Německá energetická skupina RWE minulý týden zažalovala Nizozemsko kvůli plánu ukončit do roku 2030 spalování uhlí. Na základě takzvané Energetické charty požaduje v mezinárodní arbitráži podle serveru Euractiv odškodnění ve výši 1,4 miliardy eur. Je to poprvé, kdy se evropská uhelná korporace rozhodla uplatnit nástroje kontroverzního dokumentu v souvislosti s politickým rozhodnutím motivovaným ochranou klimatu. Do centra pozornosti se tak dostává sama Energetická charta — obchodní úmluva konstruovaná tak, aby chránila zájmy investorů na úkor států.

Společnost RWE si stěžuje na nizozemský zákon o útlumu využívání uhlí, který neobsahuje příslib jednání o kompenzacích za uzavření uhelných elektráren. Nizozemská vláda se podle magazínu Clean Energy Wire brání, že desetileté období dává jejich provozovatelům dostatek času na přechod k jiným zdrojům energie. Rychlejší snižování emisí skleníkových plynů, k němuž odklon od uhlí může přispět, jí navíc předloni na základě přelomové občanské žaloby nařídil nizozemský Nejvyšší soud.

Proti zahájení arbitráže se ohradily některé občanské organizace. „Společnost RWE věděla o nebezpečných dopadech klimatické změny a o nutnosti rychle skončit s fosilními palivy, když se v roce 2015 rozhodla otevřít uhelnou elektrárnu v Nizozemsku,“ zkritizoval postup korporace Wendel Trio, ředitel evropské pobočky Climate Action Network.

Pia Eberhardtová z organizace Corporate Europe Observatory, která Energetickou chartu dlouhodobě kritizuje, uvedla na Twitteru: „Miliardový útok RWE na nizozemský plán skončit s uhlím ukazuje, jak Energetická charta ohrožuje unijní Zelený úděl a klimatické zákony.“

Reforma Energetické charty je v nedohlednu. Sílí hlasy, aby z ní EU vystoupila

Energetická charta vznikla v 90. letech a je poznamenána duchem doby, která umetání cesty korporacím na úkor států brala jako rys pokroku. Jedním z deklarovaných cílů bylo přilákat energetické společnosti do zemí bývalého východního bloku mimo jiné tím, že jejich investice budou chráněny před regulacemi jednotlivých států. Postupně k úmluvě přistupovaly země i z dalších kontinentů.

Už dříve jsme však v Deníku Referendum popsali, že Energetická charta je překážkou pro přijetí ambiciózních kroků k řešení klimatické krize, neboť dovoluje zástupcům fosilního průmyslu nárokovat si jako náhradu miliardové částky ze státních rozpočtů. To se děje prostřednictvím nástroje mezinárodních arbitráží, které umožňují korporacím vyhnout se soudům a řešit své spory se státy za podmínek, v nichž je soukromý sektor neférově zvýhodňován.

Překážky pro uplatnění politiky ochrany klimatu, které z Charty vyplývají, se staly jedním z hlavních důvodů, proč Evropská unie zahájila jednání o její reformě. Změny ale musí jednomyslně odsouhlasit všech čtyřiapadesát států, které se k dokumentu přihlásily, což celý proces značně zpomaluje. V Unii se tak začínají objevovat hlasy pro vystoupení z Charty.

„Pokud se v roce 2021 nepodaří dosáhnout rozhodujícího posunu v reformě Energetické charty, je třeba z toho vyvodit veškeré možné důsledky. Součástí diskuze by se měla stát možnost koordinovaného vystoupení Evropské unie a jejích členských států,“ uvedli čtyři francouzští ministři v dopise adresovaném Evropské komisi.

Pro možnost opustit Energetickou chartu se vyslovila také španělská ministryně pro ekologickou transformaci Therese Ribera. Na svém Twitteru loni v prosinci napsala: „Buď zajistíme kompatibilitu Energetické charty s Pařížskou dohodou, nebo z ní musíme vystoupit.“

Česká republika se dál řadí mezi státy, které se takovou možností nezabývají. „Otázka vystoupení z Energetické charty v současné době není na stole. Debatuje se o její modernizaci a tento proces Česká republika podporuje,“ uvedla pro Deník Referendum mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Štěpánka Filipová.

Zatím jediným státem Evropské unie, který kvůli obavám z mezinárodních arbitráží z Energetické charty vystoupil, zůstává Itálie. Pro vystoupení se rozhodla v roce 2016.

Ani to však neznamená, že po ní investoři nemohou dále požadovat odškodné za porušení závazků, jež z dokumentu vyplývají. Podle Článku 47 Charty lze totiž arbitráž vyvolat ještě dvacet let po odstoupení z ní.

Server Politico se v uvedeném kontextu zmiňuje o příkladech z Ruska, které se z Energetické charty vystoupilo v roce 2009. Ve zpětně vyvolaných sporech od té doby přišlo v arbitrážích se soukromými společnostmi o částky ve výši desítek miliard eur.

Podle organizace Corporate Europe Observatory se i přesto vyplatí opustit Energetickou chartu co nejdříve. Po vystoupení můžou investoři žalovat stát jen za regulace, které se datují do období, kdy byla země ještě pod dokumentem podepsána. Čím dříve tak od ní signatáři odstoupí, tím dříve mohou začít uplatňovat opatření nutná k řešení klimatické krize bez hrozby, že budou muset platit miliardová odškodnění fosilním korporacím.

Další informace:

• Euractiv: Germany’s RWE uses Energy Charter Treaty to challenge Dutch coal phase-out
• Clean Energy Wire: RWE sues Netherlands for two billion euros compensation over the state's 2030 coal exit
• Corporate Europe Observatory: Busting myths around the Energy Charter Treaty
• Politico: EU governments whipsawed by climate and coal lawsuits