Vláda České republiky zmobilizovala síly k odporu proti rozšiřování lomu Turów a podá na Polsko žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. Stalo se tak ovšem až osm měsíců poté, co polská společnost PGE provozuje těžbu v příhraničním lomu nelegálně.

Polské úřady mezitím pokoutně připravily transformaci, která má těžaře zbavit krachujícího uhelného byznysu, a přitom urychlit odchod od uhlí. Dlouho odkládaný krok české vlády přišel vzápětí poté, co v Deníku Referendum a partnerském polském médiu Kultura Liberana začal vycházet společný přeshraniční novinářský projekt Důl Turów: česko-polská zlodějina vody v České republice…

Podívejme se tedy na to, proč českým úřadům trvalo tak dlouho rázně zakročit. A prozkoumejme také to, jaké skutečné plány má PGE s příhraničním lomem.

V pondělí ministři české vlády ohlásili po téměř dvou měsících váhání rozhodný krok a schválili podání žaloby pro porušení evropských zákonů. Z vládního usnesení je patrné, že k soudu by žaloba měla doputovat do poloviny března. Podstatné je, že česká vláda bude požadovat také předběžné opatření, které by v případě uznání českého nároku evropskou justicí přikázalo korporaci PGE, z většiny vlastněné polským státem, zastavit těžbu v dole.

Pokud vláda žalobu skutečně podá, bude se jednat o historicky první podobný případ mezi Českou republikou a Polskem. Současně půjde o první žalobou týkající se ekologické otázky mezi státy Visegrádské čtyřky.

Z dřívějších zkušeností lze odhadovat, že projednání takového případu trvá rok a půl. Česká vláda ovšem současně žádá o zrychlené řízení, což by celý proces mohlo o půl roku zkrátit.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) Deníku Referendum nicméně řekl, že žalobu nepovažuje v kauze Turów za definitivní krok. Česká vláda je podle něj připravena žalobu stáhnout, pokud s Polskem v mezičase najde shodu.

Polsko podle něj při posledním jednání projevilo vůli jednat o kompenzacích pro české občany a obce. Minulý týden při jednání parlamentního Výboru pro životní prostředí navíc řekl, že starostové českých příhraničních obcí mají strach ze sociálních dopadů případného náhlého ukončení těžby. „Jednání by mohla pokračovat i po případném podání žaloby,“ uvedl Petříček pro Deník Referendum.

Finální podoba žaloby teprve vzniká a není jasné, co všechno do ní Česká republika zahrne. Další vývoj v kauze Turów je tak stále otevřený.

Dosavadní liknavý přístup českých úřadů vzbuzuje obavy, jak důsledné ve svém dalším postupu budou. Deník Referendum zjistil, co za pomalým postupem institucí státu stojí.

Zdržovací taktika českého ministerstva životního prostředí

Že ani sama Evropská unie neměla zájem dodržování svých zákonných norem vymáhat, si ještě ukážeme v následujícím textu. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že polská korporace PGE těží od loňského května uhlí nelegálně i vinou českých úřadů, zejména ministerstva životního prostředí.

Celý příběh začíná už v druhé půlce roku 2019, kdy ministerstvo řízené Richardem Brabcem (ANO) rozhodovalo v rámci mezinárodního procesu Posuzování vlivu na životní prostředí o záměru umožnit těžbu v lomu Turów až do roku 2044.

Jen několik měsíců před tím, než v listopadu ministerstvo vydalo stanoviska negativní, hodlal Brabcův úřad vyjít Polsku vstříc a s rozšiřováním těžby souhlasit. Deníku Referendum to potvrdili zástupci občanské veřejnosti i Libereckého kraje.

„S ministerstvem životního prostředí se nám dnes už spolupracuje dobře, ale situace byla napjatá předloni na podzim, když se chystali vydat souhlasné stanovisko v procesu EIA. Museli jsme proto jednat, pomohl i tlak veřejnosti,“ potvrdil Deníku Referendum Martin Půta (STAN), hejtman Libereckého kraje.

