87 580/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Rudolf Převrátil

RP
Profese: překladatel a publicista
E-mail: rudolf@prevratil.cz
Uvítal bych, kdyby autor respektoval běžná pravidla psané češtiny.
Přepis ruských jmen:
Aksyonov - Aksjonov
Sergey - Sergej
Dmitry - Dimitrij
atd.atd.
Různé termíny:
bond - dluhopis
crude oil - ropa
atd.
Oficiální název Petrohradu je Sankt-Petěrburg
Hodně pravopisných chyb.
Celkový dojem: odbornická nekulturnost.
Na katolického Boha se neodvolávali Němci jako celek, ale pouze Bavorové, potažmo tvůrci bavorské ústavy. V neměckém Grundgesetz, popud se nemýlím, tento bůh nefiguruje.
K té "nadstavbě" nad teorií množin, o které jsem se zmiňoval, patří také poznání, že nekonečné množiny mohou být různě velké, což ovšem není jenom kvantitativní rozdíl. Množina přirozených čísel 1, 2, 3..., byť sama nekonečná, je např. radikálně menší než množina všech reálných čísel, třebas jen těch, které se nacházejí v intervalu od nuly do jedničky. Říkáme, že tyto množiny nemají stejnou "mohutnost". Technických detailů tohoto srovnávání, i když je založeno na jednoduché myšlence, raději sebe i potenciální čtenáře ušetřím.
Fakt rozdílné mohutnosti nekonečných množin mě vede k úvaze, že člověk je nekonečno (byť konečné v některých svých rozměrech, např. čase), nekonečno mj. jako nevyčerpatelný předmět sebepoznání, tedy řečeno se Sponizou také substance s nekonečným počtem atributů (i když Spinoze člověka takhle nekonečného neviděl), ale současně je součástí řádově vyššího nekonečna, kterému Spinoza říká Bůh. Vědomí tohoto rozdílu společně s vědomím vlastních dějin má pak pro člověka morální význam. Přikazuje mu určitou pokoru, ale neodsuzuje jej k bezmoci. Jeho rozum a svědomí (viz preambuli Všeobecné deklarace lidských práv) mu dává možnost orientovat se aspoň zčásti v tom obrovském vyšším nekonečnu a smysluplně jednat.
Navozuje mi to vše představu stavebního pozemku krátce po demolici staré a rozpadlé budovy. Kolem je pořád spousta suti, stavebních kvádrů, zejména úhelných, moc nevidět. Ale dá se na tom pracovat. Snad se najde přijatelná odpověď i na Pascalovu existenciální tíseň, v níž mu nezbylo, chtěl-li jednat racionálně, si na Boha prostě a pouze vsadit.
Děkuji za tuto diskusi, kterou vyvolala paní Hájková a dál rozdmychal pan Vyleťal. Mám o čem přemýšlet.
Spinoza staví své úvahy na aktuálním nekonečnu - definici Boha jako substance s nekonečným počtem atributů. To je něco zcela jiného než Bůh nebo bozi teistických náboženství. (Mimochodem, v češtině vyvolává termín náboženství zmatky. Jiné evropské jazyky vycházejí z latinského religio, tedy vazby na něco, co mne přesahuje; boha nemusí tento termín vůbec znamenat. Kdybych nemluvil česky, mohl bych se s klidným svědomím označit za nábožného, vědomého si tohoto přesahu.)
Zpět ke Spinozovi. Jsem si vědom výtek, které mu adresuje řada kritiků, hovořících o scholastičnosti a nehybnosti jeho koncepce (žádný prostor pro vývoj), o tom, že vlastně neposkytuje žádný prostor pro morálku atd. Myslím ale, že to jsou vedlejší problémy, s nimiž se bude možné časem (a myšlenkovou prací) vyrovnat. Inspirující je to aktuální nekonečno, s nímž Spinoza začíná jako s Bohem, a které později interpretuje termíny natura naturans a natura naturata, příroda tvořící a příroda stvořená.
Teď ještě k té matematice.
(ještě přijde dokončení)
Myslím, že pojem nekonečna, tak jak je budován a rozvíjen v matematice, má význam pro víru. Alespoň pro víru ateistů, k jejichž jedné odrůdě se hlásím. Nemluvě o mnoha hluboce uvažujících křesťanech, třebas o Blaisi Pascalovi. Že aktuální nekonečno asi nemá význam pro fyziku a přírodní vědy, mě netrápí. To, co zkoumají a vysvětlují tyto vědy, není zdaleka celá realita (společenská, individuálně psychologická atd.), a to přes všechny jejich pokusy, ne vždy zcelka neúspěšné, do těchto sfér proniknout. Koneckonců i přírodní vědy mají své třinácté komnaty, na něž samy o sobě nestačí.
Už v mládí jsem byl ovlivněn Spinozou a poté, co jsem se po svém prokousal marxismem a samotným Marxem (beztoho, že bych jej paušálně zavrhnul), jsem se vrátil - jako zainteresovaný amatér, nikoli profesionální filosof - k začátkům modernity, zejména ke Spinozovi, Pascalovi a Humeovi.
(pokračování)