Proniknout hranice
Václav KrajňanskýPřestože existuje množství komentářů a zpráv věnovaných problematice rasismu, ve skutečnosti nezobrazují realitu života v sociálním vyloučení. Novinářská práce na tomto poli se totiž vesměs odehrává pouze na hranicích těchto jevů.
Se články na téma rasismu a sociálního vyloučení se v posledních dvou týdnech doslova roztrhl pytel. Spouštěčem se staly v prvé řadě násilné erupce konfliktů uvnitř těchto problémy zmítaných lokalit a na ně navazující protesty v jejich okolí, které si získaly mediální pozornosti vůbec nejvíc. Žurnalistické práce tu tak máme mnoho a věřím, že postupem času snad i v o slepičí krok lepší kvalitě. Přese všechno však není možné říct, že v Česku existuje relevantní žurnalistika sociálního vyloučení.
Ve vztahu k tématu rasismu lze v České republice pozorovat poměrně jasnou mediální pozici. Aktuální baterie komentářů, esejí, ale ponejvíce reportáží a zpráv, má za společné, že téma, které si vybírá, bohužel není ve skutečnosti téma reality života v sociálním vyloučení, v ghettu. Novinářská práce na tomto poli se vesměs odehrává pouze na hranicích, fyzických či situačních, těchto jevů. Tématem se stávají jedině v limitní okamžiky, kdy konflikt na těchto hranicích přesáhne určitý práh intenzity, díky němuž již zasahuje většinovou společnost tak, že tato jej vnímá jako své ohrožení. V tomto směru se tak česká novinářská práce podobá spíše práci válečného reportéra než zahraničního dopisovatele.
Máme tak v Česku nespočet textů o incidentech od severních Čech, přes jižní Čechy, až po severní i jižní Moravu. Přestože se však reportáže i komentáře i v široce pojatém mainstreamu navenek tváří, jako by byly z „centra dění“, neříkají o životě v ghettu vůbec nic a k pochopení životní situace lidí v těchto oblastech mohou pramálo pomoci.
Zároveň je to něco, co bych psala nejraději, protože mi je to blízké, rozumím tomu, v kontaktu s lidmi "na okraji" se cítím dobře.
Přesto si říkám, jestli je to právě to, co tu chybí. Dobré a podnětné články na podobná témata (i když ne třeba přímo z ghetta, ale mechanismy dobře odkrývající) píše třeba Hana Čápová v Respektu. Každý takový příběh něco ukáže, chytne za srdce, odkryje nějakou nespravedlnost.
Sama sebe se ale ptám, jestli právě to čtenářům novin schází k pochopení situace. Jestli znalost prostředí, které existuje víceméně paralelně k jejich životům, zajistí, že se nad situací zamyslí komplexněji a pochopí, kde leží příčiny současného stavu. Vlastně o tom pochybuju. Zdá se mi, že ve veřejném prostoru schází spíše analýza.
Pokud jde o ty analýzy, tak je samozřejmě vítám, zvlášť když se podaří dostat je i do šíře sledovaného veřejného prostoru, tedy nejen sice veřejně dostupné ale přesto jaksi zašantročené výroční zprávy, studie apod. Ty výstupy z analýz, které se do médií dostanou, jsou, zdá se mi, ale prozatím dost tristní. Líbí se mi to slovo mechanismy. Namísto odhalování mechanismů, je ale až příliš často zjednodušeným výstupem nějaká směsice nicneříkajících čísel, z nichž prostě nevyčtu, co přesně daný člověk momentálně potřebuje.
Ke čtenářovu (novin) pochopení prostředí ani osobně laděné zprávičky z ghetta asi tolik nepomohou. Mohou ale být výbornou ilustrací fungování právě těch mechanismů a může vybídnout přímo k té vlastní aktivitě, komplexnějšímu zamyšlení.
Jinými slovy se asi dá říct i to, že ve veřejném prostoru schází vlastně spíše ta analýza - ale analýza uchopitelná, mapující a ilustrující konkrétní případy.
Je otázka, zda by byl takový přístup celou českou novinářskou obci - při jejím evidentním existenčním propojení s politickými elitami - vítán.
Propojení individuálních příběhů s analýzou je znakem dobré reportáže, podlě některých teorií. V České republice se bohužel většinově více prosazuje jiný typ reportáží, ve kterých analýza schází. Souvisí to s pojetím žurnalistiky obecně. Zda to vychází z toho, jak jsou média financována, si netroufám soudit.
1. převaha jiného typu reportáží souvisí nejspíš s tím, že mediální atmosféra je součástí atmosféry politické kultury současné vlády i převládající atmosféry v kultuře obecně, stručně řečeno je součástí kultu zlatého telete - zisku.
2. novinářská analýza by měla vycházet nejen ze subjektivně nahlížené reality sledovaných případů, ale využívat také výstupy objektivní analýzy odborné a vědecké.