Miloš Zeman to zkouší po dobrém i po zlém. Jednak potřebuje přesvědčit veřejnost, že nenechal Jiřího Rusnoka poskládat vládu popletů a diletantů, nýbrž odborníků a manažerů. První nastíněný dojem mohli získat ti, co — parafrázuji - slyšeli od ministra průmyslu, že se nebude vyjadřovat k politickým otázkám, neboť není politik, či od šéfa resortu dopravy, že ministr potřebuje mandát (legitimitu), jen když sedí v řádné stranické povolební vládě. Podobných veleduchů najdeme v kabinetu víc.

I druhý důvod je prestižní. Zeman je sice schopný nechat vládnout Rusnokův kabinet v demisi (bez důvěry) libovolně dlouho, ovšem přesto: jde o jeho, prezidentovu, vládu a nezíská-li podporu většiny poslanců, půjde o Zemanovu prohru.

Proto se zástupci stran jedná nejen premiér, ale předsedy poslaneckých klubů přijímá i prezident. Mnohem zajímavější by však bylo znát kuloární rozhovory s jednotlivými poslanci. Někteří již tradičně udělají, co Zemanovi vidí na očích, na jiné platí to, co kdysi poslanec za ODS Morava půvabně nazval pozitivní a negativní motivací.

A komu je to málo, může vzít v potaz ještě výhrůžky zaznívající z Hradu. Sociální demokracii patří vzkaz: Když nedáte důvěru Rusnokovi, počítejte s „druhým pokusem“ pro pravicovou koalici kolem Miroslavy Němcové. Pravice zas uslyšela: Akceptuji jen 101 notářsky ověřených podpisů. Obojí je absurdní. K čemu je v této situaci dobrý notář? A co takhle rovnou úpis krví? A proč by měla „druhý pokus“ dostat pravice, když se hlásí předseda ve volbách vítězné ČSSD Sobotka, který má ve Sněmovně víc jistých poslanců než Rusnok?