Jak hrát šachy se Zemanem

Aleš Chmelař

Sobotkovský tábor sociálních demokratů je jediný, který dokáže se Zemanem důstojně hrát šachy. Ty se nedají hrát jinak než proti bezprostřednímu zisku. Zeman totiž počítá právě s jednoduchými politickými kalkuly a paradoxy. A jenom ty dokáže předjímat.

Mezi první kroky Rusnokovy vlády patřilo prosazení návrhu na zvýšení minimální mzdy. ODS na to reagovala s bleskovou rychlostí. Nejenom že odmítla její zvýšení, ale okamžitě oznámila, že ji chce zrušit.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Původně jsem chtěl psát právě o zvyšování minimální mzdy a o jejím empiricky domnělém vlivu na nezaměstnanost. Pak mi ale došlo, že bych tím mlžil ekonomickými argumenty a sloužil tak mnohem podstatnější politicko-strategické iluzi.

Okamžitá reakce ODS na zvýšení minimální mzdy totiž nebyla ideologickým argumentem. Jednalo se v posledních sedmi letech o první slavnostní výpad občanských demokratů v roli opozice. A šampaňské nikde...

Za radikální reakcí na zvýšení minimální mzdy stála jasná strategie udělat z Rusnokovy vlády levicového nepřítele s podporou sociálních demokratů a KSČM. Jestliže se sociální demokraté přihlásí k Rusnokově vládě, nahrají tím bývalé koalici na opoziční smeč. A já mám dojem, že ten smeč někdo dlouho připravoval.

Volby se vyhrávají z opozice

Před prezidentskými volbami koloval vtip: „Sociální demokraté podpořili Zemana a modlí se, aby vyhrál Schwarzenberg. Občanští demokraté podpořili Schwarzenberga a modlí se, aby vyhrál Zeman. Lidovci se radují, že se všichni modlí.“ Na rozdělení rétoriky a opravdových zájmů se v podstatě nic nemění. A opět je středem tohoto paradoxu Miloš Zeman.

Je v zájmu bývalých koaličních stran, aby vyvolaly iluzi, že současná Rusnokova vláda je levicová a že, co se stane špatně během jejího působení, bude možno připsat na vrub sociální demokracii a komunistům. Je v jejich zájmu, aby ukázaly, že i současné personální změny jsou jen ochutnávkou razií, které přijdou, jestliže se vlády ujme „opravdová“ levice. „Nedejbože s komunisty!“

A je právě v zájmu bývalé koalice, aby Rusnok a jeho ansámbl vládl až do voleb. Je jen neštěstím politiky, že pro ni kvůli tomuto rozporu rétoriky pravicové strany nemohou hlasovat.

Rusnokova vláda levice... i bez důvěry

Po sedmi letech plundrování země by bylo pro jakoukoli stranu těžké se stavět při volební kampani do opozice. Díky Rusnokově vládě to bude docela možné. Ta se totiž po hlasování stane ex post menšinovou vládou levice. A je jedno, jestli důvěra celou Sněmovnou vyslovena bude nebo nebude. Bývalé koaliční strany se tak dopustí politického majstrštyku a budou se moci plně ujmout opoziční role.

Paměť je krátká a aféry současné vlády mohou přehlušit i hlasité excesy té minulé. Ještě jeden Burian, Balvín a Fischerovy dluhy a je o skandály postaráno. Jestliže se do vřavu přidá Babiš a pár miliard na novou PR stranu, po volbách může vládnout třeba i Kalousek.

Česká pravice už své reformy zakončila. Moudře rok před volbami. V tomto období se chtěla uklidit a uklidnit. I pád Petra Nečase a nástup dočasné „levicové“ vlády je tak v jejich bytostném dlouhodobém zájmu. Stejně jako je v jejich zájmu rétoricky poukazovat na nesouhlas s ní. A právě pro zájem koaličních stran budou hlasovat ti, kteří pro Rusnokovu vládu zvednou ve středu ruce.

