Průlom v případu Turów: česká vláda podlehla tlaku zdola a zažaluje Polsko
Jakub Bodziony, Radek KubalaČeské ministerstvo životního prostředí v kauze Turów dlouho brzdilo rázné kroky vůči Polsku. Po tlaku veřejnosti nakonec Česká republika žalobu k Evropskému soudnímu dvoru podá. Polsko mezitím pokoutně připravuje transformaci PGE.
Vláda České republiky zmobilizovala síly k odporu proti rozšiřování lomu Turów a podá na Polsko žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. Stalo se tak ovšem až osm měsíců poté, co polská společnost PGE provozuje těžbu v příhraničním lomu nelegálně.
Polské úřady mezitím pokoutně připravily transformaci, která má těžaře zbavit krachujícího uhelného byznysu, a přitom urychlit odchod od uhlí. Dlouho odkládaný krok české vlády přišel vzápětí poté, co v Deníku Referendum a partnerském polském médiu Kultura Liberana začal vycházet společný přeshraniční novinářský projekt Důl Turów: česko-polská zlodějina vody v České republice…
Podívejme se tedy na to, proč českým úřadům trvalo tak dlouho rázně zakročit. A prozkoumejme také to, jaké skutečné plány má PGE s příhraničním lomem.
V pondělí ministři české vlády ohlásili po téměř dvou měsících váhání rozhodný krok a schválili podání žaloby pro porušení evropských zákonů. Z vládního usnesení je patrné, že k soudu by žaloba měla doputovat do poloviny března. Podstatné je, že česká vláda bude požadovat také předběžné opatření, které by v případě uznání českého nároku evropskou justicí přikázalo korporaci PGE, z většiny vlastněné polským státem, zastavit těžbu v dole.
Pokud vláda žalobu skutečně podá, bude se jednat o historicky první podobný případ mezi Českou republikou a Polskem. Současně půjde o první žalobou týkající se ekologické otázky mezi státy Visegrádské čtyřky.
Z dřívějších zkušeností lze odhadovat, že projednání takového případu trvá rok a půl. Česká vláda ovšem současně žádá o zrychlené řízení, což by celý proces mohlo o půl roku zkrátit.
Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) Deníku Referendum nicméně řekl, že žalobu nepovažuje v kauze Turów za definitivní krok. Česká vláda je podle něj připravena žalobu stáhnout, pokud s Polskem v mezičase najde shodu.
Polsko podle něj při posledním jednání projevilo vůli jednat o kompenzacích pro české občany a obce. Minulý týden při jednání parlamentního Výboru pro životní prostředí navíc řekl, že starostové českých příhraničních obcí mají strach ze sociálních dopadů případného náhlého ukončení těžby. „Jednání by mohla pokračovat i po případném podání žaloby,“ uvedl Petříček pro Deník Referendum.
Finální podoba žaloby teprve vzniká a není jasné, co všechno do ní Česká republika zahrne. Další vývoj v kauze Turów je tak stále otevřený.
Dosavadní liknavý přístup českých úřadů vzbuzuje obavy, jak důsledné ve svém dalším postupu budou. Deník Referendum zjistil, co za pomalým postupem institucí státu stojí.
Zdržovací taktika českého ministerstva životního prostředí
Že ani sama Evropská unie neměla zájem dodržování svých zákonných norem vymáhat, si ještě ukážeme v následujícím textu. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že polská korporace PGE těží od loňského května uhlí nelegálně i vinou českých úřadů, zejména ministerstva životního prostředí.
Celý příběh začíná už v druhé půlce roku 2019, kdy ministerstvo řízené Richardem Brabcem (ANO) rozhodovalo v rámci mezinárodního procesu Posuzování vlivu na životní prostředí o záměru umožnit těžbu v lomu Turów až do roku 2044.
Jen několik měsíců před tím, než v listopadu ministerstvo vydalo stanoviska negativní, hodlal Brabcův úřad vyjít Polsku vstříc a s rozšiřováním těžby souhlasit. Deníku Referendum to potvrdili zástupci občanské veřejnosti i Libereckého kraje.
„S ministerstvem životního prostředí se nám dnes už spolupracuje dobře, ale situace byla napjatá předloni na podzim, když se chystali vydat souhlasné stanovisko v procesu EIA. Museli jsme proto jednat, pomohl i tlak veřejnosti,“ potvrdil Deníku Referendum Martin Půta (STAN), hejtman Libereckého kraje.
