„Evropa teď má svůj Green New Deal...“ napsal Lorenzo Marsili po veřejném představení programu Evropského jara, mezinárodní koalice sestavené pro letošní volby do Evropského parlamentu na podnět DiEM25, Hnutí za demokracii v Evropě 2025. Původně ovšem, než pozornost médií upoutala debata o Zeleném New Dealu v USA, se program Evropského jara jmenoval jen New Deal pro Evropu, bez přívlastku green, zelený.

Jméno Green New Deal se v programu sice objevuje, ale jen jako označení pro jeden dílčí bod — bod, který navrhuje způsob financování potřebných investic do zelené transformace evropského hospodářství. Přesto si Evropské jaro nepřivlastnilo čerstvě módní pojem úplně neoprávněně.

Pro větší zmatení pojmů vyhlásilo DiEM25 kampaň za Green New Deal pro Evropu, ke které může každý připojit svůj podpis. Požadavky kampaně zahrnují kromě plánu, jak získat pro zelené investice prostředky ve výši 5 procent HDP Evropské unie také rámcový plán, do čeho mají být ony prostředky investovány, a způsob rozdělování takových investic.

Zároveň tak vypadá jako stručný souhrn New Dealu Evropského jara i jako obdoba amerického Zeleného New Dealu, jak ho předložili svým komorám Kongresu členka sněmovny reprezentantů Alexandria Ocasio-Cortezová a senátor Ed Markey: navržená rezoluce neobsahuje hotový podrobný program, ale chce zavázat federální vládu USA k vypracování takového programu, stanoví pro něj cíle a rámcově vymezuje žádoucí prostředky.

Evropský Green New Deal v tom nejužším slova smyslu je nakonec vzhledem k americkému Zelenému New Dealu doplňkem, který mu schází. Návrh rezoluce Kongresu neobsahuje způsob, jakým by měl být Green New Deal financován. Shoduje se s programem Evropského jara v tom, že investice by měly poskytovat veřejné finanční instituce, ale nemluví o tom, odkud mají potřebné prostředky získat.

Alexandria Ocasio—Cortezová se sice zmínila o zvýšení nejvyšších sazeb progresivní daně z příjmu alespoň na úroveň před daňovými škrty Ronalda Reagana, až na 70 procent, ale zatím jen v rozhovoru pro CBS. Zároveň kritizuje pravidlo PAYGO (Pay As You Go, „Zaplať cestou“), v současnosti platné jako zákon, podle nějž každý návrh na nové výdaje nebo daňové úlevy musí být spojen s návrhem, jak takové náklady v rozpočtu vyvážit, ať už škrty v jiných výdajích, nebo zvýšením jiných daní.