↗

Členové přípravného výboru politického hnutí Budoucnost: „Je načase, aby si opasky utáhli fosilní baroni, velkozemědělci a spekulující investoři. Právě oni nejvíc těžili z hospodářského růstu, tudíž by měli zalepit díru, již krize zanechá v našich peněženkách a ve veřejné kase.“ Foto jan Gruber, DR

Již třetím týdnem se Česká republika potýká se sílící virovou pandemií. Vláda zavedla sérii opatření, jejichž cílem je zploštit křivku nákazy a rozložit očekávanou zátěž v čase. Spolu s počty pozitivních výsledků testů se množí také hlasy volající po státní ochraně nejen v oblasti zdraví, ale také ekonomického zajištění. Často přitom zaznívají z poměrně nečekaných směrů — totiž zprava.

Čím je způsobený tento nenadálý nárůst poptávky po pečovatelském státu? V těžkých časech jednoduše vychází na povrch jinak dobře skrývaný fakt, že trh zkrátka nefunguje ve veřejném zájmu.

Když už se i na Twitteru Miroslava Kalouska z TOP 09 dočteme, jak jde ideologie stranou a zarputilý zastánce bohatých uznává, že „po šesti tučných letech kapitalizace zisků přichází doba socializace ztrát“ a vyzývá, aby „nejvíce přispěli ti, kteří v posledních letech nejvíce zbohatli, tedy PPF, Agrofert, CPI, EPH a další,“ je na čase zbystřit.

Že má stát pomáhat hřímá na sociálních sítích také Petr Fiala z ODS. Jeho strana navrhuje rozšíření zaměstnaneckých nároků na ošetřovné, včetně posunutí věku dítěte z třinácti na patnáct let, kompenzaci živnostníkům za propad příjmů či uzákonění kurzarbeit, tedy státní dotace mezd.

S čím se dá vyžít?

O všech zmíněných opatřeních vláda seriózně uvažuje, některé z nich již odsouhlasila. Obavy o sociální situaci občanů jsou nepochybně na místě, podle České národní banky by mohla krize připravit o práci přes 400 tisíc zaměstnanců a 100 tisíc živnostníků.

Jeden z návrhů směrem k OSVČ, který svého času ležel na stole, byl příspěvek ve výši patnácti tisíc korun měsíčně. Proti tomu se zvedla vlna odporu ze strany vládní opozice, jakožto i Svazu průmyslu a obchodu, jelikož „s takovou částkou se nedá vyžít“.