Fascinující úspěch zvýšil počet europoslanců zelené frakce z původních 52 o více než 20 a zelení budou moci svou sílu využít ve vyjednávání o novém směřování Evropské komise. Původní odhady počtu zisků 69 mandátů se v nejbližších dnech posunou nahoru po prvních kolech jednání se zástupci nezařazených stran, jako jsou čeští Piráti nebo katalánští regionalisté. Pokud by všechna dopadla dobře, mohla by frakce Greens/EFA mít až 77 mandátů. To z ní dělá jasně čtvrtou nejsilnější frakci.

Čísla ale nejsou všechno. První informace z Bruselu potvrzují, že agenda zelených bude rezonovat i v dalším směřování jednání o vedení Evropské komise a jejích prioritách. Poprvé v historii se zřejmě strany dohodnou na jistém „programovém prohlášení“ s prioritami, které bude nová komise prosazovat. A už nyní je jasné, že aby nový šéf či šéfka komise získala podporu zelených, bude muset směřovat k výrazně ambicióznější klimatické politice, posílení sociálního pilíře EU a k upevnění demokracie, občanských práv a transparentnosti v jednotlivých zemích EU.

Zelená frakce má navíc velkou výhodu v tom, že na rozdíl od liberálů, kteří jsou s třetím největším počtem mandátů také důležitým hráčem, je programově jednotná a má jasné priority. ALDE a Macron se musí nejprve popasovat s vnitřními rozpory (stačí si připomenout některé výroky Andreje Babiše), a než se tak stane, mohou být zelení v jednání mnohem dál.

I ze strany dvou největších frakcí (EPP a S&D) již zaznělo, že právě nedostatek ambicí v tématu klimatu je mohlo stát část přízně evropských voličů. Tématům, která do veřejného prostoru vnáší klimatické hnutí a studenti v rámci Fridays for Future, se tak nebudou moci vyhnout ani jiné než zelené strany. Jinak by jejich výsledky, a to nejen na evropské, ale i na národní úrovni, mohly být příště ještě mnohem horší.

Německo a Finsko: zelení druhou nejsilnější stranou

Byli to například zástupci německé CDU, kteří si laxnost své strany v otázkách klimatu po volbách vyčítali. Zelení v Německu s 20,5 procenta obsadili celostátně druhé místo právě za CDU, ale jen díky tomu, že jsou slabší na venkově východních spolkových zemí a ve věkové skupině nad 60 let. Při podrobnějším pohledu na volební výsledky je vidět, že v západních spolkových zemích jsou Zelení od CDU na dohled několika desetin procenta, a velká města Německa jsou už jejich hájemstvím definitivně. Bündis 90/Die Grünen zvítězili v 9 z 10 největších měst, a to často s výsledky přes 30 procent hlasů, přičemž mezi městy hraje prim metropole Šlesvicka-Holštýnska Kiel, kde dalo zeleným hlas 37 procent voličů.

Ve věkové skupině voličů do 30 let navíc zelení také jasné dominují, hlas jim dalo přes 33 procent mladých. Jejich vzestup tak bude i nadále sílit. Aktivní opoziční role v Bundestagu i kompetentní vedení měst a spolkových zemí udělalo z německých zelených hlavní volbu pro obyvatelstvo větších měst. Hlavní výzva, kterou před sebou mají, je přesvědčit občany menších měst a vesnic na východě země, že i jim mají co nabídnout. Pokud ale neudělají nějakou zásadní chybu, není vyloučeno, že po příštích volbách bude mít Německo zeleného kancléře nebo kancléřku.

