Oceňuji kvantitativní hodnocení pana Kolaříka (8.Února 2020) této naší přebohaté diskuse ke společnému úsilí mladé generace.
A což doplnit tuto nehonorovanou nefyzickou práci nás staříků (pochybuju, že se někdo ze zde diskutujících nachází ve druhé dekádě svého života) o hodnocení kvalitativní?

Řekla bych, že cesta vlastní transformace jde přes pomoc druhým. I když ti druzí, ba dokonce ani ti, kteří pomáhají druhým, nepatří zrovna k osvícené duchovní elitě.

Tuším, že moderní neurovědy, které došly k závěrům o reálném působení přestav (tedy i mýtů) na mysl člověka (tedy i moderního člověka) nezmiňují, že by při tomto působení představ byl rozum vymazán.

vnímám zatím stále jako pokus osvětlovat, co která cesta člověku nabízí. Jakmile by se ale vyprávění přechýlilo z osvětlování různých cest v dokazování prospěšnosti jisté bárky a prokazování nevhodnosti jiné bárky, pak by jednoznačně nahrávalo ztroskotání společné lodi. Společná loď se „úspěšně“ pohybuje sice ve vodách vzájemného strachu, ale ten se až dosud dařilo globálním politikům udržovat, takže zatím ještě je v čem plout….

naší podstaty – prostřednictvím víry – můžeme ovšem udržovat též jinými cestami, než cestou zde diskutovanou.