Slova to nevyřeší
Saša UhlováNapětí a rasistické vraždy na severu Čech jsou důsledkem prudce se zhoršující sociální situace tamějších obyvatel. Pouhé rady zde nemohou pomoci. Lze se jen obávat toho, že protiromské nálady zneužije nějaký obratný populista.
Na dnešek (středu) je v Duchcově svolaná demonstrace „proti romským agresorům“. Video viděli asi skoro všichni, které to zajímá. O týden později v Teplicích zabil jednatřicetiletý etnický Čech devětačtyřicetiletého Roma, to naopak ví málokdo. Atmosféra každopdáně houstne.
O tom, že vinit z prohřešku jednotlivců celou etnickou skupinu, se říká rasismus, a že je to ošklivé, už byly popsány celé kilometry papíru i webových stránek. Zřejmě celkem zbytečně.
Lidé, kteří se scházejí na demonstracích proti Romům, většinou dobře vědí, že nejsou všichni Romové zloději a násilníci. Odehrává se to totiž v regionech, kde se s Romy potkávají, často se s některými i znají, někdy dokonce i přátelí. Když jim přijedou z Prahy vysvětlovat aktivisté, že tudy cesta nevede, a novináři klást nepříjemné otázky, akorát je to rozzuří.
Pokud zde máme regiony, kde se ruší nemocnice, školy, úřady, dopravní spoje, kde stoupá nezaměstnanost a krachují podniky, je celkem zjevné, že můžeme očekávat sociální nepokoje. Lidé, kteří bydlí v krizových regionech, nejsou o nic víc rasisty než obyvatelé hlavního města. Nejsou to horší lidé, jen žijí v horších podmínkách. Jsou mnohem víc frustrovaní a potřebují své emoce ventilovat. Média se navíc situaci v těchto oblastech příliš nevěnují. Tématem se stávají až demonstrace, které jsou projevem zoufalství.
Sociální problémy na jedné straně zvyšují kriminalitu, na straně druhé působí jako stresový faktor i pro ty, kteří ještě práci mají, a na které ještě nezazvonil exekutor.
Rozebírat to lze ze všech stran. Žádný text, ani ten nejbrilantnější komentář, ale nemůže situaci zvrátit. Pokud se snad někdo utěšuje tím, že situace není tak špatná, že kdo chce, ten může být úspěšný, že se lidé mají více snažit a pak se jim povede lépe, měl by si uvědomit, že ona frustrace pochází právě z toho, že se lidé snaží, a nic z toho.
Další falešná iluze může vznikat tím, že v současnosti není úspěšná žádná strana, která by byla programově otevřeně rasistická. Místo toho xenofobní rétoriku přebrali četní politici z většiny zavedených neextremistických subjektů. To je ještě více znepokojivé. A pokud by se objevil politický talent, který by dokázal anticiganismu obratně využít, měli bychom se na co těšit. Úspěch by měl zaručený.