Nespokojenost s Trumpem klame. Pro volby 2020 je zatím favoritem
Petr JedličkaSoučasný americký prezident je kritizován doma i ve světě takřka denně, podíl Američanů, kteří hodnotí pozitivně jeho vládu, ale narůstá. Znalí pozorovatelé navíc upozorňují, že v blížících se volbách bude mít řadu výhod.
Současný prezident USA Donald Trump má sice ve své zemi stále více odpůrců než příznivců, to ale neznamená, že v blížících se volbách propadne. Právě naopak — mezi přihlášenými kandidáty je zatím považován za favorita. Znalci americké politiky upozorňují v dané souvislosti na příznivý vývoj hospodářství, na kolísání opozice mezi radikalitou a konformismem i na Trumpovo dosud efektivní zvládání tlaku z médií. Nejpravděpodobnějším vítězem je dnešní prezident také pro sázkové společnosti.
„Ano, je historicky neoblíbený (...) a většina Američanů odsuzuje některou z jeho politik. Jiné si ale zároveň chválí (...) a i v průzkumech je to čím dál více znát,“ shrnuje v Business Insideru analytik John Haltiwanger.
Zájem o téma zvedl v posledních dnech znovu aktuální „approval rating“ Gallupova institutu — podle tohoto prestižního ukazatele měřeného vždy na konci měsíce totiž schvaluje Trumpův výkon ve funkci v současnosti nejvíce Američanů od prezidentova nástupu do úřadu: 46 procent. Už od února navíc Trumpův rating stále jen narůstá.
„Hlavním důvodem jsou dobré zprávy z ekonomiky (...) Může být pravdou, že z Trumpovy daňové politiky profitují nejvíce velké podniky a bohaté vrstvy, částečné pozitivní dopady ale pociťují i ostatní v podobě růstu platů či nabídky pracovních míst (...) Hlavní negativní důsledky reformy se mají naproti tomu projevit až za delší dobu,“ vysvětlil v tematickém pásmu AP Zekke Miller, šéfzpravodaj agentury v Bílém domě.
Dle Chrise Cillizzy z CNN je si též potřeba všímat faktu, že noví Trumpovi příznivci nejsou obvyklými voliči republikánů: zatímco stoupenci americké pravice schvalují Trumpovu politiku už řadu měsíců v drtivé většině — konkrétně 90 procent z nich —, Trumpův approval rating narůstá v poslední době u voličů demokratů (konkrétně ze čtyř březnových na deset aktuálních procent) a také, což je nejdůležitější, u nevyhraněných voličů (od března z 33 na 39 procent).
Čísla z průzkumů HarrisX, YouGov či Rasmussen Reports/POR z minulého týdne zároveň potvrzují, co předpovídala část znalců už dříve: Trumpa nepoškodila ani zjištění Mullerova vyšetřování, v rámci něhož byl sice zproštěn obvinění z konspirace s Rusy, ale současně usvědčen z obstrukce výkonu spravedlnosti, ani kontroverze okolo jeho daňových přiznání, ba ani hrozba impeachmentu.
V příštích měsících mohou prezidentovi naopak ještě pomoci nové příznivé údaje o vývoji zaměstnanosti, další silová gesta v zápolení s Íránem či velký mírový plán pro Izrael a Palestinu, jehož zveřejnění je plánováno na začátek června, upozorňují američtí analytikové.
Výhled na volby
Kampaň před prezidentskými volbami 2020 se rozeběhne naplno až během letošního září, vývoj ekonomiky je ovšem v USA tradičně nejspolehlivějším ukazatelem prezidentských šancí. Pokud současný růstový trend vydrží, budou muset Trumpovi vyzyvatelé přijít dle pozorovatelů s jinou než klasickou volební strategií a bojovat z méně výhodného postavení.
Podle posledního šetření, které si nechala udělat televize ABC, uvádí sice dnes 55 procent Američanů, že Trumpa v roce 2020 „určitě volit nebude“; vzhledem k Trumpově agitační zdatnosti a obvyklé volební účasti v USA (okolo padesáti procent) však může být tento údaj zavádějící.
Těžko předpovědět vývoj jednání se Severní Koreou a aktuálních obchodních sporů s Čínou. V demokratickém táboře se ale očekává tvrdý předvolební střet mezi klasickými kandidáty a levicí, zatímco republikánská kritika Trumpa v poslední době utichla. Prezident tak bude mít i daleko více času a prostoru na svou kampaň.
Trumpův tým přitom už nyní piluje předvolební rétoriku: „Lidé budou volit podle svých zájmů; budou volit toho, o němž budou přesvědčeni, že jim jeho politika více prospěje (...) a to i v případě, že se jim třeba osobnostně příliš nezamlouvá,“ uvedl minulý týden pro CNN Mick Mulvaney, nový personální šéf Trumpova aparátu.
Další informace:
CNN Donald Trump is more popular than ever before
Gallup Presidential Job Approval Center
AP Strong economy boon to Trump’s re-election
Secular Talk Trump Polling More Unpopular Than Any President In Modern History
The Guardian Democrats to fight for Trump's tax returns after Mnuchin says no
https://www.youtube.com/watch?v=KFGiiltLEC8
V demokracii by teoreticky mohlo rozhodovat to, jak morální hodnoty vnímají voliči, ale často se to v překvapivé míře neděje. Trumpa volili i lidé, kteří ho morálně hodnotili nízko.
To co tvrdí Mulvanay o tom, že lidé volí podle svých zájmů také neplatí.V USA už tradičně masy republikánských voličů z nižších socio-ekenomických vrstev volí proti svým zájmům. V otázkách moci nevládne racionalita o nic víc víc než třeba v sexuálních vztazích.
