Spojené státy se po dvou letech od zvolení Donalda Trumpa prezidentem chystají k prvním větším volbám. V úterý 6. listopadu proběhnou tzv. midtermy, tedy průběžné volby v polovině prezidentova funkčního období, které bývají považovány za referendum o jeho dosavadním působení.

Vybírat se bude všech 435 členů dolní komory (Sněmovny reprezentantů) a třetina členů horní komory (Senát) amerického Kongresu. Voliči budou mít zároveň příležitost rozhodnout o vládě v celkem šestatřiceti z padesáti států federace. Nabízíme odpovědi na tři základní otázky týkající se nadcházejícího hlasování.

1.Proč je to důležité?

Jelikož ve Spojených státech se volí do celé Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu každé dva roky, obvykle tomuto typu hlasování nebývá věnována velká pozornost globálních médií a ostatně ani samotných amerických voličů — účast se oproti prezidentským volbám zpravidla propadne o několik desítek procent a k urnám vyráží jen skalní příznivci obou táborů.

Tentokrát je ale situace jiná a přinejmenším všechny dosavadní průzkumy předpovídají, že Američané přijdou volit v nadprůměrném množství. Rekordní účast se očekává i mezi obvykle spíše pasivními voličskými skupinami, jako jsou mladí lidé, Hispánci (také známí jako latinos) nebo Afroameričané. Důvodem je především polarizující osobnost Donalda Trumpa, jehož před dvěma lety vynesl do prezidentského křesla dostatečný počet volitelů napříč americkými státy, zároveň však na počet hlasů zaostal o bezmála tři miliony za kandidátkou Demokratické strany, Hillary Clintonovou.

Pro poražené demokraty se jedná o vůbec první příležitost Trumpovi vystavit účty a ovládnout alespoň část z klíčových politických institucí, zatímco republikáni musí ve stejnou chvíli bránit kontrolu Sněmovny reprezentantů, Senátu i drtivé většiny guvernérských postů a volených zastupitelstev na úrovni jednotlivých států. V případě, že by se demokratům podařilo ovládnout obě komory Kongresu, mohli by teoreticky dokonce započít proces Trumpova impeachmentu, tedy odstranění z úřadu, který ústava umožňuje v případě „velezrady, úplatkářství nebo jiných těžkých zločinů a trestných činů“.

Nejpravděpodobnější záminkou u Donalda Trumpa by bylo stále probíhající vyšetřování týkající se ruského ovlivňování amerických voleb. Pokud by hlavní vyšetřovatel Robert Mueller představil důkazy o kooperaci mezi Trumpovou kampaní a ruskou vládou, demokraté by získali do ruky mocný argument k prosazování impeachmentu.

2.Jaká jsou hlavní témata voleb?

Velká část jednotlivých senátorských i poslaneckých soubojů se díky většinovému volebnímu systému soustředí na lokální otázky. Nicméně na celostátní úrovni se obě hlavní strany pokouší protlačit několik klíčových témat, které mají formovat jejich obraz před voliči.

Demokraté se ze všeho nejvíc soustředí na zdravotnictví. Republikáni se od Trumpova nástupu opakovaně pokusili zrušit hlavní elementy Obamova Zákonu o dostupné péči (známého pod přezdívkou Obamacare), zajišťujícího pokrytí desítek milionů Američanů. Demokraté bijí na poplach, aby se zákon podařilo zachránit a naopak se rozšířily populární programy Medicaid a Medicare, zaměřené na financování zdravotního pojištění pro nemajetné a starší občany.

Stále většímu zájmu ze strany demokratů se pak těší idea všeobecného zdravotního pojištění dle kanadského a evropského modelu. Jejího testování by se mohl poprvé na lokální úrovni dočkat nejlidnatější americký stát Kalifornie. Demokraté se kromě toho vymezují vůči tomu, jak Trump pojímá Spojené státy doma i ve světě. Proti modelu uzavřené, všemi obležené společnosti nabízí Ameriku co nejvíce otevřenou různorodosti, ať už se to týká barvy kůže nebo třeba sexuální orientace. Za Demokratickou stranu tak získalo nominaci rekordní množství příslušníků původního obyvatelstva, LGBT komunity a v neposlední řadě také žen.

