Americký prezident Donald Trump v pondělí 25. března opět významně zasáhl do poměrů na Blízkém východě, když exekutivním příkazem jednostranně uznal Golanské výšiny za součást Izraele. Spojené státy tak poprvé a navzdory vlastní dlouholeté politice podpořily anexi území okupovaného od šestidenní války v roce 1967 Izraelem.

„Dnes jsem se odhodlal k historickému kroku, který posílí izraelskou obranu a umožní mu vybudovat velmi mocnou a velmi silnou národní bezpečnost, na kterou má právo,“ prohlásil Trump před novináři na setkání s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.

Bezprecedentní krok, který podle něj měli jeho předchůdci v prezidentském úřadě učinit už dávno, zdůvodnil Trump mimo jiné s odkazem na íránské aktivity v Sýrii. „Golanské výšiny díky agresivnímu chování Íránu a teroristických skupin v jižní Sýrii včetně hnutí Hizballáh představují potenciální základnu pro velmi násilné pozemní útoky proti Izraeli,“ dodal.

Strategické území

Izraelský premiér Netanjahu vyjádřil „drahému příteli Donaldovi“ vděčnost a rovněž zdůraznil bezpečnostní aspekty izraelské okupace syrského území. „Dvě desetiletí mezi lety 1948 a 1967 trápila Sýrie ničivým ostřelováním izraelské občany pod nimi,“ připomenul. „Celá generace izraelských dětí žila v neustálém nebezpečí. A pak přišly dva dny v červnu roku 1967, kdy odvážní izraelští vojáci strašlivé výšiny zdolali a Golany osvobodili.“

Generál Israel Ziv o několik dní později označil Trumpův krok v textu pro jinak k Netanjahuovi kritický list The Jerusalem Post za „historický strategický úspěch pro Stát Izrael, který je přinejmenším stejně významný a v mnoha ohledech ještě významnější než americké rozhodnutí přesunout ambasádu do Jeruzaléma“.

Jak už bylo naznačeno, Golanské výšiny představují z izraelského hlediska klíčové strategické území pro obranu státu a z tohoto důvodu bylo v roce 1981 oficiálně anektováno. Důležité je ale i pro zásobování Izraele vodou, spekuluje se o možných nalezištích ropy a v poslední době se stalo centrem úspěšných podnikatelských aktivit, od pěstování vína až po lyžování, které přilákaly desetitisíce osadníků. Těch je nyní podle odhadů o několik tisíc více než původních drúzských obyvatel, jejichž většina se stále považuje za Syřany a odmítá izraelské občanství.

Vnitropolitická podpora

Trump svým uznáním izraelské svrchovanosti nad Golanskými výšinami potěšil i řadu politiků z Republikánské strany. Například vlivný senátor Lindsey Graham označil prezidentovo rozhodnutí za „strategicky moudré a celkově skvělé“ a vyzval kolegy, aby v obou komorách Kongresu podpořili zákon, který by z uznání anexe učinil i do budoucna oficiální součást americké politiky.

Takový zákon by zřejmě mohl nalézt podporu i mezi některými představiteli Demokratické strany včetně předsedy zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů Eliota Engela, jenž se nechal slyšet, že by Izrael navrácením Golanských výšin „za žádných okolností neměl poskytnout strategickou výhodu vražednému režimu“ syrského prezidenta Bašára Asada.

Mnozí demokraté ovšem vyjadřují o poznání méně nadšení a kritizují Trumpa za sabotování pokusů o dosažení míru na Blízkém východě. Obamův ministr obrany Leon Panetta prezidentovi vyčetl, že učinil tak závažné rozhodnutí „bez konzultací s mezinárodními partnery“ a bývalý velvyslanec v Izraeli Daniel Shapiro poukázal na možné praktické dopady například na přítomnost tisícičlenné mírové mise OSN (UNDOF), jež na Golanských výšinách od roku 1974 dohlíží na dodržování příměří mezi Izraelem a Sýrií.

„Sýrie by mohla změnit svůj přístup k UNDOF, ať už tím, že přinutí misi úplně odejít, omezí její působnost nebo dovolí její ohrožení. Stejně dobře by mohla vyhlásit, že jí nová situace oprávňuje přesunout vlastní jednotky do nárazníkového pásma až k Izraelem nárokované hranici,“ napsal Shapiro na Twitteru, kde dále upozornil, že by Sýrie mohla začít k izraelskému území pouštět teroristické skupiny.