Mohu z osobní zkušenosti říci, jak lidé odpovídají na otázku, zda nejsou "politicky exponovanou osobou". S naprostým despektem k politice, někdy s černým humorem, jindy jako by je právě nějaký politik přivedl na mizinu. Nejsou to přitom žádní sociálně slabí jedinci... Jak to asi vypadá mezi těmi?
Koho tedy volit? Hledat jediného spravedlivého? Co zmůže? Augiášův chlév přece nevymete (nedej Bože!) nikdo. Ať je to tedy aspoň pašák, jehož nemají rádi ti, které nemáme rádi my. Jen ať není nějakej ťunťa, co si bere servítky. Jestliže jsme se ho snad zprvu trochu báli, tak teď už ne. Minimálně nás aspoň nemohl zklamat.
Pokud bychom se na příčiny volebních preferencí voličů chtěli podívat obecně, pak je samozřejmě situace o mnoho komplexnější. A dozajista tu velkou roli hrají motivace, které obecně považujeme za iracionální. (Ostatně musím být povděčen panu Kubičkovi, že poprvé připustil, že i jeho oblíbená demokracie je nakonec založena nikoli na odpovědném, racionálním přístupu voličů, nýbrž právě na této primární iracionalitě. - Mimochodem, to že základní politické preference jsou zakotvené zřejmě stejně hluboko jako preference sexuální, sám konstatuji už celé roky.)
Ale zpět k tématu. Napřed se ještě vraťme k názoru pana Kubičky, že "v USA už tradičně masy republikánských voličů z nižších socio-ekenomických vrstev volí proti svým zájmům" - to se takto opravdu nedá říct, nanejvýš by bylo možno tvrdit že volí proti svým o b j e k t i v n í m zájmům, jenže právě příslušníci těchto vrstev skutečně uvěřili jmenovitě Trumpovi, že je to právě on kdo zlepší jejich sociální situaci. Subjektivně tedy volili nikoli proti, nýbrž naopak v souladu se svými hmotnými zájmy.
Je tedy možno setrvat u toho (a je možno se o tom přesvědčit v každé další volební kampani), že je to skutečně právě ten ryze ekonomický, materiální zájem, který je pro voličské preference pravidelně přinejmenším tím proslulým "jazýčkem na vahách".
Vedle toho ovšem existuje ještě druhý základní kořen voličských preferencí, který by bylo možno charakterizovat jako "identitární". Každý člověk (a vlastně obecněji: každý subjekt) má přirozenou snahu dospět ke vztahu pokud možno nejvyšší vlastní souhlasnosti, souladu, identity se svým prostředím. S okolním světem. Jak řečeno to platí zcela obecně; a tedy ovšem i pro oblast politiky.
Lidská osobnost má ovšem různé stupně, různé formy svého základního nastavení. Můžeme si dvě základní formy tohoto osobního (osobnostního) nastavení všeobecně charakterizovat jako "jin" a "jang". Čemuž pak v politice víceméně odpovídá preference pro levici, anebo preference pro pravici.
Jak řečeno to hledání identity mezi sebou samým a svým okolním světem je jednou z nejzákladnějších motivací, ale vlastně vůbec nutností subjektu. A právě toto je příčinou toho, proč lidé/voliči mnohdy skutečně volí v rozporu s oním druhým faktorem, totiž se svými materiálně-sociálními zájmy.
Jakým způsobem se navzájem prolínají - a spolu soupeří - tyto dvě základní motivace, je možno obzvláště názorně sledovat na vývoji voličských preferencí sociální skupiny známé jako "dělnická třída".
Po dlouhé časy - dokud ještě existoval velmi výrazný třídní (zájmový) protiklad mezi příslušníky této skupiny a mezi příslušníky sociální skupiny respektive třídy soukromých vlastníků-kapitalistů - byla tato dělnická třída velice spolehlivým volebním rezervoárem levice. Ten materiálně-sociální zájem byl tedy zcela dominantním faktorem v politických, a tedy i volebních preferencích této skupiny.
Jenže - postupem času, jak tato "dělnická třída" získávala stále více sociálních, ekonomických jistot, a čím méně tedy byla závislá na tom mít v parlamentu své vlastní, to jest levicové zástupce - tak paralelně s tím ustupoval do pozadí ten faktor sociální příslušnosti, a naopak se začal více prosazovat ten primární motivační faktor vlastní osobní/osobnostní identity. Situace se v tomto smyslu "normalizovala" - a dnes tato dělnická třída jako celek už dává stejně hlasů pravici, jako levici.
Samozřejmě že i v těch minulých dobách byl i mezi individuálními příslušníky té dělnické třídy stejně tak přítomen ten (potenciálně pravicový) faktor "jang"; jenže byl zatlačen do pozadí těmi vyhraněnými sociálněekonomickými zájmy. Jakmile tento "třídní konflikt" ztratil na své ostrosti, jak řečeno normalizovala se situace, obnovil se opět víceméně rovnovážný stav mezi "jin" a "jang".
Takže tolik něco k tomu, jaké skutečné faktory stojí za zdánlivě svobodným rozhodováním voličů. Voliči se rozhodují buďto iracionálně (v souladu se svou nevědomou vnitřní identitou); anebo se rozhodují "racionálně", v souladu se svými vlastními materiálními zájmy, ale pak se zase rozhodují bez ohledu na jakoukoli morálku.
... Jiná věc je, že ona reforma nese i spoustu negativ. Ale ty se, jak uvedeno ve zprávě, projeví až za delší dobu, no.
Kdyby tohoto nebylo, snad bych mu to další období i přál, aby se dočkal důsledků svojí fiskální a hospodářské politiky ještě ve funkci.