Republikáni — a ze všeho nejvíc sám prezident Trump — oproti tomu zdůrazňují boj proti nelegální migraci, kterou budou podle jejich tvrzení demokraté podporovat. Středobodem Trumpova migračního argumentu se stala karavana středoamerických uprchlíků na cestě z Hondurasu, kvůli které nechal prezident rozmístit na americké jižní hranici tisíce vojáků.

Vedle „nulové tolerance“ k imigraci se republikáni ohání balíčkem obřích daňových úlev, jenž ale pomohl především nejbohatším několika procentům Američanů a velkým korporacím. Trump z tohoto důvodu tvrdí, že plánuje snížení daní pro střední třídu, ačkoli by to znamenalo další zvyšování už tak obřího rozpočtového schodku. Velký důraz je kladen také na zatím se úspěšně vyvíjející ekonomiku, kdy se nezaměstnanost pohybuje pod úrovní čtyř procent a zhruba stejně rychle roste hospodářství jako takové.

3.Kdo má šanci zvítězit?

Přestože se ještě před několika měsíci hovořilo v souvislosti s rostoucími preferencemi demokratů a upadající oblibou Donalda Trumpa o „modré vlně“, jež by mohla zajistit jedné straně ovládnutí obou komor Kongresu, dnes se tato varianta jeví nepravděpodobně. Už proto, že v Senátu mají demokraté letos jasnou nevýhodu, když z pětatřiceti křesel obhajují hned dvacet šest včetně senátorských postů v silně republikánských státech, jako je Missouri, Indiana, nebo Severní Dakota.

Poslední hřebíček do rakve nadějí demokratů na ovládnutí většiny v Senátu zřejmě zasadil urputný boj o Trumpovu nominaci Bretta Kavanaugha do Nejvyššího soudu, který výrazně zvýšil motivaci republikánské základny dostavit se k volbám. Ve zmíněných „rudých“ státech to znamená velmi těžkou situaci pro demokratické kandidáty a ne náhodou se jeden z takto ohrožených senátorů — Joe Manchin ze Západní Virginie — nakonec rozhodl s republikány hlasovat pro Kavanaughovo potvrzení.

Mnohem větší šance mají demokraté na ovládnutí většiny v 435 členné Sněmovně reprezentantů. Zejména v příměstských okrscích by jim měl pomoci odpor vysokoškolsky vzdělaných voličů a žen k prezidentu Trumpovi. Demokraté měli navíc po dlouhé době obrovský náskok v množství finančních prostředků vybraných na předvolební kampaň, což jim mimo jiné umožnilo postavit kandidáty i v místech, kde v minulosti přenechávali republikánům volné pole.

Dobře by se mělo demokratům dařit i ve volbě guvernérů jednotlivých amerických států, kde mají obdobnou výhodu, jako republikáni v Senátu — tedy že obhajují nesrovnatelně menší množství pozic. Za vlády prezidenta Obamy ztratili demokraté vládu nad řadou „modrých“ států a udrželi se jen v liberálních baštách, jako je New York či Kalifornie. Tento nepoměr by se měl letos vyrovnat a demokraté mají realistickou naději uspět i v několika státech klíčových pro vítězství v příští prezidentské volbě, například v dvacetimilionové Floridě, v Ohiu nebo v Michiganu.

Při interpretování toho, kdo za těchto okolností skutečně zvítězil, bude v každém případě záležet na míře náskoku jedné či druhé strany. Pokud demokraté získají pouze mírnou převahu ve Sněmovně reprezentantů, nebo dokonce proti všem předpokladům zůstanou v menšině, prezident Trump to bude moci vykládat za přesvědčivé vítězství a uvnitř Demokratické strany jistě vypukne usilovné hledání viníků.

Velké republikánské ztráty by naopak mohly posílit vnitropolitickou opozici vůči prezidentu Trumpovi a dost možná mu za dva roky zadělat na soupeře v primárních volbách o republikánskou nominaci.