Boxer a milionář v jedné osobě Jaromír Soukup, který chce být velkým hráčem v zákulisí české politiky, poslal politickou stranu Věci veřejné díky soudu do insolvence. Strana Radka Johna a Víta Bárty si u jeho firmy objednala reklamní služby a plochy za 12 milionů korun, za které údajně nezaplatila. 

Přesto, že tři hodiny po podání návrhu na insolvenční řízení byl Médeou tento návrh stažen, protože obě strany dospěly k dohodě o uhrazení dlužné částky, je zajímavé nahlédnout Soukupovo jednání ve světle jeho aktivit spojených s politickými stranami a inzercí. Soukup se začal veřejně angažovat v politice v roce 2006, kdy zaúvěroval kampaň Strany zelených, avšak o několik měsíců později se ve zlém rozešel s tehdejším předsedou strany Martinem Bursíkem, který Soukupa obvinil, že stál za policejním vyšetřováním daňových machinací v jeho firmě Ecoconsulting.

Soukupova firma Médea se chlubí referencemi například od ČEZu, nebo tím, že v minulosti jejích služeb využila i aspirantka na první dámu Petra Paroubková. Jeho firma Médea je pravděpodobně jednou z nejvlivnějších PR agentur na území České republiky.

Není jasné, proč Soukup otevřeně mluví o sobě jako o českém Berlusconim. Za jeho zády mu říkají Rasputin. Zatím boxer Soukup vypadá spíš jako Mike Tyson: sice relativně úspěšný, agresivní, ale se špatnou pověstí.

Soukup se například snažil zprostředkovat prodej 60 % deníku Metro z rukou švédských majitelů do rukou Mafry a nikoli společnosti Ringier, která o tento deník rovněž projevila zájem.

Když VV začaly spolupracovat s Médeou, předseda Zelených Ondřej Liška veřejně připomněl, jak si Soukup nárokoval přístup k řízení veřejných zakázek a podíl na spravování úřadů, které měla SZ v kompetenci.

Vzhledem k mé osobní zkušenosti s panem Soukupem a jeho „prací“ bych rád znal přesnou kalkulaci, zda oněch zmíněných dvanáct milionů korun bylo zaplaceno přímo za reklamu, nebo za jeho specialitu, a sice PR články v médiích.

Zkrátka, ať Médea ukáže, kolik zaplatila za který inzerát a kde. To proto, že jak si dobře pamatuji, pan Soukup se vyžívá v umisťování skryté, tím pádem minimálně na hranici zákona, pokud ne úplně nelegální reklamy. Například dle mých velmi dobře informovaných zdrojů z Mafry umístil pan Soukup jenom loni prostřednictvím své firmy Médea jako skrytou reklamu několik „píár“ článků v deníku Metro za stovky tisíc korun.

To mě nepřekvapuje, protože když jsem byl šéfredaktorem deníku Metro, pan Soukup se snažil publikovat pozitivní zprávy o ministerstvu školství v době, kdy mu šéfovala jeho klientka Dana Kuchtová. Potom Soukup podporoval zelenou rebelku Olgu Zubovou s jejím novým projektem Demokratické strany zelených, kde figuroval jako místopředseda. Též velmi úzce spolupracuje (a hraje golf) s jedním vysoce postaveným člověkem na inzertním oddělení TV Prima.

Mé odmítnutí otisknout dlouhý komentář Jiřího Paroubka pana Soukupa rozčílilo natolik, že tehdy řval do telefonu „platím tři miliony ročně Metru za skrytou reklamu“ a pak požadoval mou hlavu.

Tady ve skutečnosti nejde ani tak o pana Soukupa, jako o skutečný problém, jak rozšířená je praxe inzerování formou placených článků.

Když se Lidové noviny začaly utápět ve ztrátách, jsem se stal svědkem otištění placeného článku „Hit letošních Vánoc? Nafukovací sněhulák" přímo na titulní straně (ve středu 18. října 2006). Článek tvrdil, že vzhledem k tomu, že se v roce 2005 prodalo čtyři sta takových sněhuláků z umělé hmoty, měli se tito sněhuláci stát hitem Vánoc a uváděl jako zdroj pro tuto informaci mluvčího společnosti Makro Cash and Carry.

Je nutné, aby se v ČR založil kontrolní orgán, který bude aktivně hledat nejen v textu a obrazech skrytou reklamu, ale i kontrolovat účetnictví a zkoumat, zda příjmy za reklamu reálně odpovídají jednotlivým položkám v účetnictví. Rozhodně by také pomohlo, kdyby mezi šéfredaktory a novináři našli lidé s odvahou na tyto nekalé praktiky upozorňovat. Má-li někdo novinařinu jako své povolání a nikoli jen zaměstnání, nebude se takto prostituovat jenom proto, aby nepřišel o práci.

Během čtrnácti let mého působení na vedoucích pozicích v českých médiích jsem několikrát opustil své vyhřáté a dobře placené místo jenom proto, že jsem odmítl kolaborovat s těmito šedými eminencemi. A vždy jsem byl upozorňován svými kolegy, že s tímto přístupem už nenajdu práci. Mezi řádky mi bylo řečeno, že prostě musím kolaborovat a prostituovat se. Ve všech redakcích, jímž jsem šéfoval, jsem se setkával s jedním a tím samým. Vůbec nikdo neprotestoval proti umisťování píár článků.

S takovou mentalitou, těžko se nalezne hrdiny. V tomto kontextu je tedy hrdinou ten, kdo prostě jenom dělá svou práci. Stále platí: „Drž hubu a krok!“