Schválně, jakou mrkev byste vybrali svým dětem na svačinu? Postarší naplesnivělou za deset korun, nebo čerstvou a bio za deset korun a jeden halíř? Tak přesně před takovou volbou stojíme, máme-li si vybrat budoucí podobu energetiky buď podle Státní energetické koncepce ČR, nebo podle takzvaného antifosilního zákona.

První přístup bude vyžadovat do roku 2050 náklady ve výši 508 miliard eur, do energetiky podle takzvaného antifosilního zákona bude potřeba investovat 508,6 miliardy eur. Spočítala to studie think tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR.

Rozdíl tedy činí asi patnáct miliard korun za více než třicet let a celkově zvyšuje náklady na energetiku o 0,1 procenta. Studie však dále poukazuje na to, že za stejnou dobu by se kvůli nižší spotřebě fosilních paliv ušetřilo třicet miliard korun díky nižším takzvaným externím nákladům. I když sobecky a nelogicky nezapočítáme dopady změny klimatu ve světě či prach přelétávající státní hranice, zůstávají škody na zdraví, majetku a životním prostředí způsobené naším znečištěním přímo na našem území. Takže ta naše symbolická biomrkev nakonec vyjde finančně lépe, neboť po ní — řekněme — není třeba platit za preparáty na zkažený žaludek.

Studie think tanku IDEA uvádí několik scénářů a srovnává je. Nízkoemisní scénář N-opt, který přirovnáváme k biomrkvi, ponechává kromě cíleného snižování fosilních paliv další volbu mixu technologií čistě na tržních mechanismech, s cílem minimalizovat výrobní náklady. Nízkoemisní scénáře N35 a N45 předpokládají politické rozhodnutí o výstavbě nových jaderných zdrojů a liší se mezi sebou jen životností jaderné elektrárny Dukovany (do roku 2035 či 2040), a tím i spuštěním nových jaderných zdrojů. Tyto „radioaktivní mrkve“ jsou pak o něco dražší než „biomrkev“.

A to nejlepší je na konci. Studie závěrem říká: „Jak ukazuje nízkouhlíkový scénář N-opt, za předpokladu výrazných energetických úspor a rozvoje technologie výroby vodíku pomocí sluneční energie do průmyslového měřítka lze při srovnatelných celkových nákladech dosáhnout 80% snížení emisí skleníkových plynů v roce 2050 oproti roku 1990 i bez výstavby nových jaderných zdrojů.“

Studie think tanku IDEA ukazuje, že obavy ministra životního prostředí Richarda Brabce z vysokých nákladů spojených s antifosilním zákonem nejsou na místě. Navíc další zkoumání dopadů, po kterém volal, tímto proběhlo a nic nebrání pokračovat v přípravě antifosilního zákona — byť třeba pro příští vládu, pokud ministr Brabec svým dosavadním otálením už nestihne splnit úkol daný programovým prohlášením vlády. Ministři by se zároveň měli vrhnout na rychlé řešení výměny domácích kotlů, odstavování uhelných elektráren a neudržitelné dopravy ve městech. Nejen kvůli aktuálnímu smogu, ale i kvůli dlouhodobě nutnému snížení fosilní závislosti.

Pokud se budeme snažit a nebudeme energií zbytečně plýtvat, pak pro zásadní snížení emisí nepotřebujeme nové jaderné reaktory. Stát by měl proto vytvořit podmínky pro rozvoj obecních a občanských větrných elektráren a malé domácí fotovoltaiky a neutápět miliardy v přípravě rizikových jaderných reaktorů, z nichž profitují jen velké elektrárenské společnosti.