Případ Turów: najde Česká republika odvahu podat žalobu k Evropskému soudu?

Radek Kubala

Pět let trvající kauza rozšiřování polského lomu Turów, který bere vodu lidem žijícím v českém příhraničí, se chýlí k rozuzlení. Česká republika má velkou šanci uspět s žalobou u evropského soudu. Ale váhá s jejím podáním. Proč?

Česká vláda má všechny potřebné argumenty, mezinárodní spojence i nástroje, aby se po pěti letech postavila za zájmy tisíců obyvatel žijících ve frýdlantském výběžku u hranice s Polskem a podala na souseda porušujícího evropské právní předpisy žalobu. Navíc situace českých příhraničních obcí je urgentní, jen za rok 2020 poklesly podzemní vody o osm metrů. Foto Julian Nyča, WmC

„Česká republika před Turówem váhá v cílové rovince,“ napsal v komentáři pro Deník Referendum Milan Starec, obyvatel obce Uhelná, která v důsledku rozšiřování příhraničního polského povrchového velkolomu na hnědé uhlí přichází o zdroje pitné vody. Vadí mu, že česká vláda má jedinečnou příležitost přenést řešení dlouholetého sporu k Evropskému soudnímu dvoru, kde by měla velmi dobrou šanci uspět. Namísto toho však zvolila cestu dalšího jednání s polskými úřady.

Polsko přitom už roky ignoruje námitky obyvatel v pohraničí na česko-německo-polském trojmezí, kde v důsledku kombinace projevů klimatické krize a těžební činnosti ubývá podzemní voda. Stejně tak Polsko nespolupracuje se zástupci Libereckého kraje ani s českými ministerstvy zahraničí a životního prostředí. Naopak vloni svévolně a v rozporu s právními předpisy Evropské unie vydalo koncesi prodlužující těžbu uhlí o dalších šest let. Čerstvě navíc energetická společnost PGE, která lom Turów vlastní, požádala o prodloužení těžby až do roku 2044.

V rámci série Důl Turów: česko-polská zlodějina vody v České republice vůbec poprvé vycházejí texty podpořené bruselskou nadací European Journalism Fund. Novináři Radek Kubala, který je autorem Deníku Referendum, a Jakub Bodziony, který je autorem varšavského magazínu Kultura Liberalna, společně rozkrývají kontext a souvislosti rozšiřování polského lomu Turów, jenž způsobuje nedostatek vody lidem žijícím v českých a německých příhraničních obcích. Investigace odhaluje selhání institucí Evropské unie, České republiky a Polska, které nebyly schopny vymoct plnění zákonných předpisů a prosadit veřejný zájem, jimž je tu ochrana vodních zdrojů, životního prostředí a klimatu. V důsledku impotence českých, polských a evropských úřadů polská korporace PGE už téměř rok ve svém lomu těží uhlí nelegálně. Foto Jiří Bernard, WmC

Námitkám české vlády, že Polsko při udělování koncese porušilo směrnice Evropské unie, dala Evropská komise na konci loňského roku částečně za pravdu. Komise uznala, že Polsko porušilo směrnici o posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) a směrnici o právu na informace. Jinak řečeno: Komise stvrdila, že korporace PGE od května 2020 těží uhlí v rozporu s platným evropským právem.

Nadto rozšiřování dolu v posledních měsících začalo vadit i Německu. Nová geologická studie totiž ukázala, že hornolužickému městu Žitava, jež se rozkládá rovněž v blízkosti lomu, hrozí v následujících čtyřiadvaceti letech pokles podzemních vod až o dvacet metrů a půdní propady až o 1,2 metrů. Přímo v centru Žitavy hrozí propady půdy o sedmdesát centimetrů. Příhraniční obce proto podaly stížnost k Evropské komisi.

