Proniknout hranice

Václav Krajňanský

Přestože existuje množství komentářů a zpráv věnovaných problematice rasismu, ve skutečnosti nezobrazují realitu života v sociálním vyloučení. Novinářská práce na tomto poli se totiž vesměs odehrává pouze na hranicích těchto jevů.

Se články na téma rasismu a sociálního vyloučení se v posledních dvou týdnech doslova roztrhl pytel. Spouštěčem se staly v prvé řadě násilné erupce konfliktů uvnitř těchto problémy zmítaných lokalit a na ně navazující protesty v jejich okolí, které si získaly mediální pozornosti vůbec nejvíc. Žurnalistické práce tu tak máme mnoho a věřím, že postupem času snad i v o slepičí krok lepší kvalitě. Přese všechno však není možné říct, že v Česku existuje relevantní žurnalistika sociálního vyloučení.

Ve vztahu k tématu rasismu lze v České republice pozorovat poměrně jasnou mediální pozici. Aktuální baterie komentářů, esejí, ale ponejvíce reportáží a zpráv, má za společné, že téma, které si vybírá, bohužel není ve skutečnosti téma reality života v sociálním vyloučení, v ghettu. Novinářská práce na tomto poli se vesměs odehrává pouze na hranicích, fyzických či situačních, těchto jevů. Tématem se stávají jedině v limitní okamžiky, kdy konflikt na těchto hranicích přesáhne určitý práh intenzity, díky němuž již zasahuje většinovou společnost tak, že tato jej vnímá jako své ohrožení. V tomto směru se tak česká novinářská práce podobá spíše práci válečného reportéra než zahraničního dopisovatele.

Máme tak v Česku nespočet textů o incidentech od severních Čech, přes jižní Čechy, až po severní i jižní Moravu. Přestože se však reportáže i komentáře i v široce pojatém mainstreamu navenek tváří, jako by byly z „centra dění“, neříkají o životě v ghettu vůbec nic a k pochopení životní situace lidí v těchto oblastech mohou pramálo pomoci.

×
Diskuse
July 2, 2013 v 11.37
Zajímavé
To je téma, o kterém hodně přemýšlím. "Zprávy z ghetta" bych asi měla psát já, protože jsem původně výzkumnice, mám kontakty, stýkám se s lidmi, kteří ve vyloučených lokalitách žijí.

Zároveň je to něco, co bych psala nejraději, protože mi je to blízké, rozumím tomu, v kontaktu s lidmi "na okraji" se cítím dobře.

Přesto si říkám, jestli je to právě to, co tu chybí. Dobré a podnětné články na podobná témata (i když ne třeba přímo z ghetta, ale mechanismy dobře odkrývající) píše třeba Hana Čápová v Respektu. Každý takový příběh něco ukáže, chytne za srdce, odkryje nějakou nespravedlnost.

Sama sebe se ale ptám, jestli právě to čtenářům novin schází k pochopení situace. Jestli znalost prostředí, které existuje víceméně paralelně k jejich životům, zajistí, že se nad situací zamyslí komplexněji a pochopí, kde leží příčiny současného stavu. Vlastně o tom pochybuju. Zdá se mi, že ve veřejném prostoru schází spíše analýza.
VK
July 2, 2013 v 16.17
Mechanismy
Zrovna teď mi to připadá vlastně banální. Někdo dává přednost přímé akci, v níž jednorázově pomůže konkrétnímu člověku v konkrétní situaci. Někdo jiný preferuje jakýsi systémový přístup. Má smysl bezdomovcům rozdávat jídlo někde v parku nebo u nádraží nebo má spíš smysl prosazovat plán na systémovou změnu, aby k těmto situacím nemuselo docházet? Potřeba je jednoduše obojí.

Pokud jde o ty analýzy, tak je samozřejmě vítám, zvlášť když se podaří dostat je i do šíře sledovaného veřejného prostoru, tedy nejen sice veřejně dostupné ale přesto jaksi zašantročené výroční zprávy, studie apod. Ty výstupy z analýz, které se do médií dostanou, jsou, zdá se mi, ale prozatím dost tristní. Líbí se mi to slovo mechanismy. Namísto odhalování mechanismů, je ale až příliš často zjednodušeným výstupem nějaká směsice nicneříkajících čísel, z nichž prostě nevyčtu, co přesně daný člověk momentálně potřebuje.

Ke čtenářovu (novin) pochopení prostředí ani osobně laděné zprávičky z ghetta asi tolik nepomohou. Mohou ale být výbornou ilustrací fungování právě těch mechanismů a může vybídnout přímo k té vlastní aktivitě, komplexnějšímu zamyšlení.

Jinými slovy se asi dá říct i to, že ve veřejném prostoru schází vlastně spíše ta analýza - ale analýza uchopitelná, mapující a ilustrující konkrétní případy.
ŠŠ
Zdá se mi jak podle komentáře V. Krajňanského, tak podle diskusních příspěvků, že popis (ilustrace prostřednictvím individuálních příběhů) i a analýza (odborné studie o ghettu) sociálního vylučování a vyloučení ve veřejném prostoru existuje. Co tu nejspíš chybí, je propojení obojího, což by se mohlo považovat za odhalování mechanizmů sociálního vyloučení, jež je potřebné pro systémové řešení problému . Vlastní chybějící systémové řešení není podle mého názoru v silách, ani nepatří do popisu práce novinářské obce. Novinářská práce ale může k formování chybějícího systémového/ých řešení přispět – právě propojováním individuálních popisů a odborné analýzy sociálního vyloučení, tj. odhalováním kořenů tohoto sociálního jevu.

Je otázka, zda by byl takový přístup celou českou novinářskou obci - při jejím evidentním existenčním propojení s politickými elitami - vítán.
July 3, 2013 v 0.26
K analýze
Když jsem mluvila o analýze, měla jsem na mysli právě tu publicistickou, tedy nikoli odborné texty, které jsou určitě důležité, ale nemají ze své povahy dostatečný dopad.

Propojení individuálních příběhů s analýzou je znakem dobré reportáže, podlě některých teorií. V České republice se bohužel většinově více prosazuje jiný typ reportáží, ve kterých analýza schází. Souvisí to s pojetím žurnalistiky obecně. Zda to vychází z toho, jak jsou média financována, si netroufám soudit.
ŠŠ
July 3, 2013 v 8.38
Za úvahy k analýze díky.
Připojila bych dvě poznámky:
1. převaha jiného typu reportáží souvisí nejspíš s tím, že mediální atmosféra je součástí atmosféry politické kultury současné vlády i převládající atmosféry v kultuře obecně, stručně řečeno je součástí kultu zlatého telete - zisku.

2. novinářská analýza by měla vycházet nejen ze subjektivně nahlížené reality sledovaných případů, ale využívat také výstupy objektivní analýzy odborné a vědecké.