Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) zveřejnila výsledky výzkumu, při němž mapovala životní podmínky největší evropské menšiny v jedenácti státech, také v České republice. Výsledná zpráva říká, že jenom 15 % romských dětí dostane vyšší střední nebo odborné vzdělání, placené zaměstnání nemá ani třetina Romů v ekonomicky produktivním věku, pravděpodobně 20 % Romů není zdravotně pojištěno, 45 % žije v nevyhovujících bytových podmínkách, ve 40 % domácností musí jít občas někdo spát hladový a polovina romské populace během roku zažije diskriminaci kvůli své etnicitě.

„Z uvedených ukazatelů vyplývá, že ve všech jedenácti členských státech EU zahrnutých do průzkumů socioekonomická situace Romů ve čtyřech klíčových oblastech, kterými jsou zaměstnanost, vzdělávání, bydlení a zdraví, není uspokojivá a je v průměru horší než situace neromské populace žijící v nejbližším okolí,“ stojí ve zprávě. Sami autoři dokumentu zvýraznili pasáž, jež spojuje Bulharsko, Českou republiku, Francii, Itálii, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovensko a Španělsko.

Nejsme rasisté, ale…

Podle Otta Chaloupky jsou pro našince výsledky výzkumu vlastně lichotivé. „Jsem už unavený z neustálého osočování České republiky z rasismu a xenofobie,“ prohlásil český poslanec na plenárním zasedání Rady Evropy. „Česká republika má největší procento Romů s dokončeným vzděláním a také největší procento Romů v placeném zaměstnání,“ vypíchnul Chaloupka z dat, jež v podrobnější grafické podobě najdeme na webu FRA.

Takže naše integrační strategie je vlastně úspěšná a „pokud se nedostavují žádané výsledky, hlavní vina leží na Romech samotných. Ono je velmi složité pomáhat někomu, kdo pomoc odmítá.“ My Češi nejsme rasisté a děláme maximum možného, ale „dámy a pánové, pokud má někdo pocit, že Česká republika dostatečně nepodporuje začlenění romské menšiny do společnosti, bude mi potěšením zajistit financování jejich přestěhování do vaší země,“ zakončil Chaloupka.

Hledáme odpočatého demokrata

Náš unavený zastupitel ignoruje závěry a sebevědomě pitvá detaily zprávy, jejíž závěry jsou bezpochyby alarmující a detaily pouhopouze orientační. FRA v krátkém dokumentu upozorňuje, že mezi romské respondenty zahrnula pouze „osoby, které se samy identifikují jako Romové“. Jelikož většina tuzemské romské populace před třemi generacemi zemřela při genocidě, je celkem pochopitelné, že nyní většina romské populace při dotazníkových šetřeních svoji etnicitu nepřiznává. Jinými slovy, získaná data vyžadují citlivý nadhled; bylo by prostoduché či cynické jásat, že v kategorii „zaměstnanost“ jsme o šest procent před Maďarskem a vzdělávací systém máme o čtyři procenta inkluzivnější než Polsko. Nehledě na skutečnost, že speciální základní školy poskytují „dokončené vzdělání“ jenom formálně.

Bohužel trapas poslance Chaloupky před štrasburským mikrofonem není ojedinělý. „Romové zakládají politickou stranu. Zase. Co od toho očekávají? Větší páku na získání dalších výhod? Potom se ptám, jaké další výhody ještě můžou chtít?,“ hořekuje ve svém blogu nad „novou érou, érou menšin v politice“. Buďto nikdy nezaznamenal, nebo zapomněl, anebo schválně zamlčel, že lidé s minoritní identitou mají už dávno svoje politické strany od Andalusie přes Savojsko, Wales, Frísko, Slezsko, Moravu atd. Jestlipak vůbec rozumí pojmu „demokracie“, který má jeho domovská partaj „Věci veřejné: Strana přímé demokracie“ přímo v marketingové značce? Ať už kvůli nekompetentnosti, lajdáctví, či deklarované únavě, poslanec Chaloupka bude příští rok pravděpodobně vyhozen z práce, a jeho místo ve sněmovně snad dostane odpočatý demokrat.

Jak začlenit do společnosti rasistu?

Zpráva odkazuje na integrační ambice Evropské unie: „Je naléhavě zapotřebí zastavit mezigenerační přenos chudoby a sociálního vyloučení; vzhledem k tomu je nutné zlepšit situaci romských dětí pokud možno již od nejútlejšího věku, aby mohly plně využívat svůj potenciál“. Pokud dokážeme lépe komunikovat a spolupracovat, duchovně a materiálně bude obohacena celá společnost, například protože „zlepšení situace Romů není pouze naléhavou sociální prioritou, ale může rovněž dlouhodobě posílit hospodářský růst“.

Jak ale integrovat do společnosti člověka, který nikdy v ghettu žít nemusel, a přesto ani v dospělosti nechápe, eventuálně nechce přijmout naše základní kulturní hodnoty? Bude to oříšek, ale zůstaňme optimisty. Demokracie a humanismus přece znamenají víru, že úžasný potenciál dříme i v tom nejubožejším členovi lidského společenství, kterým je v našem prostředí materiálně ukotvený, duchovně však zoufale bloudící český rasista.