné a během mé rodičovské jsem si vždy rád odskočil k mé práci.

    Navíc by se rodičovské povolán nemělo povinně střídat jen mezi mužem a ženou, ale prostě mezi partnery, kteří se o dítě starají - myšleno na páry stejného pohlaví samozřejmě. A samozřejmě je třeba si uvědomit, že ne všechna manželství jsou pouze párová...

    Nikdo k tomu samozřejmě nemůže být nucen. Prostě to může svobodně odmítnout.

    Tady se ovšem dostáváme k tomu, že každé společenství musí vycházet z nějaké představy prospěšnosti a neprospěšnosti, ať už ji vytváří a následně nazývá jakkoli. Pokud se naše společenství rozhodne střídat rodičovské povolání mezi partnery, bude to proto, že to považuje za prospěšné a naopak.

    Žádné společenství se asi nedohodne na tom, že by mělo zmizet z povrchu planety, jak naznačuje Tereza. Konečně kdyby si to Tereza myslela doopravdy (jako depresi z některých socialistických memorand to chápu), místo v ProAltu by asi spíš působila v nějaké PR agentuře Nečasovo vlády, protože ta je nejlepší představitelkou tohoto destruktivního proudu.
    OH
    May 15, 2013 v 12.30
    já to zase nechápu
    pokud se v ProAltu argumetuje takto demagogicky, tak to žádná alternatova není ...aniž bych se z oranžov¨ým desaterem zotožňovala, musím se ho zastat v tom , že fakt snad není nutné mu podstunovat něco, co nehlásá.

    Vzhelem , k tomu, že v ČR momentálně žádná rodinná politika není , tak vnímám i to, že se otevřela debata kolem některých radikálnějších návrhů, jako je např. ono povinné sdílění RD, jako velký přínos. Rozhodně i samotná debata o tomto problému může znamenat posun od současného "máme nejdelší rodičovskou dovolenou na světě, tak co by ty ženský ještě chtěly".
    May 15, 2013 v 12.39
    přijde mi odporné mluvit o přelidněné Evropě a u kafíčka v pražské kavárně mluvit o tom, že další generace prakticky nemá mít nárok na svou šanci nějak ten přehřívající se, asociální a nihilistický svět změnit, jak o tom mluví paní Tereza Stockelová v Deníku Referendum. To se máme snad začít stydět, že máme v naprosté většině jedno či dvě děti a Evropa jako celek bez migrace vymírá? Já být paní Terezou, tak si jdu promluvit o natalitě třeba do Nigerie, třeba do Brazílie a dalších zemí, ale kázat tohle z Prahy, která vymírá, to je absurdní. Kdo se bude starat jednou o paní Terezu, až bude jednou stará, to nevím, stejně jako nevím, co se bude dít třeba v Polsku, které prakticky opouští mladá generace.
    AJ
    May 15, 2013 v 12.53
    Co to tam, Terezo, projektujete?
    Faktem je, ze v dnesni mit dite je z financniho hlediska skoro luxus a rizikovy cin. A nemluvim o tom mit deti vice... Tohle by se odbourat melo.

    A na zaklade ceho jste z vyroku "mateřství a rodičovství by měly být jednou z nejvyšších společenských hodnot" vyvodila zaver, ze "vsechny zeny se musi stat matkami, jinak spolecnosti neco dluzi"?? To mi hlava nebere.
    OH
    May 15, 2013 v 14.41
    past povinného dělení rodičovaké dovolené
    vidím v českých podmínkách hlavně v tom, že dnes je v úplné rodině rizikovým zaměstnancem žena-matka, tzn. potenciální zaměstnavatel na ženu hledí skrze vidinu OČR, další mateřské, případně malé flexibility, co se týče služebních cest, přesčasů atd. A ted si představme, že se do takto předpojatého prostředí implantuje zákon, který rizikového zaměstnance učiní i z otce rodiny. Źenám to na praconím trhu nijak neprospěje a rodinám jako celku to může nesmírně uškodit, protože najednou budou kvůli rodičovství na pracovním trhu znevýhodněni v porovnání se svobodnými a bezdětnými oba dva rodiče. V tom spatřuju hlavní riziko takových trochu technokratických návrhů a změn "shora" - spíš v těhle souvislostech bych se na problém podívala, než trochu křečovitě mávat na jedná straně džihády a na straně druhé slepými skvrnami dekonstrukce - to svědčí spíš o bezradnosti než o schopnosti říci něco opravdu k věci.
    May 15, 2013 v 15.58
    Paní Hubíková,
    v ProAltu (nejde-li o oficiální dokument) každý argumentuje, jak uzná za vhodné, a právě proto můžeme hledat alternativy :-)
    + Další komentáře