Prezidentská volba ukázala, že některé vrstvy společnosti lze mobilizovat již jen apoliticky, např. poukazem na „slušnost“. Proti ztrátě schopnosti těchto vrstev hájit své reálné zájmy nedokáže levice nabídnout nový a mobilizující diskurs.
Přestaňme si lhát: střety v rámci stranického vymezení politiky jsou ve skutečnosti projevy hlubokého sociálního konfliktu. Neoliberální diskurz tuto pravdu zamlčuje a naopak vytváří dojem, že politika je jakýmsi sportovním kláním. Že jednotlivé politické strany hájí společný, jakýsi „národní“ zájem, ale liší se prý jen v představě, co je pro národ dobré. Ve skutečnosti tomu tak není. Politika je odrazem hlubokých střetů o charakter společnosti, které mají na život jejích členů zásadní dopad. Tento sociální boj — pro zjednodušení můžeme říci: boj mezi kapitálem a prací — je veden na více rovinách; kupříkladu na rovině kulturní, respektive na rovině střetu o diskurz, která ovlivňuje to, jak je ve společnosti běžné uvažovat o stěžejních otázkách.
Poražený druhého kola prezidentské volby — Karel Schwarzenberg — byl kandidátem neoliberální a zároveň ultrakonzervativní pravice, hájící v drtivé části svého politického programu zájmy nejvyšších vrstev, řádově pouze několika tisíců lidí. Přesto se podařilo PR agenturám a „přátelům knížete“ stvořit politického mutanta, který zaujal příslušníky nižších a středních vrstev. Co bylo důvodem tohoto úspěchu? Paradoxně právě vyprázdněnost kampaně a postmoderní rozkol mezi obsahem a formou. Knížecí kampaň byla postavená na kombinaci zamlčování reálných obsahů politiky TOP 09 s punkovým stylem vystupování a prezentace.
Jistě, Schwarzenberg by téhle vládě šel na ruku, ale tahle vláda za jedenapůl roku končí a místo ní s velkou pravděpodobností nastoupí vláda ČSSD. Tý půjde Zeman po krku ještě víc; pokud se tedy totálně nepozemanovští nebo pokud to nakonec ČSSD pod dojmem jejího chování před i po volbě neprojede.
Mimochodem, Zeman by do školství zasahoval taky rád. Protesty by to imho vyvolalo stejné.