Společným úsilím lze dosáhnout neobyčejných věcí, říkají Couvreur a Hausknecht

Jan Gruber

Se členy přípravného výboru nově vznikajícího hnutí Budoucnost, Vendulou Couvreur a Filipem Hausknechtem, jsme hovořili o důvodech, které je vedly k jeho založení, programových prioritách a cílech pro příští roky.

Oba dva jste se v minulosti angažovali v jiných politických stranách, respektive jejich mládežnických organizacích, co vás přivedlo k rozhodnutí opustit jejich struktury a pracovat na vzniku nového politického hnutí?

Couvreur: Nezávisle na sobě jsme nabyli přesvědčení, že na zdejší politické scéně není žádný subjekt, kterým bychom se cítili reprezentováni a jenž by kombinoval citlivou sociální politiku s enviromentálními tématy. Na základě zkušeností z Evropského parlamentu a z prostředí Mladých sociálních demokratů jsem navíc získala jistou představu o limitech sociální demokracie, proto mi budování hnutí zdola dávalo smysl.

Hausknecht: Mé představy o politice se odchodem od Zelených nezměnily. Myslím si pořád to stejné. Většina členské základy měla ovšem rozdílné názory, což se projevilo například v loňských volbách do Evropského parlamentu, kdy se Zelení spojili s pravicí. To pro mě bylo jasným signálem, že se strana ubírá jiným směrem, než bych chtěl. A najednou jsem zjistil, že mě v politice nikdo nezastupuje.

Chápete jako chybu, že jste kdy vstoupili do Zelených, respektive spolupracovali se sociální demokracií, nebo vám angažmá v těchto strukturách otevřelo obzory?

Couvreur: Rozhodně nelze mluvit o ztraceném čase. V mnoha ohledech se jednalo o dobrou školu, jak by se politika dělat neměla a čeho se vyvarovat. Doufám, že se nám to v hnutí Budoucnost podaří zúročit.

Hausknecht: Z mého pohledu šlo o užitečnou zkušenost. Do Zelených jsem vstupoval v osmnácti letech, protože jsem se chtěl podílet na politice, což chápu jako svou občanskou povinnost. Zelení mi tehdy byli ideově nejblíže, časem jsem si ale uvědomil, že neprosazují takové politiky, z nichž by měla prospěch většina obyvatel České republiky. Proto jsem se rozhodl energii vkládanou do Zelených přesunout směrem k hnutí Budoucnost. Politiku totiž nemůže nechat napospas byznysmenům, lobbistům a miliardářům.

Minulé vedení Zelených v čele s Matějem Stropnickým o obrat vlevo usilovalo, snažilo se vedle klasicky zelených témat zdvíhat i témata ekonomická. Stejně tak se sociální demokraté pod vedením Bohuslava Sobotky pokoušeli rozkročit směrem do středu, přiblížit se městskému liberálnímu voliči. Ani jedné straně se to nepodařilo. Proč by mělo být hnutí Budoucnost úspěšnější?

Hausknecht: U Zelených byla hlavním problémem ideová neukotvenost. Ačkoli se v kampani před sněmovními volbami více než dříve hovořilo o ekonomických a sociálních otázkách, velká část strany se takovému posunu od zelených témat bránila a nestála za vlastním programem, což Zelené odsoudilo k neúspěchu. My naopak věříme, že se nám nad levicovým programem podaří hnutí vybudovat a sjednotit.

Couvreur: Ačkoli členové Sobotkovského vedení strany ustoupili do pozadí, případně politiku zcela opustili, nemyslím si, že to značí absenci poptávky po tom, co reprezentovali. Bohužel byli trnem v oku hradního pána, který si zničení sociální demokracie, respektive jejího liberálnějšího křídla, vytknul jako jednu ze svých priorit. Když dnes sledujeme Jana Hamáčka, jak mu s mísou uzenin přeje k narozeninám, tak je zřejmé, že se mu to povedlo.