Člověk versus Počítač

Sobotkovský tábor sociálních demokratů je jediný, který dokáže se Zemanem důstojně hrát šachy. Vypadá sebevražedně, protože je jeden tah za ním (ostatní jsou však dva). Jinak než proti bezprostřednímu zisku se se Zemanem hrát nedá. On totiž počítá právě s jednoduchými politickými kalkuly a paradoxy. A jenom ty dokáže předjímat.

I kdyby sociální demokraté nakonec hlasovali pro Rusnoka dle rozhodnutí předsednictva, Sobotka svým odporem ukázal, že Rusnokova vláda není vládou sociálních demokratů. Proto dělá dobře, když se takto dobrovolně vrhá do jámy lvové. Je takový Kasparov hrající krátkodobě sebevražedné tahy proti počítači Deep Blue.

Druhému táboru, jak se zdá, jde o to ulevit si od bývalé koaliční vlády. Co nejdříve spravit, co napáchala vláda minulá. Tomu se nelze divit a zní to vlastně logicky. Pár měsíců bezmocné vlády bez podpory Sněmovny nebo pochvala od prezidenta jsou ale v tomto kontextu nesmírně krátkozrakým cílem.

Zeman myslí dva tahy napřed. Předjímal nutné paradoxy pravice, která si přeje „levicovou“ vládu, a levice, která ji musí podpořit. Nechává na poslední chvíli všechny zobat z ručičky. A je docela jedno, že mu z ní mnozí zobou rádi. Zobou i tak. Soudě podle minulosti, prezidentovým cílem není rozdělená ČSSD, jeho cílem je především slabá ČSSD. A taková bude, jestliže Rusnok bude moci dovládnout v jejím jménu.

Zemanova koncovka

Minulost české politiky nás rovněž učí, že tyran zůstane tyranem — zvlášť stane-li se prezidentem. Být na chvíli oblíbenec negarantuje blahovolné zacházení navždy. Stejně jako náklonnost spojená se stockholmským syndromem zasahuje pouze rukojmí. Nikoli únosce.

Ve francouzštině se říká „jamais deux sans trois“. Tedy volně přeloženo „co se stalo dvakrát, vždy se stane i potřetí“. Já si vzpomínám na jednu pravicovou vládu, která by nejspíš nevládla bez přeběhlíků, které někdo sháněl a přemlouval. A taky na jedny prohrané volby kvůli odklonění voličů k jakémusi politickému fanklubu. To by bylo dvakrát.

    Diskuse
    Bohuslav Sobotka dneska ztratil tvář. Škoda.
    August 6, 2013 v 18.10
    Martine, tomu povzdechu milovníka erót-ické literatury chybí politická soudnost. Sobotka byl přehlasován. To měl složit funkci, nebo odejít z předsednictva, anebo říci, že on se bude řídit svým svědomím při hlasováním a ruku nezvedne a nezvedne? Máme takovou většinovou sociální demokracii, jakou máme většinovou levicovou společnost. Naštěstí Sobotka nabídl perspektivu jiné sociální demokracie, řekněme mladší, a je dobře, že to udělal, protože ta nabídka pořád trvá, a je také dobře, že poté, co neuspěl, se nedal na donkichotsví. Byť by donkichotství bylo hezké, ale v politice (povětšionou) bývá na nic.
    Přehlasován nebyl. On ten svůj návrh přece vůbec nepředložil.
    August 6, 2013 v 19.14
    Máš pravdu. Prostě zjistil si, jaká je většina, a jnechtěl být přehlasován. Moje vyjádření bylo matoucí.
    MP
    August 6, 2013 v 21.31
    P. Kolaříku,
    neopouštějte sociální demokracii. Potřebuje takové voliče, jako jste vy. Jenom proto, že ji zatím volí málo P. Kolaříků nebo M. Plevů a hodně panů Ziků a paní Švandových, proto je takovou, jaká je, a proto musela rozhodnout, jak rozhodla.

