Trumpova daňová reforma je vcelku obyčejné zlo

Daňová reforma chystaná týmem Donalda Trumpa je dalším z receptů, jak ušetřit bohatým a přitom být v očích chudých za hrdinu. Kam všude umí Trumpovi ekonomičtí poradci schovat úlevy pro nejbohatší?

B1

Jan Bittner

28.07.2016 08:00

Související

Portrét

Jill 2016

Sociálně nesouměřitelné Spojené státy potřebují daňovou reformu jako sůl. Již brzy se jí však může chopit opakovaně bankrotující miliardář, který o sobě tvrdí, že „nikdo nezná daňový zákoník lépe než on“…

Společným účelem všech typů daní je generování příjmu do státního rozpočtu. Každou daň doprovází další efekty: dědická daň snižuje nerovnosti v příležitostech a motivuje bohaté rodiče, aby si „užili stáří“, daň z finančních transakcí zase omezuje spekulativní obchody a daň z pohonných hmot zase motivuje lidi chodit pěšky.

Každou změnou daní někoho naštvete. Jednou naštvete řidiče, podruhé finančníky, pak zase potenciální dědice a jejich rodiče. Trump se ve své ješitnosti pokouší tomuto železnému pravidlu daňových reforem vyhnout – chce si zkrátka šplhnout u všech a ještě si u toho sám královsky polepšit. Výsledek je konzistentní se zbytkem Trumpovy kampaně: láká na sebe ty, proti kterým se v důsledku obrací.

Donald Trump předložil veřejnosti další z receptů, jak ušetřit bohatým a přitom být v očích chudých za hrdinu.

Jednoduchá daň pro bohaté
Trumpova snaha „ulehčit život“ nejbohatším Američanům je nepřehlédnutelná. Ze současných sedmi sazeb příjmové daně by Trump chtěl zavést čtyři: 0, 10, 20 a ta nejvyšší by klesla z 39,6 na pouhých 25 procent.

Jedno se mu musí nechat – zatímco někteří jeho republikánští protikandidáti by rádi viděli rovnou daň (Ben Carson zmiňoval dokonce sjednocení sazeb na 10 procentech), Trumpova verze progresivní daně zůstává na republikánské poměry ještě docela komplexní a relativně daleko od daňového terorismu pravice s názvem „daň z hlavy“.

Od zveřejnění záměru 25% zdanění nejbohatších se Trump nechal slyšet, že by bohatým daně možná i zvýšil. Říkat totiž může cokoliv, jeho oficiální plán zůstává neměnný.

Nejbohatším Američanům Trump mezi řádky nabízí i plán B: korporátní daň, kterou by „jen tak mimochodem“ snížil z 35 na 15 procent, chce současně rozšířit i na malé podniky a živnostníky.

Na první pohled záslužná podpora drobných podnikatelů by mohla vysokopříjmovým Američanům umožnit některé své příjmy vykazovat jako podnikové zisky či příjmy ze samostatně výdělečné činnosti a snížit tak svou sazbu pod úroveň sazby průměrného Američana. Amerika je země nebývalých možností, tak proč je omezovat…

To však není zdaleka jediné místo, kam umí Trumpovi ekonomičtí poradci schovat úlevy pro bohaté. Snížení daní totiž nekončí jen u daně z pracovních příjmů – oni taky američtí zbohatlíci zase tolik nepracují. Maximální sazba daně z dividend a kapitálových příjmů by pod Trumpovým velením spadla z 23,8 na 20 procent.

„Zjednodušení“ daní je tak v Trumpově podání třeba i prosté zaokrouhlovaní. Dolů.

Trumpova snaha ulehčit svou daňovou reformou život nejbohatším Američanům je nepřehlédnutelná. Foto ebearscanada.bravejournal.com

Trump zásadně uspoří, i pokud se mu podaří zrušit daně z nemovitostí. Tomuto realitnímu magnátovi může altruisticky záležet na stavbě nemovitostí, střet zájmů je však evidentní. Zrušení této daně by navíc bylo snad největším regresivním opatřením – nejbohatší desetina Američanů se totiž podílí na odvodech 98 procenty. Pokles této daně se tak týká v podstatě jenom jich.

Ve světle těchto změn pak rušení řady odpočtů a úlev pro bohaté, především pak často kritizované výjimky pro manažery z Wall Street, připomíná spíš cenu útěchy.

Mávátko pro chudé
Aby Trump zastřel i tak enormní snížení svých vlastních odvodů, snížil by daně všem – tahle reforma ho podle jeho slov „bude stát jmění“.

