Američtí politici — demokraté jako republikáni, ale i mnozí „nezávislí“ — hovoří o střední třídě takřka neustále — a vždy tvrdí, že se jí zastávají. Otázkou zůstává, co to znamená a jaká vlastně americká střední třída je. Nejnovější studie o ní totiž bezmála dovozuje, že tato třída takřka neexistuje.

Můžeme tak soudit z přehledu známého čtrnáctideníku Forbes. Vyplývá z něj, že více než polovina Američanů — přesně 53 procent - má na spořicím i běžném účtu dohromady sotva jeden tisíc dolarů. Jinými slovy, žijí od výplaty k výplatě. Navíc téměř dvě třetiny (63 procent) nemají ve svých úsporách dostatek peněz pro případ nenadálé noze. Podstatná většina by si v takovém případě musela peníze půjčit.

Politici ve Spojených státech se také často ohánějí americkou „výjimečností“. Ovšem ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi mají USA neúměrně vysokou míru chudoby: zhruba patnáct procent Američanů žije v chudobě (v roce 2014 to úředně bylo 46,7 milionů amerických občanů). Skoro každé čtvrté americké dítě je dotčeno chudobou, přičemž mezi Afroameričany a Latinoameričany je situace ještě horší.

↗

Idylický víkend americké rodiny na vyobrazení z druhé poloviny minulého století. Repro DR, WmC

Důsledky chudoby jsou přirozeně citelné. USA tak například mají šestou nejvyšší míru hladu ze všech členských zemí OECD, tedy hospodářsky nejvyspělejších zemí světa. Jinak řečeno, ve Spojených státech hladoví větší část populace než v Polsku nebo na Slovensku (čtenář promine, ale toto srovnání nepochází ode mne, uvádí je studie).

Američtí politici také neustávají vyhlašovat, že USA jsou ve světě „vedoucí silou“. Proč se to ovšem neprojevuje ve faktickém postavení pracujících Američanů? Vždyť 0,1 procenta vlastní téměř tolik jako 90 procent ostatních, konkrétně 160 tisíc rodin má tolik peněz jako zbylých asi 290 milionů.

„Střední třída“ je tak pojem ideologický, sotva objektivní. Tak jak se smršťuje „střed“ ekonomik, stává se chudoba „hlavním proudem“. Nejen ve Spojených státech — i když tam více než jinde — termín „střední třída“ normalizuje mýtus amerického snu, což komik George Carlin vyjádřil tak, že musíte spát, abyste tomu uvěřili. Zatím totiž stále roste i příjmová nerovnost. Dosahuje nejvyššího stupně od roku 1928, tedy od počátku „velké krize“ (po americku Great Depression).

V prezidentově lednové Zprávě o stavu Unie — Obamově poslední, další pronese až nový prezident v lednu 2017 — Obama připustil, že za finanční krizi vypuknuvší v roce 2008 je odpovědný Wall Street. Jenže Wall Street z ní také nejvíce profitoval, aniž byl byť i jediný z jeho předáků volán k zodpovědnosti za propad ekonomiky a ztráty milionů Američanů. Příjmová nerovnost dále roste.

Nemá-li většina Američanů dostatečné úspory (a počet těchto lidí dále roste), pojem střední třídy ztrácí smysl. Je na čase doznat, že neexistuje; že jsou tu jenom pracující a vládnoucí — ekonomická elita.