Konec uhlí v roce 2033 je koulí na noze klimatického hnutí. Chtějme víc

Radek Kubala

Rok 2033 zlidověl mezi některými klimatickými aktivisty i politiky jako ambiciózní rok konce uhlí. Ve skutečnosti je koulí na noze, která zužuje manévrovací prostor lidem usilujícím o důslednou sociálně-ekologickou transformaci společnosti.

Pro debaty o budoucnosti českého klimatického hnutí je dobré si položit otázku, jestli chceme i nadále sledovat linii zdánlivě pragmatických a rozumných cílů, které se mnohdy v budoucnu ukážou jako nereálné, nebo naopak budovat ve společnosti i mezi politiky podporu pro naše důrazné požadavky, které se zdají nereálné až do momentu, kdy se jejich prosazení stane nevyhnutelné. Foto FB Limity Jsme My

České klimatické hnutí se dopustilo strategické chyby, když se před dvěma lety rozhodlo vsadit na pragmatický kompromis s mocí. Místo toho mělo odmítnout účast v uhelné komisi a začít zdola organizovat občanské aktivity na základě ambiciózních cílů širší sociálně-ekologické transformace společnosti.

Na začátku by si tehdy samozřejmě muselo samozřejmě vytrpět urážky některých politiků či médií, že nechce spolupracovat a ve skutečnosti jim jde jen o to protestovat a být za každou cenu proti. Nicméně vývoj by takovému hnutí dal za pravdu.

Díky tlaku veřejnosti se za ty dva roky kompletně změnil kurz evropské politiky, cena emisní povolenky prudce stoupla a finanční instituce dávají od uhlí všude ruce pryč. V sousedním Německu, na kterém energetika České republiky hodně závisí, už se nyní diskutuje o rychlejším konci uhlí. Do podzimních voleb tam jde nyní nejsilnější Strana zelených s požadavkem konce uhlí v roce 2030.

×