Tahle otázka probleskuje stále častěji ve veřejném diskursu, obzvláště tom internetovém, a zdá se, že konzumenti informací už rezignovali na to, že by mohlo být lépe. Nutno podotknout, že probíhá pouze v diskursu neoficiálním, protože sami novináři toto téma velmi vehementně blokují. Zjevně v přesvědčení o své neomylnosti.

K napsání tohoto článku mě vyprovokoval text Jakuba Patočky v Deníku Referendum, a to ne proto, že bych s autorem ve všem souhlasil, nýbrž proto, že si v něm dal Patočka skutečně dost práce s analýzou toho, kterak se čeští „žurnalisté“ postavili k otázce trafik tří zatčených ex-poslanců ODS. Rozhodně víc práce než všichni ti komentátoři ve svých komentářích.

Patočka ve své analýze cituje týdeník The Economist, jenž napsal:

„Výmluvnou ilustrací bahnitých hlubin, do nichž česká politická kultura upadala, je vášnivá debata v médiích a na internetu, zda ohavná dohoda vůbec představuje korupci.“ ("In a revealing detail of the muddy depths to which the Czech political culture has plunged, a heated public debate has raged in the media and on the internet about whether the ugly deal even constituted corruption.“)

Vlastně k tomu není moc co dodat, snad jen stojí za to citovat profesora Igora Lukeše žijícího v USA:

"Že by prezident nabízel za příznivý hlas v kongresu lukrativní funkce v dozorčích nebo správních radách? To bych mohl téměř vyloučit.“ Jak se ukazuje, třeba na Ukrajině jsou podobné obchody běžnou věcí, v Británii ovšem naopak takřka nemožné. Je svědomím našich „novinářů“, že jim zřejmě více imponuje Ukrajina než Británie.

Oni slovutní komentátoři pravděpodobně ani nedomýšlejí důsledky svého uvažování, protože kdyby domýšleli, legitimizovali by tím předem jakékoli podobné jednání. Potom by to vypadalo tak, že kterákoli budoucí vláda si prosadí, cokoli si zamane, a vůbec nebude záležet na tom, jestli bude mít podporu v Poslanecké sněmovně.

Zkrátka a dobře dotlačí všechny kverulující poslance k demisi (a bude jedno, jestli budou tři, nebo jich bude 15 či 80), dohodí jim nějaké prima fleky a nahradí je několika Pekárky, kteří (ještě než je zavřou) odhlasují, co bude premiér chtít. Jo, panečku, to bude bašta!

Znova ale opakuji, že nepodezírám „novináře“, že by se jim něco takového líbilo. Nemyslím si, že by většina z nich byla schopna tyhle konsekvence domyslet — jakkoli to není zrovna obtížné. Ale příště se o to aspoň pokusit, že — Jindřichu Šídlo, Jene Macháčku?

No ale zrovna v případě Šídla a Macháčka jde spíš o úlet, oba patří rozhodně k tomu lepšímu, co v těch zapáchajících vodách české mediální scény je, stejně jako jejich zaměstnavatelé: Hospodářské noviny a Respekt. Volební kampaň pro Karla Schwarzenberga s grácií opomíjím.

To, co platí pro výše zmíněné pány, již bohužel neplatí pro jisté zaměstnance Lidových novin, jako je Daniel Kaiser či Martin Zvěřina, a především pak MF Dnes, konkrétně Karla Steigerwalda nebo Pavla Párala. Zatímco Kaiser je podprůměrný novinář, jehož komentáře není důvod číst (občas se trefí, jindy plácá nesmysly), Steigerwald se Zvěřinou jsou přesně tím typem komentátorů, u nichž se předem ví, jaký bude obsah jejich článku, protože namísto novinařiny provozují ideologické vymývání mozků pomocí jednosměrně mířených pamfletů.

Schopnosti (anebo spíš motivy) podobných lidí ilustruje moment, kdy sborově vykřikovali, že se chudinka Nečas stal obětí své čistoty, když se rozhodl uvolnit ruce policii a státním zástupcům. Žel nezmínili, že se tak ve skutečnosti stalo navzdory Nečasovi a že ministra spravedlnosti v té souvislosti Nečas vyhodil. Typické zkreslování faktů.