Rozhovor z Lützerathu: Tisíce lidí brání těžbě uhlí
Matěj MoravanskýČlenka klimatického hnutí Limity jsme my protestuje spolu s dalšími aktivisty proti likvidaci vsi Lützerath kvůli těžbě hnědého uhlí. Policie tvrdě zasáhla a aktivisty donutila vesnici vyklidit. Ti se přesto nevzdávají.
Německem již několik dní hýbe spor o vyklizení vesnice Lützerath, která má být zbořena kvůli těžbě uhlí. Vesnici však před demolicí brání lidé z několika klimatických hnutí, především iniciativy Lützerath lebt. Mluvili jsme s členkou českého hnutí Limity jsme my, která je nyní na místě. Přála si zůstat v anonymitě.
Jste právě teď nedaleko Lützerathu obklíčeného německou policií. Jak to na místě vypadá?
Je tu strašná zima. Fouká silný vítr, prší, všude je bahno. Omlouvám se, možná budu mluvit trochu trhaně, být tu je dost náročné. Přesto všechno mám pocit, že morálka neklesá a jsme odhodláni Lützerath ubránit.
Všude je mnoho, opravdu mnoho policistů, kteří nás, kdo jsme ve vnějším kempu, oddělují od samotného Lützerathu. Pokud se pořádně nezorganizujeme, do vesnice se nedostaneme a klesnou šance na její záchranu. To je opravdu frustrující.
Víte, co se teď děje přímo v Lützerathu?
Poslední dva obránci Lützerathu, Pinky a Brain předevčírem opustili tunel, který vybudovali pod vesnicí, aby zabránili příjezdu těžké techniky. Ta by se totiž mohla propadnout do tunelu a ohrozit život aktivistů. Lützerath je tudíž vyklizený.
Pryč jsou i stromové domky a aktivisté, kteří se ukrývali v korunách stromů. Problém je v tom, že policie tyto aktivisty sundávala i bez lezeckého náčiní, tudíž nelegálně, a ohrozila tím jejich život. (Pozn. redakce: v nedalekém Hambašském lese zemřel v roce 2018 po pádu ze stromu během zásahu policie novinář Steffen Meyn). Nyní probíhá už demolice budov a kácení stromů.
Postup policie je zarážející i v tom, že během zásahu vyklidila kuchyň, kterou slíbila nechat nedotčenou. Aktivisté tím pádem byli odříznutí od jídla a vody. Do vesnice rovněž nepouštěli novináře a pořádně ani zdravotníky. A když někam nepouštíte novináře, je jasné, že neděláte něco úplně čistého a legálního.
Přes noc byla situace šílená. Přijížděla jsem do kempu minulý týden a obklíčený Lützerath vystupoval na horizontu z jinak temné noci. Policie totiž kolem rozmístila velmi silné reflektory, kterými svítila na vesnici. Byla to strategie, jak znemožnit aktivistům spánek a oslabit je. Podle fotek tam byly světelné podmínky jako ve dne.
Budete mít ambici se do Lützerathu nějakým způsobem dostat?
Tu ambici zde má mnoho z nás. Demolice postupuje opravdu rychlým tempem, mají tam spoustu bagrů a lidí, kteří pracují na ničení budov a kácení stromů. Právě na stromy se přitom spoléháme. Na konci února v Německu končí sezóna, ve které se smí kácet. Pokud ale práce půjdou dál tak rychle, budeme se muset do Lützerathu dostat velmi brzy.
Vyklizení vesnice se mi nedaří již několik dní zpracovat. Je to pro všechny hodně těžké. Během včerejška se několik skupin pokusilo o další přímé akce, většinou blokování nějaké infrastruktury jako železnice, cest, rypadel a bylo také mnoho demonstrací.
Na jedné z nich se lidé chtěli dostat přes kordon policistů na koních blíže k vesnici. Mezi nimi byla i Greta Thunbergová. Viděla jsem jí několikrát v kempu a působila jako normální holka, tak nějak přirozeně. No a pak slyším zprávy o tom, že byla jednou z prvních, které prolomily policejní linii a byly následně zadrženy. Myslím, že budu mluvit za hodně lidí, když řeknu, že jsme to vnímali jako skvělé gesto. Na rozdíl od některých jiných známých aktivistů tohle nevypadá jako PR. U Grety má člověk pocit, že by nejraději vlastně vůbec nebyla vidět.
Situace pro vás protestující musí být opravdu náročná, a to obzvláště ve chvíli, kdy se tímto způsobem vymezujete proti autoritě, kterou reprezentuje policie. Jaké je to vyrovnávat se s tak náročnou situací?
Když vidíme všechna ta videa a fotky z Lützerathu, slyšíme zprávy, co se děje za policejními zátarasy, mělo by nás to děsit, zlomit naše odhodlání a odradit nás. Místo toho chování policie vzbuzuje ve mně a v mnoha lidech v mé blízkosti odhodlání vytrvat a bránit vesnici před zbořením. Utvrzuje nás to všechno ve víře, že jsme na správné straně.
Takže je to na jednu stranu děsivé, ale na druhou stranu může člověk přehodnotit svoje postoje. S odporem vůči těžbě uhlí pod vesnicí totiž přicházejí i otázky týkající se důvěry v zákon a policii. Celý náš život je nám vtloukáno, že policie je ochráncem zákona, tím pádem i společnosti a lidí.
V mnoha případech to nezpochybňuji, ale v případě vyklízení Lützerathu v zájmu uhelné společnosti RWE mám o důvěryhodnosti policie velké pochybnosti. Obzvláště v situaci, kdy pracovníci RWE prokazatelně a velmi aktivně spolupracují s policejními jednotkami. Jak jsme mohli vidět na fotkách, autobusy RWE odvážejí zatčené aktivisty za asistence policie. Člověk se pak začne sám sebe ptát, zda policie brání zájmy lidí, nebo zájmy RWE.