To ve Finsku se účast zelených ve vládě může stát realitou během několika týdnů. Eurovolby potvrdily vzrůstající trend podpory jejich strany, druhé místo a 16 procent voličů ještě zvýšilo jejich šance v aktuálním vládním vyjednávání. V něm si finští zelení chtějí říci i o nominaci na finského zástupce či zástupkyni v Evropské komisi, přičemž by se jím stal jeden ze dvou zvolených europoslanců — dlouholetá členka europarlamentu Heidi Hautala nebo bývalý finský ministr životního prostřědí Ville Ninistö. Genderově vyvážené složení celé komise je přitom něco, na co přísahali spitzenkandidáti ve všech debatách před volbami, a zde je tedy vliv zelených na důležitost agendy rovnosti pohlaví také zjevný.

Francie, Británie a Irsko: jedno překvapení vedle druhého

Zatímco úspěch ve Finsku a Německu se očekával, třetí místo s 13 procenty a ziskem 12 mandátů ve Francii bylo bleskem z čistého nebe. Francouzští zelení se dávali dohromady z debaklu v parlamentních volbách 2016, kdy získali jediného poslance. Z téměř nefunkční strany se jim ale podařilo vytvořit kometu, která překonala průzkumy téměř dvojnásobně, a možná i jejich výsledek přispěl k tomu, že hnutí Emanuela Macrona skončilo až druhé. Podle exit polls se totiž asi čtvrtina voličů zelených rozhodla v den voleb, což můžeme jednoznačně přičíst efektu studentských stávek za klima.

Ve Velké Británii byly evropské volby neoficiálním hlasováním o brexitu. Zelení s jasnou agendou proti brexitu i „proti tomu, co jej způsobilo“, získali více hlasů i mandátů než konzervativní strana, což by si ještě před rokem nikdo nedovolil ani pomyslet. Sedm europoslanců samozřejmě nemá jistotu, jak dlouho v Bruselu a Štrasburku zůstane, ale jak řekl nejviditelnější z nich, původně somálský uprchlík Magid Magid, všichni budou tvrdě pracovat na tom, aby brexit nenastal, bez ohledu na to, zda v parlamentu budou pět týdnů, pět měsíců nebo pět let.

Příběh Magida, který v pěti letech přišel do Anglie jako uprchlík, vystudoval univerzitu a stal se městským zastupitelem a pak i trochu netradičním starostou, by vydal na samostatné povídání. Ve věku 29 let se ale stal symbolem otevřené a nadějeplné politiky, která má šanci konkurovat antiimigračně naladěným zastáncům brexitu.

Z Británie do zelené frakce pak putují už tradičně i tři zástupci Skotské národní strany a jeden z velšské strany Plaid Cymru. V případě brexitu zelená frakce tyto všechny mandáty ztratí, nicméně jistou útěchou jí může být to, že hned tři doplňková přerozdělená pobrexitová křesla jí přinesou další tři mandáty ve Švédsku, Finsku a Rakousku.

Velkým překvapením je ale výsledek irských zelených, kteří v europarlamentu chyběli 20 let. V době psaní článku ještě není přepočet komplikovaného volebního systému v Irsku jako v poslední zemi EU dokončen, ale s největší pravděpodobností to vypadá na 15 procent hlasů a dva mandáty pro irské zelené.

Další dvojciferné výsledky: Benelux, Dánsko, Švédsko a Rakousko

Bas Eickhout, jeden ze dvou zelených spitzenkandidátů, může být spokojen s výsledkem své strany v Nizozemí. Tři mandáty a 11 procent hlasů znamenají čtvrté volby po sobě, ve kterých GroenLinks roste voličská podpora. Za pozornost stojí zvolení zástupkyně mladých zelených a klimatické aktivistky Kim Van Sparrentak, která poskočila ze sedmého místa kandidátky díky preferenčním hlasům.

Mladou zástupkyni budou mít v europarlamentu i Dánové. Kira Peter-Hansen má teprve 21 let a bude tak nejmladší europoslankyní ze všech. Dánská zelená Socialistisk Folkeparti získala dva mandáty za 13 procent hlasů, a pokud tento výsledek zopakuje za týden v parlamentních volbách, zřejmě se také po boku sociálních demokratů dostane do nové vlády.

