Že se kniha Hillbilly Elegy stala záhy po svém vydání v létě minulého roku v Americe takovým bestsellerem, není příliš lichotivá výpověď o soudržnosti země. Jedná se o autobiografii s podtitulem Memoáry jedné rodiny a kultury v krizi teprve dvaatřicetiletého J. D. Vance, který vyrůstal v Ohiu na severovýchodě země, tedy v oblasti, pro niž je — jako pro dřívější centrum produkce americké oceli — rust belt (rezavý pás) ještě to nejvlídnější označení.

Jiné, opovržlivé flyover country, tedy prostor, přes který se pouze létá z jednoho prosperujícího pobřeží na druhé, v sobě skrývá vysvětlení, proč vzestup Donalda Trumpa opírající se o největší podporu právě v těchto regionech vyvolal u vzdělaných a zaopatřených vrstev z východního a západního pobřeží takové zděšené překvapení — málokdo z nich totiž očividně měl potuchu, na jak velký sociální a politický problém se tam již delší dobu zadělávalo.

Ačkoli Donald Trump v ní není ani jednou zmíněn přímo, platí teď Hillbilly Elegy v Americe za klíč k pochopení toho, co se v oněch končinách dělo, když všechny ocelárny postupně zavřely, ale pro tamní lidi toho kromě posměšného titulování nikdo moc jiného neudělal.

I slovo hillbilly z názvu knihy je takovým degradujícím označením. Používá ho pro sebe ale i sám bílý prekariát z oblasti Apalačských hor — pak má naopak konotaci pozitivní a je zdrojem kolektivní identity a hrdosti. Při líčení Vanceova dětství se člověku postupně velmi plasticky seskládá obrázek životní reality hillbilies — totiž směsice chudoby, nezaměstnanosti, rezignace, chybějícího vzdělání, kulturní zanedbanosti, závislosti na alkoholu a drogách, násilí a nestabilních vztahů.

Nic z toho není samo o sobě překvapivé a jistě ani unikátní pro tuto konkrétní komunitu. Jedná se v zásadě o popis kultury chudoby, zanedbání a vyloučení, který by jen mírně pozměněný platil třeba i pro české strukturálně slabé regiony.

Systém versus jedinec

Přesto jsou Vanceova líčení, kdy řadu pro toto prostředí klíčových mechanismů a dynamik dokládá na svém konkrétním příkladu, důležitá, a to zejména pro ty, kteří o jejich existenci zatím nebyli přesvědčeni — a takových je v zemi amerického snu, který říká, že kdo se snaží a má štěstí, může se dostat až nahoru, očividně obzvláště mnoho.

Důležitost kulturního kapitálu pro společenský a ekonomický úspěch Vance například přesvědčivě ilustruje, když vypráví, jak ještě na elitní vysoké škole Yale Law School, kam se nakonec přes výcvik u mariňáků dostal, netušil, že existuje voda s bublinkami, nebo si víno vybíral podle toho, který francouzský název uměl po servírce zopakovat, a jak mu to na večeři s potenciálními zaměstnavateli málem zlomilo krk.

K velmi silným patří také pasáž, která popisuje rozkol mezi hillbilies a většinovou společností na zážitku Vance, když měl u soudu vypovídat proti své matce (pod vlivem drog jela autem tak rychle, že měl strach o život, a když zastavila, utekl jí a schoval se před ní u cizích lidí, kteří zavolali policii). Ke všem obvyklým důvodům, které má dítě nevypovídat proti vlastní matce, se v jeho případě přidalo poprvé také uvědomění, že lidé, kteří u soudu pracují, nejsou stejní jako on, jeho rodina a další hillbilly rodiny, které se před soudem ocitají. A že, ať už to bylo jakkoli, je třeba držet se svou komunitou proti těm druhým.

Jak se obě části společnosti rozcházejí v tom, co je důležité a chvályhodné, zase vypovídá epizoda, kdy byl Vance zaskočený tím, jak pohrdlivě jeho spolužáci z Yale mluví o armádních veteránech. V jeho komunitě byla služba pro armádu posledním možným zdrojem uspokojení z toho, že je člověk nějak společensky prospěšný, když z regionu zmizela většina dobrých pracovních míst, a zároveň se to pojilo také s odpovídajícím uznáním od ostatních. Jeho spolužáci naproti tomu považovali službu v armádě za něco tak podřadného, že se o ní otevřeně vyjadřovali pohrdlivě, aniž by je napadlo, že veterán může být i jeden z nich.

Vancova kniha vyniká tím, že představuje autentický pohled insidera, který ale zároveň poznal způsob fungování odlišné vrstvy představující jeho primární publikum, a ví tak, na co a z jakého úhlu pohledu se při vyprávění zaměřit. Autor se i přes svůj sociální vzestup považuje nadále za hillbillyho a navzdory všemu strádání a násilí, které v komunitě zažil, se s ní stále cítí být svázán — to z něj činí vypravěče na jednu stranu chápajícího, na druhou stranu ale může zároveň dovolit být ke svým lidem obzvláště nekompromisní a přísný. Tento zvláštní způsob, jakým se autor k předmětu svého líčení vztahuje, činí knihu zajímavou nad rámec líčení samotného.

Zbývá klíčová otázka, jak že si tedy Vance situaci, ve které se jeho komunita nachází, vysvětluje, komu za ni primárně dává vinu — a od koho čeká, že se nejvíce zasadí o její změnu. Vance (otevřeně člen Republikánské strany, ale ne podporovatel Trumpa) k tomu nezaujímá jednoznačné stanovisko. V jeho knize se najdou argumenty jak pro pozici, že líčené problémy hillbilies mají systémové kořeny v chudobě a nezaměstnanosti, tak že se jedná o specifickou deficitní kulturu, ze které by se sami hillbilies mohli vymanit, jen kdyby rozpoznali své škodlivé vzorce chování, vytrhli se z letargie a vyvinuli nějaké úsilí.

Tomu, že druhý typ argumentace mírně převažuje, odpovídá, jak byla kniha přijata u jednotlivých segmentů amerického publika: čím konzervativnější médium, tím je nadšení pro Vance a jeho knihu větší. Levicová média uznávají jeho přínos do debaty o příčinách stávající politické situace popisem životní reality hillibillies, nabádají ale k opatrnosti, co se interpretací a hledání příčin a řešení týče. Asi nejostřejšího odsudku se pak knize dle očekávání dostalo od radikálně levicového Jacobinu.

Kdo si tedy přečte knihu samotnou a k ní několik recenzí napříč americkým i evropským mediálním spektrem, dostane nejen čtivý a přesvědčivý popis životní reality mnoha z těch lidí, kteří se v posledních měsících s dalekosáhlými důsledky politicky bouří, a to nejen v Americe, ale i ucelené spektrum možných interpretací a vysvětlení, na kterých bude záležet charakter politických odpovědí.

Nad rámec spojení s aktuálním politickým děním je však kniha a to, jak byla v různých koutech politického spektra recipována, také výbornou případovou studií pro asi nejprincipiálnější z politických otázek — té po vztahu systémových vlivů a osobní odpovědnosti při formování osudů jedinců i celých komunit.

J. D. Vance: Hillbilly Elegy. A Memoir of a Family and Culture in Crisis. HarperCollins Publishers, 2016. (v němčině vyšlo jako Hillbilly-Elegie. Die Geschichte meiner Familie und einer Gesellschaft in Krise. Ullstein 2017).

Text původně vyšel v dvouměsíčníku Listy 4/2017.