Zdražování energií, především elektřiny, je stálý fenomén, i když teprve v posledních letech doznal akcelerace. Cena elektřiny má několik složek: stálé platby, zahrnující poplatky za velikost jističů (rezervovaný příkon), systémové služby, za obnovitelné energie, poplatek operátorovi trhu a daně DPH, daň z elektřiny a za platby proměnné, kterými jsou silová fyzikálně odebraná elektřina a fixní poplatek.

Největší položku v roce 2018 činila v České republice vlastní silová elektřina (asi 45 procent), distribuce (33 procent) a poplatek za obnovitelné zdroje (14 procent). Zbytek je rozdělen na další služby. Cena elektřiny na burze EEX se začala zvedat již od konce léta 2016. V roce 2018 se k tomuto nárůstu přidružil nárůst cen emisních povolenek, který dobře korespondoval s nárůstem cen elektřiny.

Dalším aspektem zvyšování cen energie je růst hospodářství, který je dosud v podstatě lineárně závislý na spotřebě elektřiny, z kteréžto závislosti se nedaří přes nejrůznější snahu vymanit. Produktivita vyžaduje energii. Každá výrobní činnost vyžaduje energii, a tu je nutno získat zušlechtěním primárních energetických zdrojů. Pomocí energie se změní zdroje na produkty a dopraví pracovníky a výrobky na potřebné místo.

Z toho plyne, že uvedená spojitost není nijak překvapující. Země s vyšší spotřebou energie mají vyšší HDP na obyvatele. Zde se opět objevuje otázka, zda je vhodné hodnotit hospodářský růst (tedy zvyšování kvality života obyvatel) pomocí růstu HDP. Ve chvíli, kdy před námi stojí kamenná zeď klimatické katastrofy, nelze šlapat na plyn a myslet si, že více je lépe a že tímto způsobem předejdeme totální destrukci.