jen bych si dovolil dvě upřesnění: Není úplně pravda, že Respekt nikdy nepochválí předsedu sociální demokracie – takový Vladimír Špidla stojí v hodnocení Respektu a jeho autorů vysoko. Jakkoliv je Respekt součástí liberálně pravicového mediálního mainstreamu, má specifická, „morální“ kritéria pro hodnocení politiků. U premiérů v podstatě vůbec nepřihlíží k hospodářským politikám jejich vlád, nýbrž pouze k tomu, co lze připsat rovině osobních mravních postojů – k tomu, jak bojují s korupcí nebo se na ní naopak podílejí, jak dodržují formální pravidla liberální demokracie, zda se neodchylují od antikomunistického kánonu, zda se přiklánějí na stranu „dobra“ v mezinárodní politice apod. Ekonomicky úspěšný premiér Zeman je tak považován za nejhoršího polistopadového předsedu vlády, protože v mytologii Respektu je opoziční smlouva počátkem veškerého současného zla v české politice.

A pak k Zemanově „vladařským plánům“: Lubomír Zaorálek, který zná Zemana v politickém ohledu zblízka, tvrdí, že Zeman ve skutečnosti není mužem velkých vizí a podrobných strategických plánů – spíše se dovede rychle zorientovat v situaci a efektivně politicky jednat „tady a teď“. Jmenování Rusnoka premiérem byl akt, kterým Zeman přechýlil moc (na jistou dobu) na svou stranu – samo sestavování Rusnokovy vlády ale probíhá hodně improvizovaně, nepřipraveně. Možná podobně to bude s následujícími Zemanovými kroky – budou se řídit aktuální situací a možnostmi, které se v ní otevřou, nikoliv pečlivě připraveným plánem.

Ale znovu zdůrazňuji, že článek je pěknou analýzou. A postřeh o těch, kteří médiím jakožto součásti establishmentu nedůvěřují, je důležitý – lidí nedůvěřujících establishmentu a potažmo režimu vůbec je myslím už nadpoloviční většina.

Ty Zaorálkovy postřehy jsem neznal. V Machiavelliho pojetí je politika také umění iluze a klamu. Ta možnost, že Zeman jen improvizuje a ten image stratéga je dodatečná interpretace, která mu vyhovuje, je zajímavá. Možná to Zeman nijak zvlášť promyšlené nemá a ti, co za vším hledají nějaké jeho dlouhodobé záměry , mu pomáhají k tomu, aby se iluze moci stávala mocí skutečnou.

Zajímavé ovšem je, že ať už náhodou nebo promyšleně, president dostal současné vedení soc dem (včetně právě Zaorálka) do pozice, kdy cokoliv, co udělají, je nějakým způsobem špatně.

(Respekt nebyl úplně šťastný příklad, v tom s panem Černým souhlasím.)

má v praktickém smyslu kvalita vize vladaře vůbec nějakou úlohu? Není tomu v životě tak, že jeho společenská vize je k ničemu, neumí-li používat mechanizmy moci? A naopak, nepřináší často vladař bez společenské vize, využívající mechanizmy moci k naplnění přízemní vize svého osobního prospěchu (nemusí to ani být materiální zisk) docela slušný širší společenský prospěch?

jaká byla celospolečenská vize PolPota, jaká byla osobnostní vize Pinocheta? Oba nesporně uměli dobře využívat toho, co je - první s ohledem, druhý bez ohledu na to, co by mělo být.

Pan Kubička velmi dobře popsal, proč se Zeman k novinářům chová tak, jak se chová. Tenhle postřeh by si měli zapsat za uši levicoví politikové. Lézt do zadku pravicovým novinářským prostitutům jim stejně nepomůže a levicový elektorát takové jednání značně pohorší, ne-li odradí.

jen drobnost - pokud se dobře pamatuju, bylo to Špidlovo působivé vystoupení v debatě s Klausem před volbami 2002, které mu pomohlo k výhře. Aspoň tak se mito dnes vybavuje - sebevědomý, útočící Špidla, rozplizlý a do obrany stažený Klaus. Možná je to ale jen moje osobní vzpomínka a celkový dojem byl jiný...