Když před více než sedmdesáti lety vstoupily Spojené státy na bojiště druhé světové války, bylo potřeba nahradit pracovníky v továrnách naverbované do armády. Jejich ženy si vyhrnuly rukávy a plnohodnotně své mužské protějšky zastoupily. Ke konci války už každá čtvrtá americká žena pracovala mimo domácnost. Letos cítily desetitisíce příslušnic nové generace potřebu učinit něco obdobného, avšak v politické rovině.

Vše, co bylo doposud v oblasti lidských (a ženských) práv vybojováno, se ocitlo pod palbou konzervativní pravice seskupené pod prapor misogynského prezidenta. Zlehčování násilí na ženách, urážlivé výroky hlavy státu směrem k oponentkám, jeho negativní postoje k potratům nebo antikoncepci či plány kabinetu na snížení rozpočtu organizace Planned Parenthood. Trump se stal zosobněním zpátečnictví a ohrožení ženských práv. Nastal čas si opět vyhrnout rukávy.

Podle organizace Emily's List, jež by se dala řadit mezi takzvané PAC — politické akční výbory, se v letošních volbách rozhodlo kandidovat kolem 42 tisíc žen, zatímco v předešlých volbách dva roky zpět se na výbor se stejným záměrem obrátilo pouze devět stovek kandidátek.

Konečnou hodnotou kandidatur žen není fakt, že jsou to ženy. Důležitá je skutečnost, že s nimi do politiky přichází nová témata, která oslovují zejména ženskou část elektorátu, protože řeší jejich doposud přehlížené problémy. K tomu letošní volby ukázaly, že i témata, která nejsou veřejné diskusi cizí, dokážou kandidátky komunikovat odlišným způsobem, případně tato témata ještě více umocnit. Jeden příklad za všechny — zdravotní péče.