Pro Poláky bylo pak vydání nesouhlasného stanoviska velkým překvapením, po kterém o lomu Turów přestali s českými úřady komunikovat. Navzdory tomu ministerstvo životního prostředí nadále ráznější kroky vůči polským těžařům zdržovalo. Úředníci ministerstva se například snažili zabránit projednání případu parlamentním Výborem pro životní prostředí.

„Náměstkyně ministerstva Berenika Peštová nám říkala, že jednání nemá smysl, protože ministerstvo už podalo stížnost k Evropské komisi. Nicméně to nebyla pravda. Projednávání se pak snažili bránit i v podvýborech, často skrze poslance za ANO,“ popsala Deníku Referendum předsedkyně Výboru pro životní prostředí Dana Balcarová (Piráti) situaci panující v druhé polovině roku 2019 a po většinu roku 2020.

Stížnost k Evropské komisi nakonec ministerstvo nepodalo, odhodlal se k tomu až Liberecký kraj, a to v lednu loňského roku. O Turówu se navzdory zdržovací taktice Brabcova úřadu na Výboru pro životní prostředí jednalo čtyřikrát. Poprvé veřejně v listopadu 2019 a pak třikrát neveřejně, konkrétně loni v dubnu a v červnu a naposledy minulý týden ve středu.

Jak na veřejném jednání v listopadu, tak i v dubnu a červnu zástupci ministerstva životního prostředí podle informací Deníku Referendum odůvodňovali neochotu konfrontovat Polsko u evropských institucí nedostatečným monitoringem stavu podzemních vod. Stejné argumenty pak ministerstvo používalo v diskuzi s ekologickými organizacemi či organizací Frank Bold, která v případu poskytuje právní pomoc Libereckému kraji i místním obcím.

Přitom ministerstvu by takové informace už chybět neměly. Dostatečně robustní monitorovací síť, která sleduje kvalitu tuzemských vod, má ministerstvo provozovat nejpozději od vstupu do Evropské unie, přesto se v diskuzi s dalšími aktéry celé kauzy vymlouvalo na nedostatek dat.

„Už dlouho sleduji různá vyjádření ministerstva životního prostředí v tom smyslu, že monitoring podzemních vod v okolí Turówa je nedostatečný, a není tak možné konstatovat vliv dolu na pokles hladiny. Právě proto ale ministerstvo prosadilo rozšíření sítě podzemních vrtů, což začali spolu s Českou geologickou službou realizovat loni na jaře,“ řekla Deníku Referendum Jana Moravcová, ředitelka organizace Beleco a bývalá ředitelka Oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem, která případ sleduje.

Ještě větší pochyby o skutečných záměrech českého ministerstva životního prostředí vzbudila i reakce na studii Výzkumného ústavu vodohospodářského, která jednoznačně dokládá významný vliv lomu Turów na pokles podzemních vod. Deník Referendum zjistil, že namísto toho, aby Brabcův úřad vzal studii jako pádný argument a požadoval po Polsku ukončení těžby, naopak předvolal ředitele Výzkumného ústavu vodohospodářského Tomáše Urbana na kobereček. Ústav pod ministerstvo životního prostředí formálně spadá.

Úředníci ministerstva se měli na schůzce, které se účastnil i ministr Richard Brabec (ANO), pokoušet přesvědčit Urbana, aby studii přepracovali do mírnější podoby. Autoři studie Josef Datel a Anna Hrabánková o okolnostech vzniku studie, která byla zhotovena na zakázku Libereckého kraje, odmítli s Deníkem Referendum mluvit. Tomáš Urban i ministerstvo životního prostředí shodně popřeli, že by podobná schůzka proběhla.

Deníku Referendum však její průběh potvrdily dva na sobě nezávislé zdroje, a nakonec i hejtman Libereckého kraje Martin Půta s tím, že nemá informace, o čem konkrétně se při jednání hovořilo. Ze zjištění Deníku Referendum tedy vyplývá, že ministerstvo životního prostředí se aktivně snažilo bránit krokům České republiky proti Polsku. A povolilo vždy až pod tlakem občanské veřejnosti či jiných úřadů.