Politická strana se neobejde bez lidí. TOP 09 raketově vystoupala, aby po pár letech zjistila, že mimo Prahu nemá žádné členy. Piráti na svém sjezdu prakticky v každém projevu opakovali, že je jich málo a potřebují rozšířit členskou základnu. Jak je na tom hnutí Budoucnost? Rýsuje se nějaká regionální struktura, nebo jde o podnik privilegovaných mladých lidí z Prahy a Brna?

Hausknecht: V tuhle chvíli je nás zhruba sto padesát, ještě se nejedná o členy, neboť hnutí není registrované. Čekáme, že se přidají další. Máme příznivce napříč Českou republikou, nejen ve velkých městech. Nicméně o členské základně a jejím rozvrstvení bude možné mluvit až po dubnovém sjezdu. Její rozšiřování chápeme jako nejdůležitější úkol, který nás čeká, mnohem důležitější než podzimní senátní a krajské volby. Budujeme totiž hnutí, neboť chceme, aby se co nejvíce lidí podílelo na politice.

„Jsme otevřené progresivní hnutí a prosazujeme změny, které povedou ke stabilnější a spravedlivější společnosti, v níž se nikdo nemusí bát o život, střechu nad hlavou nebo příští výplatu. Cítíme odpovědnost za to, jaký svět přenecháme našim dětem,” říkají Vendula Couvreur a Filip Hausknecht. Foto Jan Gruber, DR

Posuňme se k programu. Říkáte, že vytáhnete domácnosti z dluhových pastí. Jak toho chcete dosáhnout?

Hausknecht: V prvé řadě je třeba zrušit soukromé exekutory. Chceme, aby exekuce řešil stát. Domníváme se, že je nezbytné dluhy sjednocovat, omezit úroky a poplatky. Exekuce nesmějí být byznys. Současně se míníme zasadit o zjednodušení a zmírnění podmínek oddlužení. A uvažujeme i o nějaké formě dluhové amnestie.

Dále slibujete, že se zaměříte na problematiku dostupného bydlení. Co si pod tím představit?

Couvreur: Zaměříme se na podporu výstavby městských a družstevních bytů. Chceme, aby města získala pravomoc přísněji regulovat krátkodobé pronájmy. Budeme se snažit prosadit vyšší zdanění nemovitostí, které lidé nevyužívají pro vlastní bydlení, a po vzoru západních metropolí upravit pravidla tak, aby část bytů nově budovaných developery přecházela do majetku měst a obcí. My bydlení nechápeme jako investici, ale jako lidské právo.

Přibližte ještě své plány v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje. Jakými cestami by se měla Česká republika ubírat?

Hausknecht: Dopady změn klimatu dávno nejsou něčím abstraktním, co se nás bezprostředně nedotýká. Naopak. Naše země čelí extrémnímu suchu, plošně hynou lesy a máme velký problém s potravinovou soběstačností. Musíme proto reformovat zemědělství, které je dnes postavené na ziskovosti a jako takové ničí krajinu.

Couvreur: Jednou z cest je třeba podpora družstevní energetiky z evropských fondů, kterou si lze představit obdobně jako programy Nová zelená úsporám nebo takzvané kotlíkové dotace.

Jak si představujete budoucnost domácí energetiky? Bez spalování uhlí? Bez jádra?

Hausknecht: Určitě bez uhlí. Ohledně využívání jádra máme značné pochybnosti. Především kvůli vysokým nákladům a skutečnosti, že postavit nový jaderný reaktor je schopno jen několik málo společností, které jsou navázané na různé mocenské struktury. Jádro z ideologických důvodů neodsuzujeme, ale nejsme přesvědčeni, že představuje budoucnost energetiky.

Ještě se na chvíli zastavme u daní. Co chcete prosadit, budete-li mít k tomu příležitost?

Couvreur: Za nejdůležitější považujeme přesun daňové zátěže ze zaměstnanců na právnické osoby, progresivní milionářkou daň a zastavení odlivu bohatství z České republiky — například prostřednictvím dividend — do zahraničí.

