Demokratická legitimita a zapínání knoflíků

Jiří Kubička

Rusnokova vláda nemá demokratickou legitimitu. Neměla by ji ale ani vláda Miroslavy Němcové. Jádro problému spočívá v tolerování přeběhlíků. Poměrný parlamentní systém bez loajality poslanců ke stranám, za které byli zvoleni, nedává smysl.

Johann Wolfgang Goethe píše: „Kdo mine první knoflíkovou dírku, ten se správně nezapne“. V této situaci teď jsme co do demokratické legitimity potenciálních vlád. Rusnokova vláda zjevně tuto legitimitu nemá, protože je vytvořena proti vůli Parlamentu. Ovšem stojedničková vláda Miroslavy Němcové by tuto legitimitu v poměrném volebním systému také neměla.

Běžně se připomíná argument, že část poslanců, o které by se tato vláda opírala, jsou členy strany, která do Parlamentu zvolena nebyla. Je zde ještě další argument, dle mého názoru závažnější: tato vláda by byla podporována hlasy tří poslanců, kteří nahradili Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksu. Opírala by se tedy o poslance, kteří se jimi stali v důsledku transakce, jejíž potenciální protizákonnost vyšetřuje policie.

Jak jsme se do této krize demokratické legitimity dostali? Kdy byl špatně zapnut první knoflík? Nabízí se odpověď, že to bylo v době, kdy se strana VV ukázala být něčím jiným, než se zdála, a rozpadla se. Již tehdy byly demokratickým řešením krize předčasné volby. Místo toho část poslanců VV vytvořila stranu, která v rámci poměrného volebního systému legitimitu nemá, a tato strana LIDEM se stala oporou vlády ODS a TOP 09.

Nečasova vláda byla první českou vládou, která vládla díky hlasům strany, která se zformovala až ve Sněmovně. Nebyla to ovšem první vláda, která se opírala o přeběhlíky. LIDEM také není první stranou, která má své poslance, ačkoliv v době voleb ještě neexistovala — tou byla Unie svobody, ta ale žádnou politickou vládu nevytvořila.

Prvním přeběhlíkem, který změnil rovnováhu sil ve sněmovně, byl Tomáš Teplík v roce 1996. V důsledku jeho přestupu z ČSSD k ODS přestala být druhá Klausova vláda menšinovou vládou s podmíněnou podporou sociální demokracie. Teplík byl později dvakrát zvolen poslancem za ODS a v Parlamentu vydržel až do roku 2006.

Dalším významným přeběhlíkem byl Petr Kott, který poté, co byl v roce 2003 vyloučen z ODS pro opilství, zachránil poslanecký klub Unie svobody tím, že do něj vstoupil: v hlasování významně podporoval vládu ČSSD, například při hlasování o zákonu o neziskových nemocnicích, navrženým ministrem Davidem Rathem. Po odchodu ze Sněmovny se stal ředitelem krajské pobočky VZP. Spolu s Davidem Rathem byl později zatčen ve známé kauze.

Historie přeběhlictví pokračuje Milošem Melčákem a Michalem Pohankou, kteří byli zvolení za ČSSD a tohoto mandátu využili k tomu, aby umožnili získat důvěru druhé vládě Mirka Topolánka. Michal Pohanka je dnes přednostou Sexuologického ústavu.

Známým problémem poměrného volebního systému je to, se v něm nesnadno tvoří většina. Zavedený a tolerovaný institut přeběhlictví tento problém řeší tak, že voliči jsou obelstěni. To poslední, co si asi většina voličů Michala Pohanky a Miloše Melčáka přála, byla vláda vedená ODS. Přesto si ji prostřednictvím svých poslanců zvolili.

Poměrný parlamentní systém bez loajality poslanců ke stranám, za které byli zvoleni, nedává smysl, není reprezentativní. Požadavek loajality býval zesměšňován s tím, že by šlo o vládu stranických sekretariátů a Sněmovna by ani zasedat nemusela, rozhodovaly by sekretariáty; argument přeběhlíků, že jejich mandát není vázaný a oni přece hlasují podle svého svědomí, byl zčásti brán vážně.

První knoflík byl zapnut špatně již před mnoha lety a málokdo tomu věnoval dostatečnou pozornost. Hlídací psi demokracie pospávali nebo štěkali jen málo. Plody této nedbalosti sklízíme dnes. Přímo zvolený president bojuje s Parlamentem, jehož důvěryhodnost je otřesena. Je otřesena dlouholetým pohrdáním smyslem Ústavy působením poslanců bez legitimního mandátu v rámci poměrného volebního systému.