Důvody postupu MŽP: zanedbaný monitoring vod a Polsko jako spojenec

Podle informací Deníku Referendum patří mezi důvody zdržovací taktiky ze strany ministerstva životního prostředí hlavně snaha české vlády nerozházet si vztahy s Polskem, které je pro Českou republiku při jednáních v Evropské unii blízkým spojencem. Viditelné to je právě i při vyjednávání klimatické politiky, kde Česká republika s Polskem pravidelně sehrává roli států, které se snaží oslabit evropské cíle pro snižování emisí.

Jak jsme již psali výše, ministerstvo životního prostředí se dlouhou dobu vymlouvalo na nedostatek tvrdých dat, která by potvrzovala souvislost mezi poklesem vody v příhraničních obcích a činností lomu Turów. I z toho důvodu na začátku loňského roku Česká geologická služba posílila v okolí obce Uhelná soustavu vrtů a o preciznějším sbírání informací jedná i s Polskem.

„Monitorovací síť aktuálně vzniká i na území České republiky. V provozu bude od jara příštího roku a budeme sbírat data, kterými bude možné konfrontovat polskou stranu. V tuhle chvíli se domluvilo, jaká bude podoba monitoringu a až budou známé hodnoty vody, tak to můžou experti vyhodnotit a stanovit opatření,“ řekl v listopadu 2019 při jednání Výboru pro životní prostředí Evžen Doležal, který je na ministerstvu ředitelem odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence.

Náměstek ministerstva životního prostředí Vladislav Smrž však Deníku Referendum překvapivě tvrdil pravý opak. Konkrétně prohlásil, že Český hydrometeorologický ústav má v místě od roku 1993 sedmašedesát vrtů. „Na základě výsledků monitoringu lze konstatovat, že od roku 1993 se na kolísání hladin podzemní vody ve svrchních kolektorech (vrstvách) podílejí tři vlivy: činnost dolu Turów, nízké podprůměrné srážkové úhrny a odběry podzemní vody v jímacím území Uhelná,“ napsal Smrž.

Na otázku Deníku Referendum, zda se nejedná o rozpor v argumentaci ministerstva životního prostředí odpověděla tisková mluvčí Petra Roubíčková, že vše podstatné už řekl náměstek Smrž v první odpovědi a dále není nutné celou situaci komentovat. Rozpor má totiž pro ministerstvo dosti nepříjemné vysvětlení. Brabcův úřad totiž o monitorovací vrty nejen v této lokalitě, ale ani na jiných místech České republiky, dlouhodobě nedbá. Řada z nich je poškozených či zcela nefunkčních, z dalších není možné získat použitelná data.

Na tristní stav vrtů si Deníku Referendum postěžoval i hejtman Libereckého kraje Martin Půta. „Je to jednoznačná chyba České republiky, že se to dlouhodobě neřešila a teď máme málo dat prokazujících dlouhodobý vliv Turówa na podzemní vody. Nedostatek vody ale zhoršuje i sucho,“ uvedl Půta.

Z vrtů jsou dlouhodobě funkční jen některé, které prokazují pokles vod od osmdesátých let, a to až o šedesát metrů. S takovými čísly přišlo i nové měření České geologické služby. Náměstek ministerstva zahraničních věcí Martin Smolek pak Deníku Referendum řekl, že problémem byl i nedostatek dat o stavu vody ze strany Polska, které je České republice v minulosti odmítalo poskytnout.

Nedostatek kvalitních a neprůstřelných dat tak je zřejmě dalším z důvodů, proč ministerstvo životního prostředí zdržovalo ráznější kroky vůči polským těžařům. Náměstek ministerstva životního prostředí Smrž však tuto interpretaci důrazně odmítl. Naopak zdůraznil, že ministerstvu velmi záleželo na tom neporušit diplomatické vztahy panující mezi Českou republikou a Polskem.

„Ze začátku jsme se snažili velmi intenzivně vyřešit spor pracovní i diplomatickou cestou, to znamená domluvit se a pokud možno nenarušit česko-polské vztahy,“ uvedl Smrž. I ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček Deníku Referendum řekl, že kauza Turów staví Českou republiku do nepříjemné situace, protože s Polskem máme dlouhodobě dobré vztahy. To nicméně nic nemění na faktu, že česká vláda při ochraně veřejného zájmu svých občanů na dostupnosti vody jednoznačně zaspala.

