Že se kniha Hillbilly Elegy stala záhy po svém vydání v létě minulého roku v Americe takovým bestsellerem, není příliš lichotivá výpověď o soudržnosti země. Jedná se o autobiografii s podtitulem Memoáry jedné rodiny a kultury v krizi teprve dvaatřicetiletého J. D. Vance, který vyrůstal v Ohiu na severovýchodě země, tedy v oblasti, pro niž je — jako pro dřívější centrum produkce americké oceli — rust belt (rezavý pás) ještě to nejvlídnější označení.

Jiné, opovržlivé flyover country, tedy prostor, přes který se pouze létá z jednoho prosperujícího pobřeží na druhé, v sobě skrývá vysvětlení, proč vzestup Donalda Trumpa opírající se o největší podporu právě v těchto regionech vyvolal u vzdělaných a zaopatřených vrstev z východního a západního pobřeží takové zděšené překvapení — málokdo z nich totiž očividně měl potuchu, na jak velký sociální a politický problém se tam již delší dobu zadělávalo.

Ačkoli Donald Trump v ní není ani jednou zmíněn přímo, platí teď Hillbilly Elegy v Americe za klíč k pochopení toho, co se v oněch končinách dělo, když všechny ocelárny postupně zavřely, ale pro tamní lidi toho kromě posměšného titulování nikdo moc jiného neudělal.

I slovo hillbilly z názvu knihy je takovým degradujícím označením. Používá ho pro sebe ale i sám bílý prekariát z oblasti Apalačských hor — pak má naopak konotaci pozitivní a je zdrojem kolektivní identity a hrdosti. Při líčení Vanceova dětství se člověku postupně velmi plasticky seskládá obrázek životní reality hillbilies — totiž směsice chudoby, nezaměstnanosti, rezignace, chybějícího vzdělání, kulturní zanedbanosti, závislosti na alkoholu a drogách, násilí a nestabilních vztahů.

Nic z toho není samo o sobě překvapivé a jistě ani unikátní pro tuto konkrétní komunitu. Jedná se v zásadě o popis kultury chudoby, zanedbání a vyloučení, který by jen mírně pozměněný platil třeba i pro české strukturálně slabé regiony.