Hausknecht: Vzhledem k tomu, že daňová zátěž dnes dopadá především na pracující, je nezbytné více zdanit kapitál. Chceme si došlápnout na ty, kteří se daňovým povinnostem vyhýbají a peníze skrývají v daňových rájích. Za nezbytné dále považujeme, aby si Česká republika udržela kontrolu nad monetární politikou. Stát potřebuje bedlivě kontrolovat kolik peněz vypouští do oběhu.

Navzdory původnímu záměru přesunout se dál, setrvejme ještě chvíli u vašeho programu. Jste pro, nebo proti přijetí eura?

Hausknecht: Tuhle otázku zatím nemáme v hnutí vyřešenou.

Pojďme k jinému tématu. Kromě hnutí Budoucnost se v politickou stranu plánuje transformovat také platforma Skutečná levice. Proč tříštíte síly a nepracujete společně na vzniku jen jednoho subjektu? Je to tím, že na levici panuje taková řevnivost, že se dva lidé neshodnou ani na tom, zda venku svítí sluníčko, nebo prší?

Hausknecht: Odpověď je jednoduchá. Teď vzniká jen jedna strana, a to hnutí Budoucnost. Skutečnou levici jsme k participaci na tomto projektu vyzvali již před rokem a opakovaně pak v minulých měsících, nabídku ovšem odmítla. Dnes se chystá začlenit do Strany demokratického socialismu, což není cesta, kterou bychom se my chtěli vydat.

A ta řevnivost?

Hausknecht: O tom nic nevím.

Co od hnutí Budoucnost očekáváte? V jaké kondici byste chtěli jít do sněmovních voleb? Kam se za ten rok a půl chcete dostat?

Couvreur: Byli bychom rádi, kdyby se nám podařilo vybudovat takové hnutí, které nebude fungovat jen v politice, ale také v ulicích, hospodách a kavárnách. Hnutí, které vytvoří komunitu lidí, jež bude mít zájem podílet se na utváření poměrů v naší zemi. Věříme, že společným úsilím lze dosáhnout neobyčejných věcí.

Hausknecht: Pro úspěch ve volbách samozřejmě uděláme vše, co bude v našich silách, ale nechápeme je nijak fatálně. Chceme se věnovat náboru lidí, ukázat jim, že v politice nemusejí být jen boháči. Zkrátka, vytvořit společný projekt, který bude reprezentovat skutečné potřeby české společnosti.

Zní to tak, že vás inspiroval příběh Pirátů. Deset let poctivé, mravenčí práce a místa ve Sněmovně jsou tady...

Couvreur: Jejich úspěch nám dodává odvahu, že je možné vybudovat politickou stranu na aktivní členské základně a drobných darech. Že za ní nemusí stát nějaký zbohatlík, jenž by ji využíval pro prosazování vlastních zájmů. Od Pirátů se ovšem lišíme ideologickým zakotvením. My nebudeme stranou, o níž její voliči při vhazování lístku do urny nevědí, jakým směrem se v té které otázce vydá.

JAN GRUBER

    Diskuse (168 příspěvků)
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 23, 2020 v 12.13
    Celkem sympatické názory, v zásadě dost podobné programu německých Zelených. Je ovšem velkou otázkou, do jaké míry s tím uspějí v poměrech českých.

    Na straně druhé: není důvod se o to alespoň nepokusit. I ti němečtí Zelení museli ujít dlouhý kus cesty, nežli dokázali u německé veřejnosti (a u německého voliče) prorazit.