Liberecký kraj chce hlavně nový vodovod

Důležitou roli v případu sehrává i Liberecký kraj, který proti záměru polské korporace PGE rozšířit důl Turów aktivně vystupuje. Kraj podal v lednu loňského roku stížnost k Evropské komisi a nyní spolu s ministerstvy pomáhá při přípravě žaloby na Polsko. Kraj se tak jevil v celém sporu jako jediný nesporně kladný hrdina.

Podle zjištění Deníku Referendum je ovšem i jeho role přinejmenším sporná — motivace ochranou podzemních vod a klimatu v jeho počínání podle všeho bohužel nehraje nikterak podstatnou roli. Liberecký kraj se už v listopadu loňského roku vyjádřil, že po korporaci PGE nutně nepožaduje ukončení těžby, ale hlavně finanční kompenzace za vzniklé škody.

Za takto získané prostředky plánuje postavit náhradní zdroj zásobování pitnou vodou do lokalit, kde jí hrozí nedostatek. Důležitým faktem přitom je, že cena vody na Frýdlantsku je zdaleka nejvyšší v České republice.

Za vodné a stočné obyvatelé Frýdlantska zaplatí v letošním roce přes 126 korun za metr krychlový vody, přičemž její cena meziročně po několik posledních let soustavně stoupá. Místní prodejce Frýdlantská vodárenská společnost (FVS), jejíž akcie převážně drží místní obce, obhajuje růst cen nutností investovat do oprav infrastruktury, která je na mnoha místech poškozená.

Frýdlantská vodárenská společnost má velmi úzké vazby na ODS i STAN, které jsou součástí vládnoucí krajské koalice. Ředitel společnosti Petr Olyšar byl dlouholetým libereckým zastupitelem za ODS, náměstek hejtmana za stejnou stranu Dan Ramzer je předsedou představenstva společnosti. Dva místopředsedové dozorčí rady, Jaroslav Demčák a Vladimír Stříbrný, sedí zároveň v krajském zastupitelstvu za Starosty pro Liberecký kraj.

U veřejně vlastněných společností jsou taková propojení sice běžná, ale zde jsou důležitá pro pochopení počínání Libereckého kraje. Zájem o problematiku lomu Turów mezi místními lidmi vyvolala před pěti lety právě studie Frýdlantské vodárenské společnosti, která nadsazeně hovořila o nedostatku vody až pro třicet tisíc lidí. To vzbudilo vášnivý odpor místních obyvatel i mediální zájem.

Pozdější studie ukázaly, že nedostatek vody hrozí šesti až deseti tisícům lidí a že výsledky studie FVS byly přehnané. Vodárenská společnost tehdy modelovala různé scénáře vývoje na základě neúplných dat.

Místní opozice však za tehdejším počínáním FVS vidí jasný záměr. „Frýdlantská vodárenská společnost tehdy ucítila šanci, jak si pomoct k veřejným penězům na investice. Vodárenská síť na Frýdlantsku je v zoufalém stavu, mají tam časté velké úniky a nejsou schopní to opravit. V té studii proto navrhli opatření ve velikosti 2,3 miliardy, včetně přivaděče vody z josefodolské nádrže a další stavby jako nové vodovody a kanalizace,“ popsal pro Deník Referendum Josef Šedlbauer, který v libereckém zastupitelstvu reprezentuje opoziční Stranu zelených a do října loňského roku byl i krajským zastupitelem.

Podle Šedlbauera je hlavním cílem Libereckého kraje získat od Polska či české vlády finanční kompenzace, za které by Frýdlantská vodárenská společnost zaplatila jednak přivaděče vody do míst ohrožených nedostatkem, zároveň ale opravila dlouhodobě zanedbávanou vodárenskou síť. Tuto interpretaci podporuje i chování Libereckého kraje a zástupců STAN při jednáních o lomu Turów.

