Jak zaplatit snížení emisí na nulu? Zdaňme nejbohatší, navrhuje Ocasio-Cortezová
Josef PatočkaV USA roste podpora pro takzvaný „Green New Deal“ - ekonomický program, který by rychle snížil emise CO2 a přitom řešil ekonomickou nerovnost. Prosazuje jej demokratická levice v čele s mladou poslankyní Alexandrií Ocasio-Cortezovou.
Mediální poprask vyvolala Alexandria Ocasio-Cortezová, nejmladší poslankyně Sněmovny reprezentantů USA a vycházející hvězda americké demokratické levice, svou výzvou zvýšit nejvyšší sazby progresivní daně ze dnešních osmatřiceti na sedmdesát procent. Získané prostředky by podle ní měly pomoci financovat takzvaný „Green New Deal“, tedy program masivních investic do rozvoje obnovitelných zdrojů a úspor energie, který by měl řešit současně klimatickou krizi i ekonomickou nerovnost a chudobu.
„Pokud tohle znamená být ‚radikální‘, klidně mi tak říkejte,“ odráží námitky mainstreamových médií Ocasio-Cortezová, která upozorňuje, že sedmdesátiprocentní sazbu daně měly Spojené státy ještě v 60. letech za vlády demokratických prezidentů Johna F. Kennedyho a Lyndona B. Johnsona.
Mezi americkými konzervativci vyvolal návrh paniku. Krajně pravicová televizní stanice Fox News jej označila za „další útok na daňové poplatníky“ a objevila se samozřejmě i rétorika o „trestání úspěchu“. Ocasio-Cortezové se však zastali mnozí přední američtí ekonomové včetně nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana. Upozorňují, že návrh má oporu v nejnovějších výzkumech na téma spravedlnosti a efektivity daní.
Portál Vox připomíná studii ekonomů Petera Diamonda z Massachusetts Institute of Technology a Emannuela Sancheze z Univerzity v Berkeley, která na empirickém základě dokládá, že danit nejbohatší sazbou kolem 70 % je efektivní, protože subjektivní hodnota každého dalšího dolaru je pro jeho majitele za určitou hranicí příjmů nulová. Daně mu tedy neberou motivaci vydělávat a naopak vládě umožňují financovat užitečné projekty.
„Republikáni se do Cortezové navážejí, že je hloupá, ve skutečnosti jde ale o smysluplný návrh, založený na seriózním ekonomickém výzkumu — to republikánská rétorika se zakládá na nesmyslných představách pomatenců a šarlatánů,“ zastal se na Twitteru demokratické socialistky nobelista Krugman. Za „umírněný a na vědeckém poznání založený,“ označil návrh Ocasio-Cortezové také ekonomický komentátor The New York Times Paul Levitz.
Snížit emise a současně napravit ekonomiku
Jenom mi není jasné, jak by to mělo fungovat - všechny ty nově budované obnovitelné zdroje budou majetkem státu a naopak soukromé fosilní budou zákonem zakazované?
Kovanda na iDnes tvrdí, že podle propočtů, by plán AOC zvedl státní výdaje na 72% výkonu hospodářství a že se to nedá ustát.
Mám pocit, že Green New Deal je dobrý výtah mezi americkou smetánku, ale reálně je bez šance - představa, že USA během 12 let plně přejdou na obnovitelné zdroje, to není ani science fiction, to je prostě nesmysl...
Je jistě dobře, že aspoň rétoricky existuje nějaká alternativa, nicméně moc kapitálu zatím giganticky převažuje a až opravdu kruté důsledky klimatické změny s tím dokáží pohnout, bych řekl.
Aleši Morbicerovi
AOC opravdu žádný výtah mezi americkou smetánku nepotřebuje. Narodila se v ní.
USA by nejspíš do dvanácti let na plně obnovitelné zdroje nedokázaly přejít ryze technicky,o Číně a Indii nemluvě. Nicméně USA a EU mohou provést radikální změnu -- a inteligentní část kapitálu má dobré ekonomické důvody, proč mít o takovou změnu zájem (o pudu sebezáchovy nemluvě).
Nejde tu o ekonomickou racionalitu a přes výši zdanění nejde ani o daňovou zátěž, právě tu si dokážou silní hráči relativně kompenzovat -- jde o narušení represivních mechanismu potřebných k provozu kapitalistického řádu -- ač si jinak na Lenina příliš nepotrpim, jde o primát politiky před ekonomikou.
Nu, v Americe nepochybně vládne oligarchie, 9 z 10 volených míst vyhrávají ti, kdo mají největší peníze na kampaň.
Neboli - politici jsou majetkem kapitálu nebo přímo kapitalisté.
Primát politiky nad ekonomikou je tudíž zcela vyloučen.
Zatím je to nepředstavitelné, protože na rozdíl od dělnické třídy třída kapitalistů drží pospolu a v třídním boji jednoznačně vítězí,,,,,,,,,,, ale její rozštěpení a bratrovražedný boj bude muset přijít...
Kaleckému se jevilo jediné vysvětlení pravděpodobné, že jde o záležitost moci a rovnováhy sil. Dokud totiž je zaměstnanost a obecně chod hospodářství závislý na privátních investicích , drží kapitál reálnou moc, drží státy doslova pod krkem. Nebudou dělat co kapitál chce, zaškrtí se investice, hospodářství se dál zadrhne. Jakmile by se stát svými investicemi významným, neřku-li většinovým, způsobem podílel na hospodářském výstupu, kapitál na tom může dokonce vydělat, zejména v krizových časech - ovšem tuto mocenskou hračku mu to vyrazí z ruky. Nezaměstnanost a hladký chod hospodářství už nezávisí na jeho rozmaru, alespoň ne tolik, jeho mocenské pozice se scvrkávají. Kapitál ve výsledku raději akceptuje hubenější zisky, než ztrátu v mocenském poměru.
Což bude jedna z hlavních překážek jakýchkoli současných návrhů na přebudování radikální změnu struktury ekonomiky s velkým podílem státních investic a výdajů, dalo by se s Michalem Kaleckim opakovat. To a ne na prvním místě, že by to bylo ve výsledku neufinancovatelné.