Pro Poláky bylo pak vydání nesouhlasného stanoviska velkým překvapením, po kterém o lomu Turów přestali s českými úřady komunikovat. Navzdory tomu ministerstvo životního prostředí nadále ráznější kroky vůči polským těžařům zdržovalo. Úředníci ministerstva se například snažili zabránit projednání případu parlamentním Výborem pro životní prostředí.
„Náměstkyně ministerstva Berenika Peštová nám říkala, že jednání nemá smysl, protože ministerstvo už podalo stížnost k Evropské komisi. Nicméně to nebyla pravda. Projednávání se pak snažili bránit i v podvýborech, často skrze poslance za ANO,“ popsala Deníku Referendum předsedkyně Výboru pro životní prostředí Dana Balcarová (Piráti) situaci panující v druhé polovině roku 2019 a po většinu roku 2020.
Stížnost k Evropské komisi nakonec ministerstvo nepodalo, odhodlal se k tomu až Liberecký kraj, a to v lednu loňského roku. O Turówu se navzdory zdržovací taktice Brabcova úřadu na Výboru pro životní prostředí jednalo čtyřikrát. Poprvé veřejně v listopadu 2019 a pak třikrát neveřejně, konkrétně loni v dubnu a v červnu a naposledy minulý týden ve středu.
Jak na veřejném jednání v listopadu, tak i v dubnu a červnu zástupci ministerstva životního prostředí podle informací Deníku Referendum odůvodňovali neochotu konfrontovat Polsko u evropských institucí nedostatečným monitoringem stavu podzemních vod. Stejné argumenty pak ministerstvo používalo v diskuzi s ekologickými organizacemi či organizací Frank Bold, která v případu poskytuje právní pomoc Libereckému kraji i místním obcím.
Přitom ministerstvu by takové informace už chybět neměly. Dostatečně robustní monitorovací síť, která sleduje kvalitu tuzemských vod, má ministerstvo provozovat nejpozději od vstupu do Evropské unie, přesto se v diskuzi s dalšími aktéry celé kauzy vymlouvalo na nedostatek dat.
„Už dlouho sleduji různá vyjádření ministerstva životního prostředí v tom smyslu, že monitoring podzemních vod v okolí Turówa je nedostatečný, a není tak možné konstatovat vliv dolu na pokles hladiny. Právě proto ale ministerstvo prosadilo rozšíření sítě podzemních vrtů, což začali spolu s Českou geologickou službou realizovat loni na jaře,“ řekla Deníku Referendum Jana Moravcová, ředitelka organizace Beleco a bývalá ředitelka Oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem, která případ sleduje.
Ještě větší pochyby o skutečných záměrech českého ministerstva životního prostředí vzbudila i reakce na studii Výzkumného ústavu vodohospodářského, která jednoznačně dokládá významný vliv lomu Turów na pokles podzemních vod. Deník Referendum zjistil, že namísto toho, aby Brabcův úřad vzal studii jako pádný argument a požadoval po Polsku ukončení těžby, naopak předvolal ředitele Výzkumného ústavu vodohospodářského Tomáše Urbana na kobereček. Ústav pod ministerstvo životního prostředí formálně spadá.
Úředníci ministerstva se měli na schůzce, které se účastnil i ministr Richard Brabec (ANO), pokoušet přesvědčit Urbana, aby studii přepracovali do mírnější podoby. Autoři studie Josef Datel a Anna Hrabánková o okolnostech vzniku studie, která byla zhotovena na zakázku Libereckého kraje, odmítli s Deníkem Referendum mluvit. Tomáš Urban i ministerstvo životního prostředí shodně popřeli, že by podobná schůzka proběhla.
Deníku Referendum však její průběh potvrdily dva na sobě nezávislé zdroje, a nakonec i hejtman Libereckého kraje Martin Půta s tím, že nemá informace, o čem konkrétně se při jednání hovořilo. Ze zjištění Deníku Referendum tedy vyplývá, že ministerstvo životního prostředí se aktivně snažilo bránit krokům České republiky proti Polsku. A povolilo vždy až pod tlakem občanské veřejnosti či jiných úřadů.
Důvody postupu MŽP: zanedbaný monitoring vod a Polsko jako spojenec
Podle informací Deníku Referendum patří mezi důvody zdržovací taktiky ze strany ministerstva životního prostředí hlavně snaha české vlády nerozházet si vztahy s Polskem, které je pro Českou republiku při jednáních v Evropské unii blízkým spojencem. Viditelné to je právě i při vyjednávání klimatické politiky, kde Česká republika s Polskem pravidelně sehrává roli států, které se snaží oslabit evropské cíle pro snižování emisí.