Mezinárodní odsouzení

Chvály se americký prezident nedočkal ani na mezinárodní scéně. V podstatě všechny státy světového společenství respektují rezoluci 497 Rady bezpečnosti OSN z roku 1981, v níž členské země včetně Reaganových Spojených států odsoudily izraelskou anexi Golanských výšin jako „neplatnou a bez dopadu na mezinárodní právo“.

Členské státy Rady bezpečnosti tentokrát s výjimkou USA zopakovaly stejnou pozici ve středu a Trumpův krok neuznaly ani ostatní země regionu. Libanonský prezident Michel Aoun si povzdechl, že rozhodnutí USA „podemlelo samé základy a pravidla OSN a mezinárodního práva“ a zřejmě nejostřejším tónem zareagovalo Turecko, jehož prezident Recep Tayyip Erdoğan varoval, že „nikdy nedovolí legitimizaci okupace“.

„Čí území to dáváš Izraeli, Trumpe?“ obořil se Erdoğan na amerického prezidenta. „OSN rozhodla, že jde o syrské území.“ Autoritářský turecký vůdce ve stejné řeči zopakoval úmysl přeměnit chrám Hagia Sofia na mešitu. Opomenul ovšem zmínit, že samo Turecko okupuje rozsáhlé části Sýrie a hrozí další vojenskou akcí místním Kurdům.

Naopak spíše mírně působila kritika ze strany států Perského zálivu, které se s Izraelem v poslední době sbližují díky nepřátelství vůči Íránu. Zvláště výmluvný byl postoj Spojených arabských emirátů, jejichž ministr zahraničí Enver Gargaš se několik dní po odsouzení amerického kroku nechal slyšet, že arabské země v minulosti učinily chybu, když nejednaly s Izraelem. „Při zpětném pohledu byla opravdu velká chyba, že se Arabové před mnoha lety rozhodli nemít žádné kontakty s Izraelem,“ prohlásil Gargaš pro místní list The National.

Motivace

Odborníci upozorňují, že ačkoli je jednostranné uznání izraelské anexe Golanských výšin v podstatě symbolický krok, může mít řadu ničivých dopadů. V samotném regionu totiž povzbuzuje tendence na izraelské pravici anektovat také podstatnou část Západního břehu a v širším kontextu bourá jeden ze základních principů Charty OSN, která zapovídá získávání nového území silou.

Jak varuje bývalý americký velvyslanec v Izraeli Martin Indyk, „Putin využije [Trumpův krok] jako záminku k ospravedlnění ruské anexe Krymu“. A to samé se dá očekávat od dalších agresivních hráčů v různých částech světa, protože argumenty o porušení mezinárodního práva přestávají mít smysl, pokud se jím Rusko ani Spojené státy neřídí.

Při rozhodování amerického prezidenta však podle všeho hrály klíčovou roli jiné motivace. Zaprvé to byla snaha zavděčit se evangelikálním křesťanům, kteří často z náboženských důvodů podporují nejbližší možné vztahy se Státem Izrael. Jejich reprezentanty v Trumpově kabinetu jsou americký viceprezident Mike Pence nebo ministr zahraničí Mike Pompeo, jenž nedávno v rozhovoru pro křesťanskou televizi naznačil, že je Trump božím vyvoleným vyslaným na pomoc Izraelitům.

Americký prezident se kromě toho pokouší pomoct svému klíčovému spojenci zvítězit v blížících se a velmi těsných volbách. Oznámení o uznání Golanských výšin za součást Izraele přišlo ve stejnou dobu, kdy Netanjahu čelí novým korupčním obviněním a potýká se poprvé se sjednocenou opozicí vedenou bývalým náčelníkem generálního štábu Bennym Gancem. „Je evidentní, že se Netanjahuovi podařilo přesvědčit Trumpa k tomuto kroku pro vlastní posílení ve volbách,“ vysvětluje politolog Jonathan Rhynhold z izraelské univerzity Bar Ilan. „Jde o zcela neskrývaný zásah do izraelského volebního procesu.“