    Zrovna v dnešním Salonu (Právo) napsal Martin Škabraha zajímavou analýzu možných budoucích linií vývoje současného světa; a kromě jiného napsal, že ke skokovým změnám společenského vědomí dochází mnohdy sice napohled zcela nečekaně, ale že ve skutečnosti je to v důsledku nakumulování změn, které už ve skrytu probíhaly předtím. To znamená: s absolutní jistotou se nedá předpovědět, zda i tato iniciativa ztroskotá na nezájmu voličů; anebo jestli právě ona bude mít to štěstí že vstoupí do politického dění právě v tom okamžiku, kdy už je tady po nějakém takovém novém politickém subjektu (a jeho programu) latentně přítomna společenská poptávka.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 24, 2020 v 12.9
    Z toho programu "Budoucnosti" bych daleko spíše naopak soudil, že substancí tohoto hnutí je právě jen "lidově populistický drajv"; a že zde naprosto absentuje jakýkoli opravdu promyšlený a realistický koncept společensko-strukturálních změn.

    Tato diskrepance je v kostce obsažena v jedné jediné větě: "Snížíme zdanění lidské práce a zvýšíme důchody." Autoři takového výroku si zjevně vůbec neuvědomují, že obojí nejde dohromady. Sníží-li se daně - pak nebude mít stát prostředky na důchody. A naopak.

    A to samé platí víceméně pro všechny další body jejich programu. Všechno co je tam uvedeno stojí peníze - hodně peněz. Na všechna tato sociální opatření bude mít stát ještě méně peněz než teď, pokud by snížil daně. Že by se tento úbytek nechal v dostatečné míře kompenzovat "zdaněním kapitálu a velkých příjmů", je stará levičácká iluze. Pokud nebude k mání přesvědčivý a ucelený koncept komplexní transformace celé společnosti, pak jsou všechna tato líbivá hesla jenom výstřelem od boku. Je to jen populismus - sice dozajista poctivě míněný, ale vposledku jenom povrchní a voluntaristický.
    Honza Macháček, chemik
    January 24, 2020 v 14.50
    Důchodová reforma
    Už zase tu šíříte zavádějící buržoazní propagandu, pane Poláčku.

    Technologický vývoj znamená, že do budoucna nelze pokračovat ve financování penzijního systému výhradně odvody z práce, zatímco kapitál sobecky odmítá přispívat ke společnému blahobytu. Pro jednoduchý srozumitelný výklad si poslechněte nebo přečtěte, jak to vidí Ilona Švihlíková:

    https://dvojka.rozhlas.cz/ilona-svihlikova-duchodova-reforma-je-predevsim-otazka-dani-stat-mel-danit-8136546
    Honza Macháček, chemik
    January 24, 2020 v 15.30
    „O řevnivosti nic nevím...‟
    „Teď vzniká jen jedna strana, a to hnutí Budoucnost,‟ říká Filip Hausknecht, ale o žádné řevnivosti prý nic neví. Mně tohle připadá jako hodně výrazný projev řevnivosti.

    „Skutečnou levici jsme k participaci na tomto projektu vyzvali již před rokem a opakovaně pak v minulých měsících, nabídku ovšem odmítla. Dnes se chystá začlenit do Strany demokratického socialismu, což není cesta, kterou bychom se my chtěli vydat,‟ je notně zavádějící pokus ukázat, že konkurenční parta dělá všechno špatně.

    SDS je malá levicová strana, která donedávna spolupracovala s KSČM, ještě v době Nečasovy vlády se od ní lišila spíše jen osobními postoji členů, zejména k evropské integraci, než psaným programem, ale nejpozději od Uprchlické krize měla čím dál silnější výhrady vůči směřování komunistů ke konzervativnímu národovectví. Snahou SDS bylo a je rozvíjet myšlenky komunismu v moderním světě, bez stalinismu i poststalinské nostalgie — která už zjevně s konečnou platností pohltila KSČM, nadále Konzervativní stranu české malosti.

    Ještě v posledních volbách do Evropského parlamentu kandidovali členové SDS na kandidátce KSČM, hned na druhém místě její místopředseda Andrej Bóna. Voliči KSČM se ovšem paradoxně ukázali konzervativnějšími než stranické špičky a jakékoliv pokusy o modernizaci strany rázně odmítli, když kroužkováním vynesli před Andreje Bónu i Arťoma Korjagina, představitele mladé generace v KSČM, kandidujícího na třetí pozici, Zdeňka Ondráčka, který se prosalavil tím, že nejen kdysi, v mládí, útočil v řadách normalizační pořádkové policie na demonstraty v Palachově týdnu 1989, ale také si dodnes stojí za tím, že to bylo správné. To je rozsudek smrti nad KSČM — strana tak dlouho otálela s modernizací a zahrávala si s konzervativním národovectvím, až si vychovala voliče, kteří ji teď drží v národovecké konzervativní pasti a nepustí ji z ní ven, dokud nepomřou stářím a strana nezahyne s nimi.