Současnou krizi nevyvolal prezident republiky, vyvolala ji vládní koalice svou snahou udržet vládní většinu prostředky, které možná jdou nejen za hranici slušnosti, ale dokonce i zákona. Prezident Zeman této situace využívá. Rozčilovat se na něj může pro část frustrovaného občanstva hrát určitou psychoterapeutickou roli, ale nic se tím nezmění.

Apel na dodržování ústavních zvyklostí, ducha či smyslu Ústavy lze brát vážně jen, pokud platí bez ohledu na to, komu to prospěje. Předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová takto neapeluje: tvrdí, že bojuje za Parlament proti zvůli prezidenta. Bojuje ale jen za to konkrétní složení Parlamentu, v rámci kterého je předsedkyní Poslanecké sněmovny, ne za Parlament jako instituci.

V tom Goethově příkladu není vyslovena jedna samozřejmost: když chcete správně zapnout kabát, u kterého byl špatně zapnut první knoflík, musíte rozepnout všechny a začít znovu. K obnovení legitimity politického systému není jiná cesta než předčasné volby. Nenechme si namluvit, že jiná cesta existuje.

    Diskuse (21 příspěvků)
    Milan J. Bílek, Polity-českij rukovoditel
    July 15, 2013 v 14.9
    Legitimita a důvěryhodnost jsou rozdílné pojmy
    Jiří Kubíčku,
    celá ta vaše filipika o legitimnosti, má jednu zásadní chybu. Nerozumíte, nebo spíše nechcete rozumět pojmu legitimita. Má i český ekvivalent – právoplatnost. Zkuste si ho do vašeho článku dosadit a uvidíte sám, že trvrzení, z kterého vycházíte je v lepším případě předčasné, v tom horším prostě nepravdivé.

    Předčasné proto, že otázka legitimity by byla zajímavá jen v tom případě, kdyby se pozítří Poslanecká sněmovna rozpustila a nebylo by kde o důvěru žádat v časovém limitu ústavou předepsaném. Jenže k tomu zřejmě nedojde a tudíž potřebné hlasování proběhne 8. srpna.

    Nepravdivé jest to tedy v tom , že Rusnokova vláda legitimitu má, neb byla jmenována dle právoplatného postupu. I kdyby důvěru nedostala, bude to stále legitimní vláda. Nelegitimní by se stala pouze v případě, kdyby nepostupovala podle postupu daného opět ústavou, tedy nepodala demisi. Je tam i pojistka, tedy povinost prezidenta takovou vládu odvolat a jmenovat jinou.
    A dnes máme teprv 15. července a vy se čílíte, co se stane za tři týdny.

    PH
    Petr Hlávka, učitel
    July 15, 2013 v 15.9
    Pane Kubičko,
    souhlasím, že jde o podvod na voličích v případě, že poslanec přestoupí, nebo hlasuje s jinou stranou. Kdysi jsem takovou polemiku vedl s kolegou, který dělal poradce jednomu z "odpadlíků." Tvrdil jsem, že když se, dle mínění poslance, jeho strana/poslanecká frakce zpronevěří svému programu, tak že má odevzdat mandát. Na to mi onen kolega nedokázal odpovědět.
    Pokud budou chystány změny v ústavě (pravice asi bude na ně tlačit i v rámci strategie odstavení Zemana a převzetí iniciativy před volbami), měla by ČSSD trvat i na ustanovení ve smyslu Vašeho "poměrný parlamentní systém bez loajality poslanců ke stranám, za které byli zvoleni, nedává smysl."
    Pavel Holubec, urban planner and territorial researcher
    July 15, 2013 v 21.4
    Pěkně a jasně řečeno!
    Prostě, bez zrušení "zvykové instituce" přeběhlictví se k nějaké demokratické legitimitě budeme jen těžko belhat.

    Pane Bílku, z toho co píšete mi vyplývá, že nejste s to rozlišit pojmy legitimita a legalita. A bez tohoto rozlišení těžko pochopíte to, o čem píše pan Kubička.
    Takže vám vracím nazpět vaši větu: "Nerozumíte, nebo spíše nechcete rozumět pojmu legitimita." Ne, opravdu to tení totéž co legalita, čili zákonnost!
    Milan J. Bílek, Polity-českij rukovoditel
    July 15, 2013 v 21.26
    Já už si myslel,
    že mi bude vytýkáno, že z Kubička jsem udělal Kubíčka, za což se mu omlouvám, opravit to už nejde.