Daňové mávátko pro chudé představuje především nulovou sazbu daně z příjmů pro jednotlivce s příjmem pod 25 tisíc dolarů nebo manželské páry s méně než 50 tisíci. Desetiprocentní snížení daně z příjmů pro nejchudší je efektní, ale ve skutečnosti procentuálně nižší, než 14,6% úleva pro nejbohatší.

Vzhledem k výjimkám a silně motivačnímu nastavení zdanění příjmů navíc už dnes spodní dvě pětiny obyvatel platí zápornou daň – jinými slovy dostávají od státu doplatek mzdy.

Pokles daně z příjmu je tak jen malou almužnou na cestu z práce do potravinové banky.

Trump ví, jak chudé zabavit, aby bohatí mohli vydělávat. V minulosti od toho měl svou vlastní reality show, dnes plánuje speciální daňový formulář pro ty s nulovou sazbou, na kterém bude nadpis „vyhrávám“.

Nesnesitelnou nerovnost a pracovní chudobu to v Americe nevyřeší, ale jednou za rok to snad vykouzlí nejeden chudý úsměv.

Prokapávání po trumpovsku
Organizace Tax Policy Center odhadla dopad reformy na jednotlivé příjmové skupiny. Nejchudší pětině populace by Trump snížil celkové roční odvody o 128 dolarů (což není ani na roční lítačku v Praze), horní pětina by si oproti tomu přišla na 25 tisíc dolarů v průměru, a procento nejbohatších by v průměru zbohatlo o 275 tisíc dolarů.

Analytici odhadli i daňové snížení desetiny procenta nejbohatších. Do společného rozpočtu by pod Trumpovým dohledem neodvedli průměrně neuvěřitelných 1,3 milionu dolarů. Pro představu je to roční mzda pro 1 142 průměrných plných úvazků v České republice.

Trump odmítá veřejné přiznat, že se jedná pouze o extrémní variantu Reaganovy nefunkční doktríny prokapávání.

Lhář s červenou čepicí
Od té doby, co se stala lež argumentem, nemusí mít Trump starosti s ověřováním svých vlastních představ o světě. S rétorikou pětiletého chlapce na závodech monstertrucků dokáže přesvědčovat masy o tom, že hájí jejich zájmy: „Můj plán přinese příčetnost, zdravý rozum a zjednodušení pro katastrofální daňové zákony naší země. To bude vytvářet pracovní místa a pobídky všeho druhu za současného růstu ekonomiky.“

Z krátkodobého hlediska může praktické zrušení daní skutečně přivodit vysoký nárůst jednorázových investic. Ve spojení s totální panikou, která by při vítězství Donalda Trumpa zavládla ve světové ekonomice, je ale složité cokoli předpovídat.

Z dlouhodobého hlediska není ekonomický růst závislí tak docela na výši daní. Vezmeme-li navíc v potaz velikost ekonomiky Spojených států, daňové podbízení zahraničním investorům je prostě zbytečné.

Reálný vliv může mít spíš nastavení celého daňového mixu – a to by, jak se ukazuje, v případě Trumpova vítězství prospělo jen nejbohatším procentům Američanů.

Trump vytváří dojem postavy, která konečně umožní každému Američanovi splnit si svůj americký sen o úspěchu a bohatství. Jeho ekonomický záměr však vytváří jen takové prostředí, které zaručí bohatou budoucnost bohatým a chudou chudým.

Trump umí mluvit jednoduše a líbivě. Jeho historicky nejrozsáhlejší snižování daní tak může od pravice dostat nálepku „rozpočtově neutrální“. Pokles rozpočtových příjmů bude prý zaplacen ekonomickým růstem – toto snížení se ale odhaduje až na 12 bilionů dolarů v rozmezí desetiletí. Pokud to nezaplatí minimálně dvojciferný ekonomický růst, budou muset přijít škrty. A vzhledem k výši mandatorních (neškrtnutelných) výdajů nelze takové škrty ve výdajích realizovat zákonně, sociálně, ekonomicky, ale snad ani matematicky.

Trump se v oblasti správy financí inspiruje pravděpodobně sám u sebe. Každý jeho bankrot následovalo o to štědřejší dědictví od svého otce. Až kvůli němu ovšem zbankrotují Spojené státy, od svých otců zakladatelů už toho příliš nezdědí.

Ne každá líbivá reforma může skutečně vyřešit reálné problémy. Daňová degrese nevyřeší kolosální nerovnost, ale naopak jen prohloubí nespravedlnost uvnitř americké společnosti.

Americká diskuse o daních navíc odhaluje velkou hrozbu: snižování daní je prostě přitažlivé, i když se týká jen horního procenta.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.