Od dob, kdy Levi Strauss, předseda americké jaderné společnosti, prohlásil o elektřině z jádra: „too cheap to measure“, a kdy prezident Eisenhower přišel s vizí „Atom for peace“, jež měla za úkol přelakovat válečnický projekt Manhattan příznivějšími barvami, uplynulo mnoho vody. Mnohé se od té doby změnilo. Jaderná energie není ani zdaleka levná a více než sporný je i její mírový přínos.

Jen do pouhého výzkumu jaderné technologie se během desítek let investovalo mnohem více prostředků než do výzkumu všech ostatních energetických zdrojů. V současnosti investuje 26 států OECD polovinu současného rozpočtu pro výzkum a vývoj (kolem 88 miliard dolarů) do jaderných technologií, zatímco do obnovitelných zdrojů směruje pouhých osm procent. Celkově šlo v letech 1950—2005 z energetických výzkumných programů asi 90 procent do výzkumu jaderných technologií, sedm procent do fosilních technologií a tři procenta do obnovitelných zdrojů.

III. dodatek novelizované mezinárodní smlouvy Euratom z března 2010 zajišťuje jaderným elektrárnám různá privilegia a daňová zvýhodnění, mimo jiné formou výhodných kreditů. Studie pro frakci Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE/NGL) Evropského parlamentu pod názvem Smlouva EURATOM pro evropskou podporu jaderné energie — ještě více peněz za více rizika? uvádí příklady využití půjček k jiným účelům, než k jakým byly schváleny. Tak například, Rumunsko využilo v roce 2004 223,5 milion eur nikoliv pro zvýšení bezpečnosti stávajícího, ale pro výstavbu nového bloku elektrárny Cernavoda. U bulharské elektrárny Kozloduj byla zpětně analyzována bezpečnostní opatření financovaná z takzvaných Euratom kreditů. Díky tomu se reaktor jen štěstím vyhnul roztavení jádra.

Euratom poskytuje finanční výhody pro výstavbu jaderných zařízení: osvobození od daní a cel týkajících se vědeckého a technického vybavení, substancí s výjimkou stavebních materiálů a administrativního vybavení. Umožňuje také zjednodušený vstup a pobyt cizích státních příslušníků členských států, již v jaderných zařízeních pracují. Ve smlouvě je zdůvodňuje veřejnou prospěšností jaderných zařízení.

Cena likvidace, prodlevy a zdražování

Na likvidaci jaderného odpadu a odstranění vysloužilé elektrárny se sice dávají stranou určité prostředky, ty však nejsou zdaněny. Výše částky, která bude na konečnou likvidaci jaderného odpadu potřeba, neznáme, protože žádná trvale odstavená elektrárna ještě kompletně dekontaminována a odstraněna nebyla.

Velmi podstatně ale roste vlastní cena stavby. Během dvaceti let, mezi šedesátými a osmdesátými lety minulého století se v Německu zvýšila cena za výstavbu jaderné elektrárny se stejným výkonem 1,2 GW celkem sedminásobně (Biblis A a Neckarwestheim).

Cena jaderných reaktorů se dnes prudce zvyšuje i v průběhu samotné stavby a doba dokončení se prodlužuje. Jaderná elektrárna Olkiluoto 3 ve Finsku měla být spuštěna v roce 2009 a původní smlouva mezi finskou firmou Teollisuuden Voima (TVO) a firmou Areva-Siemens z roku 2003 uváděla cenu 3,2 miliardy eur. TVO v prosinci 2011 zveřejnila, že komerční provoz zahájí v srpnu 2014. Od té doby se podle Arevy náklady na stavbu elektrárny Okliluoto 3 zvýšily na 8,5 miliardy eur.

V roce 2014 citoval Reuters zdroje, podle nichž nebude elektrárna připojena dříve než v roce 2018. Poslední cenový odhad opět navýšil finální cenu, a to o půl miliardy eur. U francouzské elektrárny ve Flamanville je situace obdobná.

