Zdražování energií, především elektřiny, je stálý fenomén, i když teprve v posledních letech doznal akcelerace. Cena elektřiny má několik složek: stálé platby, zahrnující poplatky za velikost jističů (rezervovaný příkon), systémové služby, za obnovitelné energie, poplatek operátorovi trhu a daně DPH, daň z elektřiny a za platby proměnné, kterými jsou silová fyzikálně odebraná elektřina a fixní poplatek.

Největší položku v roce 2018 činila v České republice vlastní silová elektřina (asi 45 procent), distribuce (33 procent) a poplatek za obnovitelné zdroje (14 procent). Zbytek je rozdělen na další služby. Cena elektřiny na burze EEX se začala zvedat již od konce léta 2016. V roce 2018 se k tomuto nárůstu přidružil nárůst cen emisních povolenek, který dobře korespondoval s nárůstem cen elektřiny.

Dalším aspektem zvyšování cen energie je růst hospodářství, který je dosud v podstatě lineárně závislý na spotřebě elektřiny, z kteréžto závislosti se nedaří přes nejrůznější snahu vymanit. Produktivita vyžaduje energii. Každá výrobní činnost vyžaduje energii, a tu je nutno získat zušlechtěním primárních energetických zdrojů. Pomocí energie se změní zdroje na produkty a dopraví pracovníky a výrobky na potřebné místo.

Z toho plyne, že uvedená spojitost není nijak překvapující. Země s vyšší spotřebou energie mají vyšší HDP na obyvatele. Zde se opět objevuje otázka, zda je vhodné hodnotit hospodářský růst (tedy zvyšování kvality života obyvatel) pomocí růstu HDP. Ve chvíli, kdy před námi stojí kamenná zeď klimatické katastrofy, nelze šlapat na plyn a myslet si, že více je lépe a že tímto způsobem předejdeme totální destrukci.

Na cenu elektřiny měly v minulosti vliv i různé další okolnosti, například roce 2011 jaderná havárie ve Fukušimě či snížení výkonu jaderných elektráren ve Francii v létě 2018 následkem malého průtoku v řekách. V českém kontextu hrály roli i kurzovní změny ČNB.

Zdražit uhlí může pro ty nejchudší znamenat, že budou spalovat cokoliv, co jim padne do rukou: plasty, piliny napuštěné vyjetým motorovým olejem a další odpadky. Obce většinou postavené v údolích budou opět, ke škodě všech zúčastněných, zahaleny smogovým závojem. Tomu by žádné emisní kontroly v podstatě nemohly zabránit, protože kvůli pokutám za emise škodlivin by ti nejchudší skončili v dluhové pasti a následné exekuci.

Zdražování by teoreticky mohlo vést ke snížení spotřeby zdražených energií, což je jistě chvályhodné, na druhé straně by však tento krok uvrhl sociálně slabší vrstvy obyvatelstva do energetické chudoby. Řešením jsou obnovitelné energie a jejich vlastní spotřeba, a to jak na rodinných, tak společných i nájemních domech či v jejich bezprostřední blízkosti.

Ve skutečnosti je ale elektřina příliš levná, pakliže srovnáme její cenu s následky fosilní či jaderné výroby. Za externality dané znečištěním životního prostředí a emisemi klimatických plynů doložitelně platíme svým zdravím a zkrácením života.

V době, kdy se celosvětově rozevírají pověstné nůžky mezi příjmy bohatých a chudých, nelze na nastalou situaci reagovat pouhým zvýšením ceny energie. Nejchudším je třeba naopak pomoci. A to jak finančně, tak i zapojením energetického poradenství a přídavkem na úsporné spotřebiče, například lednice. Taková je již řadu let praxe v sousedním Německu. Některé služby, poskytované na úrovni zemských poradenských středisek, jsou již zdarma.

Důslednou kontrolou vlastní spotřeby, tedy zhasínáním světel, snížením regulačního stupně při vaření po dosažení varu, pořízením úsporných elektrospotřebičů a nepřetápěním bytů lze, spolu s dotacemi na nákup úsporných spotřebičů sociálně slabým, ušetřit za energie značné prostředky.

K pozitivnímu řešení by přispělo, kdyby Česká republika přijala zákon, obdobný zákonu „Mieterstromgesetz“ o nájemnickém proudu v SRN či Rakousku. Touto právní úpravou by se smazal rozdíl mezi profitem majitelů rodinných domů, kteří si zajistili a spotřebovávají proud z vlastních zdrojů (především fotovoltaiky), a těmi, kteří bydlí v nájemních domech. Je skutečností, že převážná většina osob s nižšími příjmy žije právě v nájemních domech.

V Německu se vyrovnaly průměrné ceny mezi fotovotaicky generovaným proudem z vlastního zdroje a proudem od lokálního dodavatele (grid parity) již v roce 2011 a v roce 2016 i včetně akumulace. Je ovšem pravda, že v SRN je elektřina dražší než v České republice. U nás by tato situace měla nastat v roce 2020.

K zajištění levné energie pro všechny mohou zásadně přispět obecní projekty, jaké u nás realizovaly nemnohé obce. Jmenovat můžeme především středočeskou obec Kněžice či moravský Hostětín. Jejich obecní výtopny — v Kněžicích bioplynová kogenerační jednotka či hostětínská lokální výtopna na štěpku z odpadního dřeva z okolních lesů dodávají teplo svým obyvatelům za mnohem nižší cenu ve srovnání s běžnou českou úrovní. Kněžice navíc chystají v obci samostatnou elektrickou síť, která by byla schopna dodávat svým obyvatelům levnější elektřinu.

Podobnou cestou se může vydat většina obcí i měst. Cestou energetické svobody a zásadním snížením nákladů na energie pro své obyvatele.