Obdobný výsledek a počet mandátů mají i švédští zelení, konkrétně 11,4 procenta a 2 mandáty. Pro ně to je oproti minulým eurovolbám, ve kterých získali hned čtyři mandáty, značný propad, nicméně v kontextu posledních parlamentních voleb, kde se s pěti procenty jen tak tak udrželi jako vládní strana v parlamentntu, to naznačuje opět cestu nahoru. Zajímavostí je, že oba zvolení zástupci, bývalá ministryně kultury Alice Bah Kuhnke (první švédská europoslankyně tmavé pleti) a meteorolog Pär Holmgren mají zkušenosti z televizní kariéry. Holmgren hlásil počasí, Bah Kuhnke měla dlouho vlastní televizní talkshow. Mimochodem, úspěch Holmgrena je hozenou rukavicí i českým meteorologům a meteoroložkám — svou autoritou a popularitou mezi širokými vrstvami českého obyvatelstva mohli pro otázku záchrany klimatu udělat jistě mnohem víc než kdokoli jiný.

Televizní tvář pomohla do parlamentu i Sarah Wiener, slavné rakouské šéfkuchařce, která dokázala dobře využít atraktivní téma zdravých potravin a ekologického zemědělství. Rakouští zelení s výsledkem 14 procent a dvěma mandáty zažili další zmrtvýchvstání poté, co v roce 2017 vypadli po interních sporech z rakouského parlamentu. A protože se díky aféře H. Ch. Stracheho budou v září konat v Rakousku předčasné parlamentní volby, je pravděpodobné, že lídr Die Grünen Werner Kogler se svého mandátu v Bruselu neujme a přenechá jej náhradnici, kterou je zkušená europoslankyně Monika Vana. Sám Kogler se pak postaví do čela kandidátky, která by měla rakouské zelené vrátit do národní politiky.

V Belgii probíhaly volby na národní úrovni souběžně s evropskými. V Bruselu a ve francouzsky mluvicí části Belgie zelení uspěli velmi dobře v obou typech voleb, celkově do europarlamentu posílají tři zástupce. Čtvrtý mandát jim unikl ve Flandrech, kde bohužel výsledek nestačil na znovuzvolení Barta Staese, europoslance který se v České republice proslavil tvrdým postupem v kauze střetu zájmů Andreje Babiše. Ve Valonsku by se zelení se socialisty a levicí měli bez problémů dohodnout na regionální vládě, nicméně sestavování federální belgické vlády bude zejména kvůli dobrým výsledkům nacionalistů ve Flandrech ještě dlouho trvající rébus.

Na dvouciferný výsledek se Zelení dostali i v Lucembursku, kde ovšem 18 procent stačilo jen na jeden mandát, malá země obsazuje jen šest křesel. V Lucembursku jsou zelení už druhé volební období součástí progresivní vládní koalice.

Jih Evropy: zelené hlasy dodávají regionalisté

Jediným čistě zeleným europoslancem z jižní Evropy bude člen katalánské strany ICV Ernest Urtasun, který kandidoval na koaliční kandidátce s hnutím Podemos. Další mandáty z jihu Evropy dodají už jen regionalisté z Baskicka a Katalánska sdružení v Evropské svobodné alianci. Na dobré cestě do frakce je také vstup zástupce nové portugalské strany People-Animals-Nature. V Itálii zelená kandidátka Europa Verde získala jen 2,64 procenta a doplatila zejména na to, že se místní aktivisté a zelení dali dohromady až krátce před volbami a neměli tak dostatek času na kampaň. V Řecku, na Kypru ani na Maltě pak práh pro zvolení do europarlamentu zelení nepřekročili

Východní Evropa: lehce se zelená, ale pod liberální vlajkou

Největší problém mají evropské zelené strany na východě Evropy. Za bývalou železnou oponou se jim nedaří usadit ve vrcholné politice a výsledky připomínají jojo. V těchto volbách neuspěly hned tři země, které svého zástupce ve frakci již měli — ve Slovinsku koalice s piráty získala jen 1,6 procenta, podobně slabý výsledek měli chorvatští zelení ORaH, kteří kandidovali s podporou občanských iniciativ.

