Povězme rovnou, že tak zvaný Green New Deal, s nímž do světové politiky vtančila její nová superstar Alexandria Ocasiová-Cortezová je zřejmě nejadekvátnější odpovědí na současnou situaci světa, kterou vůbec může politika — a to jakákoli politika, nejen levicová — nabídnout. V základních ohledech se jedná o program, za nějž se Deník Referendum staví od svého vzniku: tedy o program sociálně a ekologicky ukotvené demokracie.

Zamyslíme-li se nad stavem světa, je Green New Deal dokonale logickou, v podstatě intuitivní odpovědí na základní problémy dneška. Vychází z faktu, že příroda je v existenčním ohrožení a spolu s ní i civilizace, jak ji známe. Na změnu zhoubného kurzu zbývá pár let, podle vědy přesně tucet.

Koncept Green New Deal současně vychází ze skutečnosti, že demokracii ohrožuje čím dál absurdnější nerovnost v rámci společností i mezi nimi. Demokracie s majetkovými rozdíly propastnějšími, než jaké panovaly za feudalismu, se nutně redukuje na vyprázdněnou fasádu, na nedůstojnou karikaturu sebe sama. Není divu, že se vzmáhá autoritářství a populismus, protože lidé všude dávají přednost neodůvodněné naději před poznaným zklamáním.

↗

Green New Deal je logická, v podstatě intuitivní odpověď na stav světa. Foto Green New Deal

Koncept Green New Deal z vědomí všech tří základních problémů dneška — ekologické krize přerůstající v katastrofu, rozpadu sociální soudržnosti a křehnutí demokracií — vychází. Bere v potaz i další okolnosti: fenomenálně narůstající produktivitu práce a proměny technologického prostředí, které by mohly možná prospívat, ale dnes, jsouce podřízeny železné logice maximalizace zisku, páchají mnohem více škod nežli užitku.

Co je podstatou plánu Green New Deal? Je to velmi jednoduché: nově koncipovanými a mnohem vyššími daněmi zaměřenými na korporace a jiné nejbohatší segmenty společnosti získat prostředky, které se vynaloží jednak na zvládnutí ekologické krize — primárně prostřednictvím energetické transformace počítající pro budoucnost výhradně s obnovitelnými zdroji — a jednak na prohlubování demokracie investicemi do vzdělání, zdravotnictví, bydlení; případně také kultury, kvality médií, občanské společnosti a podobně.

Sedmdesátiprocentní daň, kterou Ocasiová-Cortezová navrhuje pro příjmy nad mírou legitimního bohatství, je přiměřená, ale může se ukázat i jako nedostatečně nízká: demokracii se nepodaří udržet, pokud okamžitě nezvrátí trend prohlubování sociálních rozdílů. Jinak řečeno: je zapotřebí, aby se ti nejbohatší začali uskromňovat a jejich příjmy — a dílem i majetek — začaly sloužit prospěchu společnosti, na jejímž těle dnes nadměrně bohatnou. A to nikoli v režimu dobrovolné charity, nýbrž prostřednictvím daňového závazku.

Než se tu začne proti nám metat velkými slovy o komunistické rétorice, je třeba podotknout, že tu neříkáme nic jiného než to, co patřilo po většinu dvacátého století k základní intelektuální výbavě sociálních demokratů, ba i liberálů. Nemluvíme přitom vůbec o tom, že by se mělo sahat na příjmy dnešních tak těžce zkoušených středních vrstev, včetně běžných živnostníků.

Naopak. Právě živnostníci, stejně tak jako lékaři, učitelé, novináři, ochránci přírody, úředníci — ba i dělníci a zemědělci — by všichni měli mít příjmy vyšší, a zejména sociální situaci mnohem klidnější. Ptáte se, kde na to vzít? Odpověď je nabíledni: z peněz oligarchů a korporací, jejichž příjmy a jmění jsou tak absurdní, že leží mimo představivost běžného člověka.

Mluvíme namnoze o institucích a lidech, kteří už dnes v důsledku obrovského množství prostředků, jimiž disponují, mohou vynalézavě unikat současné tak fatálně neadekvátní daňové zátěži. Jsou to jediní vítězové ekonomické globalizace, na niž jinak doplácí úplně vše: příroda, demokracie, sociální soudržnost, politická kultura.

Nemluvíme o žádné komunistické revoluci. Když Ferdinand Peroutka po válce vysvětloval velkokapitalistům znervóznělým faktem, že se je osvobozená republika chystá z velké části vyvlastnit: „Kdo nechtěl socialismus malý, bude mít socialismus velký,“ pořád se ještě pohyboval na půdě sociálně-demokratického myšlení, i když mluvil mnohem radikálněji než — prozatím — my dnes.

Uvažujme tedy o tom, že pokud se nám u nás nemá zhroutit zdravotnictví, pokud chceme zvrátit skličující sesuv školství, pokud chceme, aby měli lidé kde bydlet za dostupné ceny, pokud chceme uchovávat a rozvíjet živou kulturu, pokud chceme dostatek prostředků na adekvátní, to jest netechnokratické řešení ekologické krize, musíme si pro peníze přijít jako společnost tam, kde jsou a kam dnes plynou vinou znetvořených pravidel distribuce příjmů: k oligarchii a za korporacemi.

Věnovali jsme dost času dokumentaci faktu, že Andrej Babiš je takovým typickým výlupkem, který bohatne zejména vinou zcela pokřivených dotačních, investičních a daňových pravidel. Je ale omyl myslet si, že je výjimkou. Nikoli: je jen příkladem své vrstvy, křiklavým a současně vynalézavým natolik, že si přišel své sociální benefity oligarchy pohlídat přímo do čela státu, který postupně redukuje v organizační složku svého podnikání.

V podobné míře se to děje v Americe, jak nedávno právě Ocasiová-Cortezová fenomenálně obnažila při jednom kongresovém slyšení. A úplně stejně to platí také u nás. Milionová otázka samozřejmě zní, proč to s odzbrojujícím úsměvem prosazuje dáma známá už v devětadvaceti čistě pod svými iniciálami AOC ve Washingtonu, a proč to dnes v politice neprosazuje nikdo u nás.

Proč se u nás sociální demokracie proměnila v zábavní divizi Agrofertu, proč se z komunistů stal fanklub středoevropských autokratů a proč zelení pro jistotu už ani nekandidují? Všechny české levicové strany dnes natolik ztratily orientaci i plán, že se možná opravdu otevírá unikátní okénko příležitosti k založení politického subjektu. Kandidátky do Evropských voleb lze podávat do 31. března.

Hnutí nové levice lze ale samozřejmě budovat i jinak, zdola, metodami občanských iniciativ. Ocasiová-Cortezová se na podporu svého projektu také spojila se Sunrise Movement. Především je u nás ale opravdu zapotřebí opustit iluze o tom, že ve vládě Andreje Babiše účinkují nějací sociální demokraté, s nimiž by snad mohlo být nějak možné pro budoucnost smysluplné emacipační politiky počítat: o tom více zítra.