Zelená vlna a politická pěna dní po francouzských obecních volbách
Josef BrožÚspěch zelených ve městech jako Štrasburk, Marseille či Lyon je neoddiskutovatelný. Větších měst celkově ale získali jen dvanáct ze 454. Většinu obcí ovládla pravice. Macron v reakci jmenoval nového premiéra právě z pravicových řad.
Druhé kolo obecních voleb spláchla ve Francii „zelená vlna“. Zní to, jako kdyby po třech měsících od prvního kola, kdy již v zemi galského kohouta řádil covid-19, přišlo z nebes cosi jako „boží vykoupení“. Prezident Emmanuel Macron, jehož triumfální vítězství před třemi lety mělo otevřít „nový svět“, prohrál se svým hnutím Republika na pochodu (LREM), na celé čáře.
Přesto nelze říci snadno, co se vlastně v uplynulých dnech stalo. Pokud si vezmeme větší lupu na tyto volby, které mají Francouzi tak rádi, zarazí především skutečnost, že se k nim většinově nedostavili — a to z šedesáti procent. A potom, záleží velmi na tom, čemu přikládáte větší důležitost: jste spíše zahleděni za horizont všedního dne, nebo vás zajímá, kdo zítra vynese odpadky?
Starý svět ještě neskončil
Zelená vlna, jíž bylo věnováno tolik pozornosti, spláchla především „starý svět“, ať už mluvíme o Štrasburku, Lyonu, Marseille nebo Bordeaux... Tam všude, ale i jinde (Grenoble, Poitier, Besamçon, Tours) vyhrála levicová koalice v čele s politickým sdružením Evropa Ekologie-Zelení (EELV).
Budeme se muset naučit nová jména: Jeanne Barseghianová, Grégory Doucet, Michèle Rubirolová nebo Pierre Hurmic. Spláchnutí byli politici, kteří se ještě nedávno zdáli tak zakořenění, že jejich vyvrácení se zdálo nemožné. Zelená vlna ukončila vládu nejen levice, ale především pravice v těchto městech. Nicméně při pohledu na města, jejichž populace čítá nižší počet obyvatel, zaujme, že tomu tak nebylo zcela, dokonce vůbec.
Někteří mají dokonce za to, že — a ocitujme zde Chloé Morinovou, analytičku a poradkyni bývalého socialistického premiéra Manuela Vallse, že „mluvit o zelené vlně (…) nic nevysvětluje“. V roce 2001 pravice ztratila Paříž, Lyon a Dijon. O rok později ovšem socialistický prezidentský kandidát a tehdejší premiér Lionel Jospin naprosto pohořel. Mimochodem, Paříž — zejména z důvodů akcentů na ekologickou politiku, ale i pro schopnou alianci se zelenými — obhájila Anne Hidalgová, dosavadní socialistická starostka.
Macronovo hnutí, jakkoliv to zní paradoxně, jež mělo v úmyslu překonat nejen „starý svět“, ale vytvořit „svět nový“, se ocitlo vyřazeno na této „nové cestě“. Prezident Macron, jenž rád mluví v květnatých metaforách, na výsledky zareagoval velmi pragmaticky. Jmenoval do čela vlády technokrata tvrdé pravice: Jeana Castexe. Jako kdyby tím odpovídal na následující výtku. Starý svět zkrátka neskončil, starý svět trvá, ať už se nám to líbí nebo ne.