    A vysvětlovat rozdíl mezi legitimitou a legalitou, na to nech si pan Holubec najde na internetu slovník cizích slov. Naše ústava byla přijata legitimně, tudíž postup prezidenta dle postupu v ní uvedené je legální. A to, že Zeman jedná tak jak jedná, je spíš důsledkem toho, že náš historický vývoj v posledních pěti, šesti generacích je diskontinuální, tudíž v každé generaci zažíváme mocenský zvrat, častokráte doprovázený i změnou režimu.
    Ale to je na jinou diskuzi, než na tu o tom, že autor komentáře si poněkud ohnul hůl v pojmosloví, aby měl vůbec o čem psát.

    Jiří Kubička, psycholog
    July 15, 2013 v 22.48
    Legalita, legitimita

    V politickém kontextu se běžně rozišuje legalita - soulad se zněním zákona a legitimita - soulad se smyslem zákona. V tom smyslu, jak termínu legitimita užívám, jde o zcela běžný a zavedený význam toho slova.
    Zajímavě, že panu Bílkovi vadí pouze pochybnosti o legitimitě Rusnokovy vlády, ne pochybnosti o legitimitě koaliční většiny, které věnuji daleko větší prostor.
    Jiří Kubička, psycholog
    July 15, 2013 v 23.5
    Krize v Lucembursku a u nás
    Pro ilustraci: u nás je bývalou koalicí používán jako argument proti předčasným volbám to, že nadále existuje stojedničková většina.
    V Lucembursku pravděpodobně dojde k předčasným volbám, ačkoliv koalice většinu neztratila, protože počínání premiéra zpochybnilo legitimitu této většiny.

    Tedy u nás je názor, že parlament se má rozpustit jen když fakticky není schopen rozhodovat, zatímco v Lucembursku stačí k rozpuštění, když by to dělat neměl.
    Milan J. Bílek, Polity-českij rukovoditel
    July 16, 2013 v 7.38
    Dvě kátké poznámky pane Kubičko,
    napsat dobrý politický komentář jde i bez toho, aniž byste musel být zběhlý v ústavním právu nebo politologii. Pokud však své názory se snažíte halit do hávu odbornosti, tak prosím používejte pojmy, tak jak je mají obě společenskovědní disciplíny dohodnuté. Kupte si aspoň Blackwellovu encyklopedii politického myšlení.

    Druhá poznámka, proč mi nestálo za to komentovat další věci ve vašem článku jest to, že faktickou existenci nějaké konkrétní většiny bude možné pozorovat až při vlastním hlasování o Rusnkově vládě. Podepsat papír, v němž deklaruji podporu jmenování paní Němcové za předsedkyni vlády a hlasování o důvěře vládě jsou z ústavněprávního, ale i politického dvě dosti rozdílné věci.

    A když ani netušíte, že existují v Evropě politické systémy, kde pravomoc rozpouštět parlament je v rukou předsedy vlády, proč tomu tak je, kdy je tento nástroj používán, těžko můžete dojít k nějakému zajímavému srovnání s aktuálnímu situací u nás, kde tato pravomoc náleží pouze Poslanecké sněmovně.

    Číst vás, je na rozdíl od komentářů Patočky a Dolejše prostě ztráta času.
    Petr Chaluš, konzultant ve vzdělávání
    July 16, 2013 v 10.28
    článek je zejména o korupci v parlamentu a vládě
    korupce není ani legitimní ani legální
    martin škabraha, autor erót-ické literatury
    July 16, 2013 v 10.34
    Pane Bílku, chcete-li mentorovat ostatní (ačkoliv nejlepší by bylo, kdybyste to nedělal vůbec), tak si opravdu pořádně nastudujte to, z čeho chcete mentorovat.

    Zhruba řečeno, nejčastější užití je to, že legální = to, co je v souladu se zněním zákona, zatímco legitimní = to, co je správné (ospravedlnitelné) dle v dané společnosti všeobecně (plus mínus) přijímaných norem, jinak řečeno, má to autoritu (k tomu viz třeba známé rozlišení Maxe Webera). Lze jednat podle zákona, ale nelegitimně, stejně jako legitimně, ale protizákonně (viz třeba občanská neposlušnost).
    Milan J. Bílek, Polity-českij rukovoditel
    July 16, 2013 v 11.50
    Ona snad Martine Škabraho,
    není snad ústava všeobecně přijímanou normou, mající jinak řečeno dostatečnou autoritu? On snad prezident Zeman jmenoval vládu nezákoně, když postupoval přesně, jak mu ústava stanoví? V čem s prosím pěkně mentor Bílek v této diskuzi liší od Webrova rozlišení?
    A občanská neposlušnost. Ovšem i to je legitimní nástroj, jenže podmínky pro jeho použití nejsou zatím naplněny. Až budou, doufám, že se spolu potkáme na barikádě. A nezapomeňte si pak toho Webra, bude aspoň u táborového ohníčku co číst.
    + Další komentáře