    Tím spolupráce SDS s KSČM skončila a SDS si hledá novou cestu. Při tomto hledání se sešla s dalšími skupinami a aktivisty ve Skutečné levici. Během jednání o tom jak založit novou radikálně levicovou stranu a jak přesně by taková strana měla vypadat, došli společně k závěru, že nejschůdnější cestou bude ušetřit si sbírání podpisů a udělat tu novou stranu z již existující SDS. Teď chystají sjezd, na kterém schválí nové stanovy a pravděpodobně i nový název.

    Trochu se to podobá tomu, jak na Slovensku převzal Kotleba Stranu přátel vína, až na to že Strana přátel vína se pravděpodobně nespojila s kotlebovci dobrovolně na základě přání svých členů stát se do budoucna stranou fašistickou.

    Skutečná levice a Budoucnost mají hodně společného, včetně toho, že vznikly na základě spojení několika uskupení; protože se jim nepodařilo dohodnout na tom, aby se úplně všechna tato levicová uskupení spojila do jediného útvaru, vznikají teď dvě levicové strany souběžně. Jak jsem slyšel, jedním z rozdílů je, že Skutečná levice chce mít v názvu nové strany slovo levice, případně přívlastek levý, zatímco Budoucnost nikoliv. Dalším rozdílem je, že jedna ze skupin zapojených do Skutečné levice už má registraci strany, a tak narozdíl od Budoucnosti nemusí sbírat podpisy pro novou registraci.

    Nezbývá než doufat, že oddělený postup Budoucnosti a Skutečné levice má hlubší důvody než jen osobní ambice a spory, takže se v politickém prostoru nalevo od Pirátů, vyprázdněném příklonem KSČM i ČSSD k pravicovému populismu, najdou přínosné pozice pro obě, a že jim ta řevnivost, o které Filip Hausknecht nechce nic vědět, nezabrání v účinné spolupráci.
    JK
    Jindřich Kalous, důchodce
    January 24, 2020 v 20.49
    Jaká to je levice, když i na levici každý kohout bojuje o svoje separátní hnojiště...?
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 25, 2020 v 10.33
    Váš vokabulár o "buržoazní propagandě" celkem dost jasně odhaluje Vaše ideové (respektive ideologické) zakotvení, pane Macháčku. (Něco takového jsem naposled slyšel opravdu až ještě za existence minulého režimu.)

    Stejně tak jako to, že zrovna Ilonu Švihlíkovou zřejmě považujete za svého neomylného guru.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 25, 2020 v 10.36
    Co se té ideové (a organizační) roztříštěnosti levice týče, tak ta má dva základní kořeny:

    Za prvé a především neexistenci nosné teorie, která by svou přesvědčivostí mohla sjednotit levici na společné ideové platformě.

