2038. S takovým datem pro definitivní konec spalování uhlí v německé energetice přišla po víc než půlročním jednání takzvaná „uhelná komise“- oficiálně Komise pro růst, strukturální změnu a zaměstnanost - vytvořená vládou spolkové republiky, aby specifikovala plán upuštění od používání nejšpinavějšího fosilního paliva k výrobě elektřiny.

Sedmadvacet zástupců politických stran, regionální vlád, průmyslu, odborových svazů, univerzit, výzkumných pracovišť, ekologických organizací i těžbou postižených místních komunit se na něm shodlo v sobotu. Proti byla jediná členka, zástupkyně obyvatel východoněmeckých obcí ohrožených bouráním kvůli rozšiřování dolů.

Ze strany mnoha vědců, analytiků i klimatického hnutí včetně největších ekologických organizací, které se pod něj nakonec podepsaly, je dohoda terčem ostré kritiky především pro nesoulad s mezinárodními cíli pro ochranu klimatu stanovenými v Pařížské klimatické dohodě. „Širokým společenským konsensem“ se tak závěry jednání, které ostatně mají jen doporučující charakter, bezpochyby nestanou.

Ze strany ekologů lze očekávat další eskalaci kampaní usilujících o odstavování dolů a elektráren. Komisí zpracovaný koncept definitivního konce doby uhelné má ovšem 336 stran a vyplývají z něj i další pozoruhodná rozhodnutí — především rozsáhlé odstavování podstatné části uhelných kapacit hned v nejbližších letech.

2038: pro klima jednoznačně příliš pozdě

Definitivní datum je těžce vyjednaným, z hlediska ochrany klimatu však jednoznačně nedostatečným kompromisem. Pro zástupce odborů či průmyslu byl původně nepřijatelný i rok 2040, ekologické organizace chtěly s uhlím skoncovat už do roku 2030.

Komisí stanovený plán podle expertů z think-tanku Climate Analytics „porušuje požadavky Pařížské klimatické dohody“, na níž se prakticky všechny země světa shodly na konci roku 2015. Nestačí totiž na včasné snížení emisí, jehož by bylo zapotřebí k udržení nárůstu teplot pod kritickou hranicí 1,5 stupně Celsia, za níž se dle klimatologů z IPCC i další relativně nevelké oteplení rovná vážnému zhoršení důsledků. K tomu by bylo nutné snížit emise oxidu uhličitého v celosvětovém měřítku do roku 2030 o celých 45 %, což s ohledem na ekonomickou situaci různých zemí znamená, že bohaté státy by měly s uhlím skončit právě nejpozději do tohoto data.