Jak jsme již psali výše, ministerstvo životního prostředí se dlouhou dobu vymlouvalo na nedostatek tvrdých dat, která by potvrzovala souvislost mezi poklesem vody v příhraničních obcích a činností lomu Turów. I z toho důvodu na začátku loňského roku Česká geologická služba posílila v okolí obce Uhelná soustavu vrtů a o preciznějším sbírání informací jedná i s Polskem.
„Monitorovací síť aktuálně vzniká i na území České republiky. V provozu bude od jara příštího roku a budeme sbírat data, kterými bude možné konfrontovat polskou stranu. V tuhle chvíli se domluvilo, jaká bude podoba monitoringu a až budou známé hodnoty vody, tak to můžou experti vyhodnotit a stanovit opatření,“ řekl v listopadu 2019 při jednání Výboru pro životní prostředí Evžen Doležal, který je na ministerstvu ředitelem odboru posuzování vlivů na životní prostředí a integrované prevence.
Náměstek ministerstva životního prostředí Vladislav Smrž však Deníku Referendum překvapivě tvrdil pravý opak. Konkrétně prohlásil, že Český hydrometeorologický ústav má v místě od roku 1993 sedmašedesát vrtů. „Na základě výsledků monitoringu lze konstatovat, že od roku 1993 se na kolísání hladin podzemní vody ve svrchních kolektorech (vrstvách) podílejí tři vlivy: činnost dolu Turów, nízké podprůměrné srážkové úhrny a odběry podzemní vody v jímacím území Uhelná,“ napsal Smrž.
Na otázku Deníku Referendum, zda se nejedná o rozpor v argumentaci ministerstva životního prostředí odpověděla tisková mluvčí Petra Roubíčková, že vše podstatné už řekl náměstek Smrž v první odpovědi a dále není nutné celou situaci komentovat. Rozpor má totiž pro ministerstvo dosti nepříjemné vysvětlení. Brabcův úřad totiž o monitorovací vrty nejen v této lokalitě, ale ani na jiných místech České republiky, dlouhodobě nedbá. Řada z nich je poškozených či zcela nefunkčních, z dalších není možné získat použitelná data.
Na tristní stav vrtů si Deníku Referendum postěžoval i hejtman Libereckého kraje Martin Půta. „Je to jednoznačná chyba České republiky, že se to dlouhodobě neřešila a teď máme málo dat prokazujících dlouhodobý vliv Turówa na podzemní vody. Nedostatek vody ale zhoršuje i sucho,“ uvedl Půta.
Z vrtů jsou dlouhodobě funkční jen některé, které prokazují pokles vod od osmdesátých let, a to až o šedesát metrů. S takovými čísly přišlo i nové měření České geologické služby. Náměstek ministerstva zahraničních věcí Martin Smolek pak Deníku Referendum řekl, že problémem byl i nedostatek dat o stavu vody ze strany Polska, které je České republice v minulosti odmítalo poskytnout.
Nedostatek kvalitních a neprůstřelných dat tak je zřejmě dalším z důvodů, proč ministerstvo životního prostředí zdržovalo ráznější kroky vůči polským těžařům. Náměstek ministerstva životního prostředí Smrž však tuto interpretaci důrazně odmítl. Naopak zdůraznil, že ministerstvu velmi záleželo na tom neporušit diplomatické vztahy panující mezi Českou republikou a Polskem.
„Ze začátku jsme se snažili velmi intenzivně vyřešit spor pracovní i diplomatickou cestou, to znamená domluvit se a pokud možno nenarušit česko-polské vztahy,“ uvedl Smrž. I ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček Deníku Referendum řekl, že kauza Turów staví Českou republiku do nepříjemné situace, protože s Polskem máme dlouhodobě dobré vztahy. To nicméně nic nemění na faktu, že česká vláda při ochraně veřejného zájmu svých občanů na dostupnosti vody jednoznačně zaspala.
Liberecký kraj chce hlavně nový vodovod
Důležitou roli v případu sehrává i Liberecký kraj, který proti záměru polské korporace PGE rozšířit důl Turów aktivně vystupuje. Kraj podal v lednu loňského roku stížnost k Evropské komisi a nyní spolu s ministerstvy pomáhá při přípravě žaloby na Polsko. Kraj se tak jevil v celém sporu jako jediný nesporně kladný hrdina.
Podle zjištění Deníku Referendum je ovšem i jeho role přinejmenším sporná — motivace ochranou podzemních vod a klimatu v jeho počínání podle všeho bohužel nehraje nikterak podstatnou roli. Liberecký kraj se už v listopadu loňského roku vyjádřil, že po korporaci PGE nutně nepožaduje ukončení těžby, ale hlavně finanční kompenzace za vzniklé škody.