Pět důvodů, proč skončit s uhlím hned

Lukáš Hrábek

Návrh české uhelné komise opustit uhlí až v roce 2038 leží mimo realitu. Vývoj v Evropě směřuje ke konci uhlí tak rychle, že je dnes už očividným veřejným zájmem skončit v dřívějším termínu.

Konec je blízko. Rok 2038 leží mimo realitu. Foto Petr Kinšt, WmC

V pondělí se má na vládě opět řešit konec uhelné energetiky. Členové vlády jsou v otázce rozděleni, ač z meziresortních připomínek a veřejných proklamací vypadá, že o něco větší podporu má dřívější z možných termínů - 2033.

Deník Referendum psal o klimatu ještě, než to bylo cool. Podpořte naši práci a pomozte nám učinit z něj společenskou prioritu.
×

Přesto na jednání ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček oficiálně nese doporučení Uhelné komise, která si odhlasovala konec uhlí až v roce 2038. Jenže od února, kdy Havlíček přinesl svůj návrh do vlády poprvé, se spousta věcí změnila.

Nejenomže rok 2038 se dnešní optikou může zdát nesmyslně daleko, ve světle nových skutečností může být i konec uhlí v roce 2033 příliš pozdní. Proč? Na to existuje hned pět pádných důvodů.

I. ČEZ chce výrazně omezit uhlí do roku 2030

Největší energetická firma v ČR, skupina ČEZ, oznámila, že do roku 2030 bude z uhlí vyrábět jen 12,5 % svého energetického mixu. To rozhodnutí samo o sobě je trochu polovičaté. Není třeba jasné, jakým způsobem a kdy bude firma odstavovat konkrétní elektrárny, ani jestli chce stále rozšiřovat těžbu na dole Bílina. Ale i tak jde o obrovský symbolický krok dopředu.

Když ČEZ naposledy představoval dlouhodobou strategii na podzim roku 2019, počítal s tím, že elektrárny Tušimice a Prunéřov pojedou až do vyuhlení dolů v druhé polovině 30. let, že se těžba na dole Bílina prodlouží až do rok 2050 a že do stejné doby pojede i nejnovější blok elektrárny Ledvice.

Místo toho se nyní ČEZ uhlí rychle zbavuje jako Černého Petra. Uhlí opouštějí v nejbližší době i Sokolovská uhelná a EPH, takže pokud vláda bude chtít podporovat těžbu a spalování uhlí i po roce 2030, půjde tím na ruku jen Pavlu Tykačovi a jeho firmě Sev.en Energy.

II. Uhelný průmysl drtí raketový růst emisních povolenek

Jedním z důvodů, proč ČEZ nyní uhlí opouští, jsou určitě emisní povolenky. Kvůli nim v poslední době výrazně klesl firmě zisk. A není se čemu divit. Křivka vývoje ceny emisních povolenek se teď podobá křivce Bitcoinu, když šel nahoru.

A přestože uhelné firmy tvrdí, že na nejbližší měsíce — v některých případech údajně i na pár nejbližších let — mají emisní povolenky nakoupené ještě za přijatelné ceny, výhled do budoucna jim nedává jinou možnost než s uhlím skončit a začít podnikat nějak jinak.

A bude určitě lepší, když útlum uhlí začne teď a bude naplánovaný a koordinovaný, než když najednou proběhne živelný kolaps celého sektoru, který bude spjat s propouštěním zaměstnanců a ekonomickými otřesy v regionech.

Mimochodem Havlíčkův plán na konec uhlí v roce 2038 schválený Uhelnou komisí počítal s cenou emisní povolenky ve výši třicet eur za tunu vypuštěného CO2 v roce 2030. Na takové úrovni byla už v únoru, kdy materiál nesl na vládu poprvé, nyní se dokonce blíží k dvojnásobku uvedené částky — jinak řečeno Havíčkovy propočty jsou úplně mimo realitu.

Pokud si přiznáme, že cena emisní povolenky je jedním z nejvýznamnějších faktorů udávajících rychlost útlumu uhlí, nebo v tuto chvíli možná spíš už úprku od uhlí, je vidět, že není na co čekat. Pokud by totiž vláda rozhodla, že chce spalovat uhlí až do roku 2038, musela by Česká republika své staré uhelné elektrárny zřejmě dotovat, aby se ho vůbec dožily. Tohle opravdu chceme?