    Za druhé levice byla prakticky roztříštěná vždycky, to bylo už za dob Marxe, vždycky tu byla část radikálnější a část umírněná. A navíc - a to bylo už i za Marxe - hrají tu svou roli i ty čistě osobní ambice levicových lídrů, z nichž každý touží po tom být zrovna tím lídrem nejvyšším.
    JK
    Jindřich Kalous, důchodce
    January 25, 2020 v 11.58
    Josefu Poláčkovi
    Že Ilonu Švihlíkovou nemusíte, to už asi většina zdejších diskutérů pochopila. Můžete nám tedy ještě prosím s pomocí srozumitelných argumentů vysvětlit proč? A koho ze žijících (nebo nedávno zemřelých) ekonomů uznáváte?
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 25, 2020 v 12.53
    K Iloně Švihlíkové pociťuji zcela zásadní nedůvěru už od té doby, kdy svého času komentovala dění ve Španělsku. Španělská (pravicová) vláda tehdy po řadě skandálů v investiční sféře zavedla řadu fiskálně restriktivních opatření, za účelem ozdravení španělské ekonomiky po těžkých otřesech spojených s touto aférou. Tato restriktivní opatření samozřejmě bezprostředně do jisté míry "svázala" španělskou ekonomiku, zúžila prostor pro volnou činnost ekonomických aktérů. Ale ve svém důsledku nakonec španělskou ekonomiku tato opatření skutečně účinně sanovala. Švihlíková ale prakticky kompletně všechny tehdejší neduhy španělské ekonomiky hodila na hlavu španělské vládě - evidentně jenom a pouze proto, že to byla vláda pravicová! Tedy jak to za co tato vláda vůbec nemohla (stalo se to až před jejím funkčním obdobím), tak ale i ta opatření která měla jenom přechodně restriktivní, ale ve svém efektu ozdravný charakter! Jinak řečeno, Švihlíková tu - ze zcela evidentně ideologické motivace - celou věc postavila vysloveně na hlavu.

    Od té doby k této dámě pociťuji principiální nedůvěru, co se jejích výkladů světové ekonomiky týče. A tato moje nedůvěra se potvrzuje znovu a znovu; vždy je naprosto zřetelně znát, že u ní ideologická hlediska zcela převažují nad postulátem objektivity.

    Sice: je ovšem nutno jí uznat, že ona byla v českých popřevratových poměrech jednou z prvních, kdo našla vůbec odvahu veřejně kritizovat kapitalismus, a jeho negativní aspekty. Jenže - u ní je ten problém, že tato její (o sobě legitimní) levicovost je značně kontaminována ideologickým levičáctvím, v onom uvedeném smyslu: vědomá rezignace na objektivitu.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    January 25, 2020 v 13.6
    Co se té otázky týče, kterého z ekonomů uznávám: nejsem (bohužel) ekonomickým expertem, nemohu tedy plně vyloučit že někde existuje nějaký ekonom jehož názory a analýzy bych mohl více či méně bezvýhradně sdílet.

    Pro mě je klíčovou ekonomickou otázkou přesně ta, která se vynořila před československými reformátory roku osmašedesátého: jak spojit společenskou funkci vlastnictví (tj. ekonomiku jakožto "veřejný zájem") s nevyhnutelnou vlastní spontánní motivací vlastních ekonomických aktérů.

    Tato otázka se jak řečeno vynořila v roce osmašedesátém, aniž by ji tehdejší reformátoři dokázali zodpovědět (přesněji řečeno: vůbec jim nebylo dopřáno dost času, aby se mohlo ukázat, že na tuto otázku nemají žádnou skutečnou odpověď).

    V exilu se tímto problémem systematicky zabýval Ota Šik, se svou teorií "nulového kapitálu". Bohužel jsem se ještě nedostal k tomu, abych si tyto jeho studie (které jsem si mohl pořídit teprve nedávno) stačil prostudovat. Obecně je můj názor: ano, Šik v zásadě mířil správným směrem; ale ta jeho zmíněná teorie ve své bezprostřední formě sotva může mít potenciál ten zásadní rozpor mezi veřejným a soukromým, mezi sociálním a mezi egoistickým zájmem skutečně překlenout. Tady je zapotřebí jít mnohem více do hloubky věci.

    Kromě jiného - respektive v první řadě - je nutno znovu promyslet, revidovat centrální instituty Marxovy ekonomické teorie. Na tomto Marxově modelu je jedna věc skutečně až fascinující: vlastně vůbec nic z ní není možno použít na reálnou (současnou) ekonomiku. A přece - stále ještě se v ní skrývají pravdy tak hluboké, že bez nich není možná žádná skutečně hloubková analýza ekonomiky soudobé.
    + Další komentáře