Republikáni minulý týden nominovali na prezidenta Donalda Trumpa, demokraté zítra nominují Hillary Clintonovou. Ostřílená harcovnice demokratického establišmentu, s prestiží notně poznamenanou kauzou uniklých emailů a především vlastním lhaním, se vydává do nelehké bitvy. Přestože se její včerejší protivník, Bernie Sanders, snaží přivést svůj šik do jednotné protitrumpovské fronty s upřímným nasazením, jedná se jen o obtížně splnitelný úkol: procento voličů Bernieho, kteří se obrátí raději k Trumpovi, nebude malé. Vše přitom nasvědčuje tomu, že výsledek bude těsný.

V Americe je tradicí politické mobilizace prohlašovat každé volby za ty nejdůležitější. V těchto jde ale skutečně o hodně. Pozorovatelé především upozorňují na to, že demokratický a republikánský program od sebe ještě nikdy v živé paměti nebyly tak markantně vzdálené. Kde Demokraté chtějí otevřít pracujícím lidem bez platných dokumentů cestu k občanství, Republikáni chtějí stavět zeď. Demokraté hájí právo homosexuálů uzavírat manželství, Republikáni je chtějí léčit.

Nejrozlehlejší ideologická propast ale zeje v otázce, která je pro budoucnost lidstva na této planetě vůbec nejzásadnější: v otázce ekologické.

Neexistuje. Tak by se dala republikánská odpověď na ni shrnout. Demokraté prohlašují změnu klimatu za „vážnou hrozbu a rozhodující výzvu naší doby“, plánují pokračovat v Obamově postupném (řekli bychom spíš trestuhodně váhavém) programu omezování emisí směrem k redukci o 80 procent oproti roku 2005 do roku 2050 a otevírají dokonce možnost zdanění spalování fosilních paliv (uhlíkovou daň).

Republikáni ji vůbec nezmiňují. V kapitole nadepsané „Americké přírodní zdroje“ místo toho trvají na tom, že životní prostředí se zlepšuje navzdory tvrzením „ekologických extremistů“, kteří se prý zmocnili demokratické strany.

Rozhodnutí vůbec se o klimatu v programu nezmínit je pro Republikány vrcholem zdrženlivosti. Dlouhou stranickou historii tmářského, ideologického odmítání vědeckého konsensu o tom, že klima se mění vlivem lidské činnosti, svými výroky Trump korunuje. Vybírám z jeho twítů: globální oteplování je hoax, pověra. Důkaz? V New Yorku sněží. A je to nejen hoax, navíc hoax zlovolně stvořený a rozšířený Číňany, kteří tak chtějí ohrozit konkurenceschopnost amerického průmyslu!

Podle republikánského programu dal uhlí a ropu Američanům bůh. A Demokraté chtějí americkým dělníkům upřít jejich svaté právo tento dar vytěžit a poslat bohu zpět do nebes. V kapitole nazvané snad v krutém žertu „Nová éra v energetice“ popisují detailně, co plánují udělat.

„Spalte to všechno!“ říkají Republikáni v odpovědi na proslulé „nechte to pod zemí“. V první řadě by tak jejich administrativa zlikvidovala Plán čisté energetiky, Obamův vlajkový program omezování uhlíkového znečištění z uhelných elektráren (slovy republikánů „prezidentova válka proti uhlí“), v současnosti zdržovaný soudy. Uhlí je prý „dostupný, čistý a spolehlivý zdroj energie“, čímž se popírá nejen jeho příspěvek ke změnám klimatu, ale rovněž nezanedbatelné škody na lidském zdraví, astma, rakovina, smog.

Prezident Obama minulý rok, v předvečer pařížské konference OSN o klimatu, definitivně pod tlakem masového protestního hnutí zarazil výstavbu klíčového ropovodu Keystone XL z kanadských nalezišť ropných písků k rafineriím v Mexickém zálivu. Demokraté se v programu zavazují, že budou podobně hodnotit i další projekty a zastaví ty, které by přispěly ke zhoršení klimatického problému. Republikáni slibují, že jej dokončí — a budou podporovat stavbu dalších.

Regulace těžby plynu z břidlic? Pryč s nimi. Agentura ochrany přírody (EPA)? Vykostit, vykastrovat, zbavit vší působnosti a „depolitizovat“ (rozumí každý, kdo pamatuje jak Pavel Drobil zbavoval „ zelených extremistů“ ministerstvo životního prostředí). A zakázat jí regulovat emise oxidu uhličitého, jinak řečeno, zbavit jí schopnosti jakkoli příčinu změn klimatu řešit.

A sama loňská Pařížská dohoda o řešení změn klimatu? Republikáni odmítají i tu a navíc slibují, že přestanou klimatický program OSN úplně financovat.

Všechny vlády světa se v Paříži před vánoci shodly na tom, že je nezbytné urychleně omezit emise CO2 a udržet tak oteplení planety pokud možno pod 1,5 stupně celsia oproti předindustriálnímu průměru. Naděje, že se to podaří, se ztrácí každým dnem: bude-li spalování fosílií pokračovat dnešním tempem, vypustíme do ovzduší dost skleníkových plynů na to, abychom tuto hranici překročili, už v průběhu příští dekády.

Trumpokalypsa zkrátka vůbec nemusí spočívat v tom, že se Donaldovy trpasličí prstíčky přiblíží k příslovečnému „tlačítku“. Pokud bude Trump zvolen, bude jediným světovým vůdcem odmítajícím uznat klimatickou realitu. Bohužel bude zároveň i vůdcem největší ekonomiky na světě.

A otevře-li kohouty, zbaví fosilní průmysl všech otěží a vydatně zalije náš společný hořící domov benzínem, naděje na smysluplné a férové zvládnutí klimatické krize bude možná ztracena navždycky.

Není to dvakrát veselá perspektiva, ale v jistém smyslu osud celého světa spočívá v listopadu v rukou amerických voličů. Pokud zvolí Trumpa, nastoupíme cestu k takřka jisté katastrofě. Budoucí historici se budou nepochybně chytat za hlavu, jak mohly dějiny americké demokracie vyústit ve vítězství tak závažné idiocie. Nám nezbývá než doufat, že se to nestane.