III. Německo skončí s uhlím dřív, než plánovala tamější Uhelná komise

V minulosti se debata o konci uhlí často stáčela směrem k našim západním sousedům. Vždyť i česká Uhelná komise vznikla po vzoru německé a nakonec dospěla ke stejnému výsledku. Pro zastánce roku 2038 to byl silný argument — přece nebudeme progresivnější než Němci, to snad ani nejde.

Jenže i datum stanovené v Německu se s ohledem na rostoucí ceny emisních povolenek začalo jevit jako nereálné. A pak přišlo přelomové rozhodnutí Nejvyššího soudu, že Německo nedělá dost v ochraně klimatu. Reakce německé vlády byla až překvapivě rychlá. Téměř okamžitě navýšila své klimatické plány tak, že chce do roku 2030 redukovat množství vypouštěných skleníkových plynů o pětašedesát procent — oproti původně zamýšleným pětapadesáti procentům — v porovnání s rokem 1990. A klimatické neutrality chce dosáhnout již v roce 2045, tedy o pět let dříve než ostatní státy EU, včetně ČR.

Zatím sice nikdo nespočítal, co toto zrychlení znamená pro německý odklon od uhlí, ale je více méně jasné, že proběhne v rychlejším tempu. Pravděpodobné se bude blížit roku 2030.

IV. Veřejnost chce klimatickou akci a preferuje rychlejší konec uhlí

Zásadní je, že rychlý konec uhlí se neděje přes odpor české společnosti, právě naopak. Z velkého průzkumu, který pro Český rozhlas udělal tým sociologů Daniela Prokopa, Paulíny Tabery a Martina Buchtíka, vyplývá, že pětaosmdesát procent lidí v České republice chápe klimatickou změnu jako problém způsobený lidskou činností.

Jen o tři procenta dotázaných méně si myslí, že k řešení klimatické krize je nezbytné lidskou činnost změnit. A téměř dvě třetiny obyvatel — třiašedesát procent — si přejí, aby se s opatřeními vedoucími k ochraně klimatu začalo hned. A útlum spalování uhlí jako největšího zdroje skleníkových plynů v České republice takovým opatřením bezesporu je.

Můžete namítnout, že ne každý si konkrétní opatření, jako je útlum uhelné energetiky, spojuje napřímo s ochranou klimatu. To je jistě pravda.

Ale například z dotazování agentury Kantar pro organizaci Greenpeace vyplývá, že ze dvou termínů konce uhlí, které má vláda nyní na stole, výrazně více lidí — pětačtyřicet procent — podporuje dřívější konec uhlí, zatímco jen dvaatřicet procent by si vybralo opatrný konec uhlí až v roce 2038. U voličů parlamentních stran pak měl rychlejší termín konce uhlí až na výjimky nadpoloviční podporu.

V. Transformace uhelných regionů proběhne teď

Útlum uhlí ovšem nebude jednoduchý a dotkne se životů spousty konkrétních lidí. Hlavně těch, kteří v uhelném průmyslu nyní pracují. Je důležité, aby se sociální aspekt útlumu uhlí řešil a aby se mu věnovala prvořadá pozornost.

Naštěstí se nyní dávají do pohybu projekty, které si kladou za cíl transformovat evropské uhelné regiony směrem k modernější a čistší ekonomice rozumně a férově, v rámci procesu tzv. spravedlivé transformace — just transition. Právě na strukturální změny uvedeného typu má přijít z evropského Fondu spravedlivé transformace do České republiky přes čtyřicet miliard korun. Další peníze pak mohou uhelné regiony dostat z Modernizačního fondu a Národního fondu obnovy.

Pokud jde o peníze určené přímo na spravedlivou transformaci, počítá se u nich, že budou sloužit k organizaci změn v uhelných regionech, podporovat vytváření nových pracovních míst i přímo konkrétní lidi ohrožené ztrátou zaměstnání kvůli konci uhlí v příštích deseti letech. Podle vyjádření Evropského parlamentu a Evropské komise to dokonce vypadá, že aby mohly regiony peníze čerpat, musí v nich do roku 2030 dojít k výraznému omezení těžby a spalování uhlí.

Na podporu z Evropské unie tak v danou chvíli nemůže dosáhnout region kolem polské Bogatynie kvůli prodloužení těžby v dole Turów do roku 2044 — ač i z jeho osudu se stalo díky občanské společnosti téma evropského soudního sporu. I to je důvod, proč nemá smysl agónii uhelného průmyslu prodlužovat a transformaci energetiky odkládat a proč je konec uhlí až v roce 2038 mimo realitu.

Diskuse