Celá situace je velmi paradoxní tím, že Zelení jsou v německé vládě a ministr Robert Habeck osobně vyjednával dohodu s RWE. Dohoda sice uspíšila konec spalování uhlí z plánovaného roku 2038 na rok 2030 a zachránila pět vesnic a několik farem, ale zároveň otevřela cestu k vytěžení uhlí pod Lützerathem. Jak se k tomu staví lidé, kteří brání vesnici před vyklizením?
V bližším okruhu mám dost Němců a hodně vnímám jejich pocit dlouhodobé zrady ze strany Zelených. Naprostá většina členů strany se k tomu postavila stylem „neměli jsme na výběr a vyjednali jsme, co jsme mohli“.
Mnoho politiků považuje dohodu za výhru i kvůli současné energetické krizi a válce na Ukrajině.
Je energetická krize a RWE říká, že potřebujeme těžit a spalovat uhlí. Studie německých vládních institucí ale dokládají, že nepotřebujeme těžit uhlí pod Lützerathem a že existuje realistická energetická koncepce bez uhlí, bez plynu i jádra, schopná fungovat na obnovitelných zdrojích.
Argumentaci energetickou bezpečností považujeme za pouhou zástěrku — obzvláště v situaci, kdy nejlevnější jsou obnovitelné zdroje energie, nikoliv uhlí. Uhlí pod Lützerathem energetické bezpečnosti široké společnosti nepomůže. Pro občany je totiž mnohem lepší a finančně dostupnější nainstalovat si solární panel na střechu.
Společnosti jako RWE tvrdí, že těží a spalují uhlí proto, aby chránily společnost a poskytly energii lidem. Ostatně tomu napovídá i slogan z autobusů RWE, které policie používá proti aktivistům: „Hnědé uhlí, jistější a flexibilnější partner Energiewende.“
Nejde jim však o bezpečnost široké společnosti, ale jen o zabezpečení vlastních zisků.
V České republice se podařilo zabránit zboření vesnic kvůli těžbě uhlí, například Horního Jiřetína, a přijmout zákony, aby se taková situace už neopakovala, zatímco v Německu tyto praktiky stále přetrvávají a je možné vyvlastnit lidi kvůli těžbě i bez náhrady. Jak to ve vašem kolektivu vnímáte?
Přesně o tom jsme se před několika minutami bavili s kamarády z Německa. Česká republika je na tom s klimatickou politikou bůhvíjak, ale série takových protestů, jaké vidím dnes tady, v 90. letech smetla ze stolu možnost bourání vesnic kvůli těžbě uhlí. Přijde mi úžasné, že se něco takového tehdy u nás stalo.
V aktivistickém snažení mi pomáhá, že mohu navazovat na takovou tradici. Jsem v klimatickém hnutí relativně krátkou dobu, ale pohled do delší časové perspektivy mi dává naději, že lze dosáhnout úspěchů a že to není marné.
Bourání vesnic v Německu je složitý problém. V souvislosti s Lützerathem se hovoří hlavně o emisním potenciálu uhlí pod vesnicí. Německá společnost zkrátka slyší na to, kolik uhlí se spálí a kolik emisí se tím vyprodukuje.
V České republice byl naopak úspěšný „měkký argument“, že se v důsledku rozšíření dolu musí vystěhovat lidé, kteří tu mají už po několik generací svůj domov. Je v tom tradičnější apel na lidskost a důstojný život.
V Lützerathu se používá tento argument lidské důstojností také. Vždyť tu ti lidé žili i pět až šest generací. Lidé z organizací jako Alle Dörfer bleiben a Lützerath lebt pořádali akce, kde ukazovali veřejnosti vesnici a tamní život aktivistů, kteří už jen samotnou existencí, tím, že se snaží o ekologicky šetrný život, vadí systému.
Bylo skvělé, že tak široké veřejnosti přiblížili potenciál, který Lützerath má jako bašta odporu i alternativ.
Jak vy osobně chápete střet, který právě probíhá v Lützerathu? Je to skupina aktivistů, nebo široká občanská společnost reprezentující zájmy přírody? A proti komu stojíte? Proti korporaci, nebo proti policii, státu?
Na to by každý z nás dal odlišnou odpověď. Já to vnímám jako boj širší společnosti, což věřím, že se ukázalo v sobotu na demonstraci, kam přišlo několik tisíc lidí. Je zájmem širší společnosti, aby uhlí pod Lützerathem zůstalo tam, kde je. Klimatická krize se dotýká nás všech, ať jsme nalevo napravo, policista, politik nebo vysoký manažer RWE. Zájmy širší společnosti tu jednoznačně stojí proti zájmu korporace.
A máte naději, že se Lützerath podaří zachránit?
Průběh posledních několika dní nám naší nadějí trochu otřásl. Pokud ale mám být schopná tady nějaký delší čas pomáhat, naději ztrácet nesmím a vím, že hodně lidí kolem mě to vnímá stejně. Naději musíme mít, i kdybychom naše snahy cílili jen na zpomalení, a nikoliv zastavení demolice Lützerathu. Musíme z něj udělat Hambašský les naší dekády a tím i příležitost pro klimatické hnutí posunout se dál, rozpoutat debatu o nových otázkách.
Líbilo se mi, co zaznělo na jedné z mnoha zdejších demonstrací: „Lützerath je sice vyklizený, ale sny, nápady a ideje Lützerathu nikdy vyklizeny nebudou, neseme si je totiž sebou!“
MATĚJ MORAVANSKÝ