    Souhlasím s tím, že B. Sobotka ukázal, že jiná socdem je možná, víc prozatím nejde, voliči ještě nedozráli...
    ??
    August 7, 2013 v 7.35
    Je Sobotka v problémech a když tak v jakých ?
    Sobotka se zachoval nikoliv jako státník, ale jako mamlas. Místo "strategie odvolávám co jsem odvolal a slibuji co jsem slíbil", měl podpořit Rusnokovu vládu. Od začátku měl a mohl hlásat na plná ústa, že mu jde o nezametení vyšetřování Nečase a spol. pod koberec, o ochranu zákonnosti proti nehorázným útokům pravice na justici a policii. Také samozřejmě nadále prosazovat předčasné volby. To měli být "koně" na kterých měl rajtovat. Tedy, pokud na něj Kalousek opravdu něco nevyhrabal na min. financí, pak holt musel zachraňovat sebe, že ? A voliči, ti byli nedozrálí už za starého Říma. Je třeba pracovat s těmi lidmi co jsou, nebo chcete vyměnit lid p. Pleva ?
    August 7, 2013 v 8.16
    ad Politická soudnost
    Souhlasím s Milanem Znojem a jsem rád, že se tato dvě slova v diskusi konečně objevila: "politická soudnost". A já bych se přimlouval za politický pragmatismus – prosím, neplést (jak je v Čechách a na Moravě zvykem) s bezzásadovostí.

    Celé neštěstí těchto diskusí stojí zejm. na straně obhájců B. Sobotky. To neštěstí spočívá v tom, že vnitrostranické diskuse či prostě určité pnutí mezi Sobotkou a Haškem pojímají jako souboj Dobra se Zlem. Tohle se hodí možná k mobilizaci platforem a proudů uvnitř soc.dem., ale pokud je to takhle medializováno, je to naprostá katastrofa. Tohle je krátkozrakost, vážení!

    Tušil jsem, že se Sobotka nakonec podvolí většinovému stanovisku. Nic jinému mu ostatně nezbývalo. A co teď? Když už se pohybujeme v manichejské struktuře boje Dobra a Zla, nezbývá než patetický moralizující povzdech o tom, že Sobotka ztratil tvář. A je to: "Odpískejme to, prohráli jsme, přátelé, přenechejme to Kalouskovi a spol., ostatně v prohrách máme své zkušenosti."

    Chce to opravdu kus soudnosti a rozvahy. Nejde o boj Dobra a Zla, ledaže by takovému Jeronýmu Tejcovi přes noc narostly rohy a čertovské kopyto. Nevím, nevšiml jsem si, pár dní jsem ho v TV neviděl. Avšak dost pochybuji, že by ty rohy uměl skrýt řídnoucím vlasovým porostem, o Haškovi nemluvě.
    To není o boji dobra se zlem, ale o konzistenci. Sobotka mohl dávno vědět, jaká je ve straně situace a už od počátku prosazovat kompromisní stanovisko. Místo toho vyrukoval s tím, že Rusnokovu vládu nelze podpořit a tvářil se u toho velmi odhodlaně; mnohé tím příjemně překvapil. A co následovalo pak? Obrátil jenom proto, aby to nevypadalo, že prohrál, ačkoliv prohrál. Když už se dal na vojnu, měl bojovat a měl mít odvahu nechat se explicitně přehlasovat. Nikdo by mu nic nemohl vytknout. Takhle to působí dojmem, že zásadové postoje jsou dobré pouze jako literární útvar pro čtenáře Deníku Referendum apod., předhozená kost levicovým intelektuálům, a hlasovat pak stejně vždycky bude podle toho, aby zůstal na straně většiny a udržel si pozici.
    August 7, 2013 v 9.43
    Takhle ano, s tím souhlasím. To je i mé hledisko. Z těch vašich prvních dvou postů jsem to nemohl rozeznat. :-)
    MP
    August 7, 2013 v 9.52
    Sobotka se dal do boje, který nemohl vyhrát -
    to píšu od začátku. Ukázal sice, že jiná socdem je možná, že má taky svaly, leč nakonec stejně ustoupil, strana ztratila hodně voličů, a nezavděčil se stejně nikomu.

    Pro jedny se stal nedůvěryhodným už tím, že ve věci Rusnok byl původně proti, resp. kličkoval, pro druhé pak tím, že ze svého zásadového postoje vycouval.
    Kdyby tak poslouchal jiné rádce (ale nechci být domýšlivý:))...
    + Další komentáře