Následkem těchto prodlev a nárůstu ceny se několik velikých firem jako Areva, EON či EdF dostalo do hlubokých finančních problémů. Firma Westinghouse jaderný program zcela ukončila. Naplnila se tak dávná slova magazínu Forbes z roku 1985, který nazval jadernou energii „největší manažerskou pohromou v obchodní historii… jen slepý nebo předpojatý si může myslet, že většina těchto peněz (265 miliard dolarů do roku 1990) byla investována dobře“.

V USA, v zemi, kde je v provozu nejvíce jaderných reaktorů (kolem stovky), přesahuje podle zprávy UCS (Union of Concerned Scientists) z roku 2011 jejich přímá i nepřímá podpora cenu elektrického proudu z jaderných elektráren. Nakupovat elektřinu na trhu a poskytovat ji zadarmo by tedy představovalo menší ztrátu.

Jsme nepoučitelní?

Přes to všechno ale hra ještě neskončila. V průběhu roku 2014 povolila Evropská komise dlouhodobou dotaci na elektřinu vyrobenou v plánované britské jaderné elektrárně Hinkley Point C. Rozhodnutím Komise by měla být výroba elektřiny z jádra dotována pevnou výkupní cenou po dobu 35 let až do výše 92,5 libry za megawatthodinu. Tato cena představuje asi dvojnásobek průměrné výrobní ceny ze stejného roku. Za nižší cenu a s mnohem menším rizikem a externími náklady by bylo možné zajistit elektřinu z větrných elektráren, včetně pokrytí period s nedostatkem větru akumulací do synteticky vyrobeného metanu. Rozhodnutí o EU dotacích se stalo předmětem žaloby dvou členských států EU — Rakouska a Lucemburska, k nimž se připojilo několik firem.

Několik dní po skončení klimatického summitu v Paříži koncem roku 2015 rozhodla Evropská komise rozšířit tuto výjimku i na další budoucí stavby jaderných elektráren, které mohou být podpořeny se státního rozpočtu. Smyslem tohoto rozhodnutí je zřejmě navrátit výrobní kapacity do rukou velikých energetických firem.

Naproti tomu výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů není — s výjimkou biomasy — zatížena náklady na pořizování energetických surovin. Grid parity (vyrovnání prodejní ceny elektřiny od dodavatele s výrobní cenou elektřiny z vlastního fotovoltaického zdroje) bylo v Německu a v USA v oblasti New Yorku dosaženo ve třetím kvartálu roku 2011, ve slunečných lokalitách jižní Evropy (Španělsko, Itálie) pak v roce 2012. Vyrovnání cen pro systém s akumulací, tedy pro fotovoltaický proud ve chvílích, kdy nesvítí slunce, bylo v Německu dosaženo přibližně ke konci roku 2016. Jako i v dalších případech, také zde pokulhávaly cenové předpovědi rozvoje obnovitelných zdrojů za skutečností. Grid parity bylo dosaženo dříve, než předpovědi několik let předtím tvrdily.

Největší ekonomiky Číny, Německa a Japonska plus Brazílie, Indie, Mexiko, Holandsko a Španělsko dohromady vyrábějí více elektřiny z obnovitelných zdrojů (bez vodní síly) než z jaderné energie. V těchto osmi zemích žijí více než tři miliardy lidí, tedy 45 procent světové populace.

Zatímco ceny fotovoltaické a větrné energie klesají, cena energie z jaderných elektráren roste. Studie Temelinomika (2012) předpokládá, že budoucí výrobní cena elektřiny z dostavěné elektrárny Temelín dosáhne 3,99 korun za kilowatthodinu, což převyšuje výrobní cenu energie z větru.

Vedle výrobní ceny je nutno počítat i s externími náklady, které jsou neoprávněně přenášeny na veřejnost. Mezi ně patří následky těžby a zpracování uranového materiálu, radiační ohrožení i tepelná eutrofizace vodních toků. Jednu z největších položek ale představuje nedostatečné pojištění rizika. Vzhledem k možným haváriím nejsou jaderné elektrárny dlouhodobě dostatečně pojištěny. Podle finanční studie by mělo pojištění průměrné elektrárny dosáhnout částky 72 miliard eur, což ale nezahrnuje případné pozdější následky.