Ani se mi na to téma nechce psát, ale musím, nedá mi to. Kdybych se neozvala, připadala bych si jako zbabělá submisivní husa, která se nechává sprostě zakřiknout.

Česká televize na svém druhém programu nastoupila cestu společenské reflexe, prakticky každý den vysílá dokumenty a složitější publicistické pořady. Nevím, jestli to s těmi dokumenty dokonce trochu nepřehání v neprospěch dramatického žánru, ale dobrá, vždyť to trvá teprve třetí týden, na závěry je ještě brzy.

Soukromě i profesionálně se o dokumenty velice zajímám, pustila jsem si proto ve čtvrtek pořad Drnovické catenaccio režiséra Radima Procházky. Pořad, který se na příkladu absurdní existence vrcholového fotbalového klubu v obci Drnovice u Vyškova (a podobný příběh by se asi dal natočit o vesnici Blšany u Žatce, podnikání ve fotbale bylo vzkvétajícím oborem na konci osmdesátých a v devadesátých letech — dnes po něm zbyly pustnoucí obří stadiony ve vesnicích) vydává na „cestu do pravěku české ekonomické transformace.“ V dokumentu se mimo jiné popisuje manévr, kterému jsme si zvykli říkat „tunel“, i jinak byl zajímavý (i když nevím, proč autor celý vtip postavil na množství pravěkých příšer, myslím, že příšery českého rozkrádání nejsou zrovna pravěké, no ale dobrá).

Po skončení tohoto filmu následoval pořad v cyklu Ta naše povaha česká (ČT Ostrava), nazvaný Válka pohlaví. Šlo v něm o otázky rovnoprávnosti mužů a žen. O rovné příležitosti, o feminismus. V pořadu vystupovalo asi stejné množství mužů a žen — i když bych řekla, že mužů bylo víc, a prehistoričtí dinosauři, kteří mi v předchozím pořadu přebývali, by se zde uplatnili skvěle. Pod nedokázaným tvrzením, že ženy si u nás nemají na co stěžovat a naopak utiskují muže, se totiž skrývala půlhodina nehorázností a primitivismů, jaké v seriózním dokumentu neobstojí a do publicistiky snad ani nepatří.

Jedním z mluvčích byl misogyn Josef Hausmann, údajný spisovatel, autor Příručky mužského šovinismu. Další dva byli představitelé Strany práv mužů (jeden z nich Jiří Šolc), k nim přibyl sexuolog Radim Uzel a ještě jeden muž z Ústavu pro jazyk český, jehož jméno si nepamatuju.