Maďarskou zelenou stranu LMP pak dohnaly vnitřní spory, po kterých v uplynulém roce ze strany odešla její dvojice spolupředsedů a nové tváře stačily jen na 2,6 procenta. V Maďarsku se voliči ve velkém přesunuli k nové liberální straně Momentum, která zakotví v ALDE. Zelená frakce ztratila i druhého maďarského europoslance Benedeka Jávora z menší strany Párbeszed, který kandidoval na koaliční kandidátce socialistů a patřil k nejsilnějším protihráčům Orbána v tématu maďarské jaderné elektrárny Paks.

V Polsku a Bulharsku zvolili místní zelení podobou strategii jako česká Strana zelených a kandidovali na společné koaliční kandidátce s dalšími stranami. V Bulharsku se středovými a liberálními — koalice uspěla, ale nikoli zástupce zelených, podobně jako u nás. V Polsku se pak Zieloni přidali k široké Evropské koalici, která zahrnovala strany zprava doleva, jež se spojily s cílem porazit vládnoucí PiS. To se nepodařilo, s 38 procenty koalice za PiSem zaostala o sedm procentních bodů a zelení nedosáhli ani na jeden z 22 mandátů. Je ale potřeba podotknout, že za Evropskou koalici kandidovala velká jména polské politiky a proti nim měly méně známé osobnosti polských zelených jen malé šance. Pokud si polští zelení vyhodnotí, že chtějí v koalici pokračovat i pro podzimní parlamentní volby, mohou při podobné konfiguraci kandidátek očekávat 5—10 zástupců v Sejmu. Už nyní ale strana registruje velký zájem nových zájemců o členství.

Zastoupení v zelené frakci tak východní Evropa bude mít pouze ze stran mimo struktury European Greens. O českých pirátech už řeč byla, další mandáty může dodat litevská Unie zelených a farmářů a zřejmě i strana ruské menšiny v Lotyšsku. Estonský člen frakce Indrek Tarand, který kandidoval jako nezávislý, přišel o své znovuzvolení jen o pár hlasů. Je dobré také poznamenat, že na kandidátce vítězné koalice Progresívné Slovensko/Spolu byli zvoleni dva environmentalisté Martin Hojsík a Michal Wiezik. Hojsík půjde do ALDE a Wiezik do EPP a uvidíme, jak se jim v těchto frakcích bude dařit.

Jak využít mandát a jak posílit východ

Evropští zelení mají nyní dva cíle. Krátkodobým cílem je získat maximální vliv na další směřování Evropské komise a Evropského parlamentu. Dlouhodobým cílem je pak strategické přemýšlení, jak posílit na východě Evropy. Zde je problémem nejen to, že se pod zelenou značkou dlouhodobě nedaří ukotvit v nejvyšší politice, ale také skutečnost, že autoritářské a populistické vlády zejména zemí V4 si klimatickou a ekologickou politiku vybírají jako další cíl své svaté války s Bruselem. Migrační panika už pomalu vyprchává a z výroků českého nebo polského premiéra je zjevné, že právě boj proti klimatu je jeho dalším tématem, na kterém se bude vůči zbytku Evropy vymezovat.

V českých Zelených je pak na pořadu dne debata o další budoucnosti zelené politiky v České republice vůbec. Vedle vyhodnocení společného postupu se STAN, TOP 09 a LES, které připravuje aktuální vedení strany, se široká debata o další budoucnosti vede zejména na platformě Konec stagnace. Ta navrhuje několik scénářů, kterými by se zelená politika v českých zemích mohla dál ubírat, a členská základna i zájemci zvenčí mají prostor o nich debatovat. Už nyní je ale jedna věc jistá — pokud by aktuální stagnace Zelených měla u nás pokračovat, evropská „zelená vlna“ k nám nedorazí nikdy.