Šest autorů sledujících politiku v USA odpovídá na hlavní otázku začínajících prezidentských primárek: Který z kandidátů Demokratické strany má největší šanci porazit Donalda Trumpa a být dobrý prezident a kdo reálně primárky vyhraje.
Velkou dvojdebatou v Miami na Floridě začíná v USA 26. a 27. června konfrontační část kampaně před prezidentskými primárkami Demokratické strany, z nichž vzejde na jaře 2020 oficiální demokratický vyzyvatel současného republikánského prezidenta: Donalda Trumpa.
Přihlášeno je zatím pětadvacet osobností a další se možná ještě přihlásí. Reálnou šnaci na vítězství má však dle znalých pozorovatelů jen několik z nich. Deník Referendum proto požádal šest autorů, kteří se politice v USA dlouhodobě věnují, aby čtenářům situaci na úvod primárek zpřehlednili.
Na anketní zadání Kdo z dosavadních kandidátů by byl dle vás „nejlepším“ vítězem primátek — tedy nejzdatnějším soupeřem pro Trumpa a současně pak i dobrým prezidentem — a koho tipuje, že ve skutečnosti demokratické primárky vyhraje odpovídají František Kalenda, Věnek Bonuš, Mirek Návrat, Matěj Schneider, Markéta Jakešová a Petr Jedlička.
František Kalenda
Domnívám se, že by měli demokraté vůči Trumpovi znovu nasadit ženu. Mělo by to velkou symboliku vzhledem k tomu, co svými výroky i konkrétní politikou současný prezident reprezentuje, odráželo by to navíc i změny v samotné Demokratické straně, kde hrají ženy stále významnější úlohu. V současné době vidím dvě kandidátky, které by podle mě dokázaly Trumpa porazit a zároveň by mohly být i schopnými prezidentkami. Z nejprogresivnějšího křídla je to mimořádně pracovitá senátorka Elizabeth Warrenová, v poslední době vyloženě hýřící konkrétními návrhy řešení nejpalčivějších problémů. O něco umírněnější je potom senátorka Kamala Harrisová, která se dlouhodobě angažuje třeba v otázce reformy zdravotnictví nebo imigračních zákonů.
Ani jedna z nich podle mě není bez realistické naděje na vítězství, protože dosavadní favorit Joe Biden má sklony sabotovat si vlastní kampaň, jak ostatně v posledních týdnech znovu prokázal. Berniemu Sandersovi, který se zatím v průzkumech umisťuje jako druhý, pak setrvačně klesá podpora a nejspíš i na jeho úkor naopak posiluje právě podstatně mladší a pro část demokratů stravitelnější Warrenová.
Věnek Bonuš
Nejsilnějším oponentem Trumpa byl byl dle mého názoru Bernie Sanders. Vede si obstojně v průzkumech hypotetických soubojů v general election a je velmi populární v pásmu deindustrializovaných států, které ztratila Hillary Clintonová (tzv. rust belt) a které jsou pro vítězství v prezidentských volbách klíčové (tzv. swing states). Jeho další výhodou je populistická, netechnokratická kampaň, kterou je snažší srozumitelně komunikovat méně informovaným voličům. Další výhodou Sanderse je schopnost vybudit ve voličích nadšení, které je důležité pro posílení volební účasti. Například politický komentátor David Pakman argumentuje, že velké volby jsou v podstatě pouze souboje v burcování volební účasti dvou znepřátelených táborů spíše než snaha přesvědčovat názorové oponenty. V době dnešní extrémně rozdělené americké společnosti to platí obzvlášť.
A kdo by byl nejlepším prezidentem? Dle mého názoru Bernie Sanders nebo Elizabeth Warrenová. Oba postupně představují program, který by USA transformoval do země evropského střihu, kde se člověk nemusí bát osobního bankrotu v případě nemoci, kde sny mladé generace neničí obří dluh z vysoké školy a obecněji kde by existovala úroveň veřejných služeb a sociálního systému, kterou berou Evropané jako samozřejmost. Oba kandidáti deklarovali ochotu postavit se čelem klimatické krizi a transformovat Spojené státy na uhlíkově neutrální zemi. Byli by tak výhrou nejen pro Američany, ale i pro planetu.
Hlavní výhodou Sanderse oproti Warrenové jsou přitom jeho zahraničně politické postoje. Sanders se například jako jeden z mála kandidátů nebojí kritizovat americkou problematickou historii intervencí v Jižní a Střední Americe, v Indočíně a na Blízkém východě.
