V osmdesátých letech mě zásadně ovlivnila americká literatura a poezie - včetně té zhudebněné. A jednou z postav, která mě vždy přitahovala - a s věkem zájem rostl — byl Martin Luther King. Do roku 1989 toho o něm u nás mnoho nevyšlo. Životopis od jeho ženy Coretty, pár kázání a projevů. Na farách se dalo občas najít něco přivezeného od přátel z ciziny. Četba i toho mála, co bylo k dispozici, mi otevřela pohled na mnoho nových problémů.

Ať již šlo o překonávání rasismu a rasových předsudků, problematiku ožebračování třetího světa, zneužívání lidsko-právní rétoriky k prosazování zvrácených ideologií nebo zbídačování chudých na úkor nejbohatších.

Texty MLK spolu s texty dalších amerických sociálních liberálů jasně ukazovaly, že svět není tak jednoduchý a černobílý, jak nám to představovaly tehdy dostupné zdroje ideologií — Rudé právo, Pravda, Hlas Ameriky a Svobodná Evropa.

Po roce 1989 jsem pak mohl opustit továrnu a začít studovat teologii. Měl jsem to štěstí, že mi bylo nabídnuto stipendium v Atlantě. Měl jsem tak možnost navštívit MLK Center, ale především Ebenezer Church a setkat se s Corettou Kingovou. Ale také jsem tu několik zimních týdnů pracoval v soup-kitchen, kde jsme spolu s dalšími před prací či studiem každé ráno podávali atlantským bezdomovcům — jednotlivcům i rodinám s dětmi — vydatnou snídani a vitamíny.

A tehdy jsem si říkal, jak moc by byl ten velký a oslavovaný teolog a sociální reformátor zklamaný z toho, kam jsme se dostali. Jak se z koláče stále většího bohatství dostává na stále méně lidí. Nejen v USA, nejen u nás, ale na celém světě.

MLK je v USA a nakonec i u nás nejčastěji představován jako bojovník za práva černochů. Pro ně a tedy i pro sebe získal v americké černošské buržoazní revoluci základní práva, která pro bílého muže zajistili již otcové ústavy. Afroameričané tak získali, byť s jistými omezeními, právo na rovné zacházení, právo na majetek a právo volit.