Například v listopadu 2019 při jednání Výboru pro životní prostředí poslanec Petr Pávek (STAN) vyslovil domněnku, že důl se stejně rozšiřovat bude, a Česká republika by proto měla „rychle a tvrdě vyjednat s polskou stranou kompenzace, které budou vyčleněny na investice do přívodu vody“. Nová studie České geologické společnosti, která vznikla na základě nové monitorovací sítě, zatím vypočítala jen náklady na přívod vody do obce Uhelná, který by měl stát 180 milionů korun.

Jedná se však pouze o první etapu, další náklady budou geologové teprve vyčíslovat. Hejtman Libereckého kraje Martin Půta sdělil, že na jejich základě chce kraj vymáhat po Polsku způsobené škody.

Na otázku Deníku Referendum, zda kraji skutečně leží na srdci životní prostředí a dostatek vody pro obyvatele nebo zájmy Frýdlantské vodárenské společnosti tisková mluvčí Libereckého kraje neodpověděla. Hejtman Půta Deníku Referendum na stejnou otázku odpověděl, že usilovat o ukončení těžby v Turówě není v jeho kompetencích. „Zastavení těžby může požadovat stát, my se můžeme jen snažit vymoct náhradu způsobených škod,“ řekl Půta pragmaticky.

Postup kraje se může ukázat jako krátkozraký. I v případě přiznání kompenzací však není jisté, zda by peníze nakonec do regionální vodárenské společnosti dotekly. Podle unijního práva by totiž peníze od Polska získal český stát — teprve ten by pak rozhodoval o jejich distribuci.

Polské PGE chystá transformaci

Zatímco české úřady se na kauze Turów podílely hlavně zdržováním, polská strana hraje doslova nečistou hru. Již jsme psali, že polské úřady s českými dlouho nekomunikovaly o svých záměrech a odmítly poskytovat další informace. Navíc firma PGE, která je vlastněná státem, na začátku letošního roku požádala o prodloužení těžby v dole až do roku 2044.

Podle zjištění Kultury Liberalne, našeho partnerského média podílejícího se na investigaci, jsou však záměry polské energetické firmy zcela jiné. PGE ve skutečnosti tajně připravuje transformaci vlastního byznysu, kdy její veškeré uhelné doly a elektrárny převezme nově vzniklá státní firma pojmenovaná NABE (Narodowa Agencja Bezpieczeństwa Energetycznego). Ta by měla spravovat uhelná aktiva také od dalších energetických firem operujících v Polsku, konkrétně Tauron a Enea.

S podobnými informacemi přišla již vloni v létě polská pobočka ekologické organizace Greenpeace. Nové informace Kulutry Liberalne však ukazují, že PGE jako firma plánuje přehodit uhelný byznys na stát plně a nadále se orientovat na obnovitelné zdroje, zejména přímořské větrné parky.

Za krachující uhelné zdroje, které se v Polsku stejně jako ve zbytku Evropy díky tlaku veřejnosti a rostoucím cenám emisních povolenek dostávají do červených čísel, tak de facto budou muset účet zaplatit polští daňoví poplatníci. A sami manažeři PGE si jsou vědomi, že v Turówě nebudou těžit do roku 2044, jak se doposud snaží předstírat.

Polské hornické odbory mají přístup k interním dokumentům firmy, podle kterých těžaři plánují s těžbou skončit v nejbližších deseti letech. PGE však stejně jako s českými úřady nevede dialog ani se zaměstnanci, kteří tak mají oprávněný strach o své živobytí.

Jejich strach umocňuje i fakt, že pokud se PGE i nadále bude veřejně tvářit, že s těžbou chce pokračovat až do roku 2044, může celý tamní region přijít o možnost čerpat peníze z evropského Fondu spravedlivé transformace určené na strukturální proměnu uhelných regionů. Záměr těžit takto dlouho totiž znemožňuje žádat z fondu peníze.

Evropské komisi se zřejmě na stůl dostane i celý polský plán na vznik státní uhelné megaspolečnosti NABE, a to z toho důvodu, že se může jednat o nepovolenou státní podporu. Jisté však je, že Polsko dnes nebere ohledy na své ani na české obyvatele a na úkor všech jedná čistě v zájmu těžařů.