Česká vláda tak má všechny potřebné argumenty, mezinárodní spojence i nástroje, aby se po pěti letech postavila za zájmy tisíců obyvatel žijících ve frýdlantském výběžku u hranice s Polskem. Navíc situace českých příhraničních obcí je urgentní, jen za rok 2020 poklesly podzemní vody o osm metrů.

Přesto vláda zatím váhá. Mluvčí Libereckého kraje Andrea Fulková Deníku Referendum řekla, že ministerstva životního prostředí a zahraničí společně připravují žalobu i příslušný materiál pro jednání vlády, ale: „Obě strany chtějí stále jednat,“ dodala.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) skutečně mluví vyhýbavě: „Do konce února jsme si dali s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem (ANO) za úkol sjednat schůzku s ministry z polské strany. Žalobu připravujeme, ale chceme ještě jednat,“ řekl Deníku Referendum Petříček, který se uchází o předsednický post v ČSSD a pokouší se vyjednat předvolební koalici s českou Stranou zelených.

Hornolužickému městu Žitava, jež se rozkládá rovněž v blízkosti lomu, hrozí v následujících čtyřiadvaceti letech pokles podzemních vod až o dvacet metrů a půdní propady až o 1,2 metrů. Přímo v centru Žitavy hrozí propady půdy o sedmdesát centimetrů. Foto Jürgen Lindert, WmC

Petříček se minulý pátek sešel se svým polským protějškem Zbigniewem Rauem, kterému předal seznam požadavků České republiky. „Polsko přislíbilo snahu vyjednávat o tom, abychom zajistili kompenzace pro občany a obce, jež jsou těžbou postiženy. Zatím jsme se ale neshodli na výši těchto kompenzací. Moje páteční cesta byla gestem dobré vůle se dohodnout, chceme řešení přijatelné pro naše občany, nechceme nutně soud. Nicméně vláda by měla o podání žaloby na Polsko rozhodovat ještě v únoru. Jednání by mohla pokračovat i po případném podání žaloby,“ uvedl Petříček pro Deník Referendum.

České politiky rozpohybovali místní lidé

Případ dolu Turów poprvé připoutal veřejnou pozornost v říjnu roku 2015, kdy se obyvatelé Frýdlantska a Hrádecka dověděli o výsledcích studie firmy Frýdlantská vodárenská společnost, která konstatovala významný vliv těžby uhlí na dostupnost vody v regionu. Studie uváděla, že v důsledku pokračující těžby nedostatek vody v krajním případě hrozí až třiceti tisícům lidí.

Ač byl údaj posléze Českým geologickým úřadem zpochybněn, i další studie potvrdily, že těžební činnost na polské straně vede k zásadním úbytkům vody pro obyvatele Hrádku nad Nisou či Uhelné. A ve Václavicích na mnoha místech už dnes není co pít. Situaci navíc umocnilo drastické sucho, které jsme zažívali v posledních pěti letech, a které patří k nejvýraznějším tuzemským projevům klimatické krize. Přitom spalování hnědého uhlí z lomu Turów dopady změn klimatu navíc dále prohlubuje.

Významný vliv Turówa na úbytek vody konstatovala jak loňská studie Výzkumného ústavu vodohospodářského, tak i čerstvá měření Českého geologického úřadu, podle kterého kromě hladiny spodní vody klesá i půda, a to o pět až deset milimetrů ročně.

Právě v obavách z nedostatku vody se obyvatelé českých obcí proti plánovanému rozšiřování lomu Turów bouří. Už v roce 2017 začali pořádat první protesty. Ač zprvu nebyly nijak početné, nepostrádaly vliv. Jednu z prvních protestních plaveb po řece Nise osobně podpořil svou účastí hejtman Libereckého kraje Martin Púta (STAN) i tehdejší ministryně práce a sociálních věcí za ČSSD Michaela Marksová-Tominová.

„Uspořádali jsme společné protestní splouvání řeky Nisy s lidmi z Polska i Německa. Celkově bylo tehdy našim hlavním cílem informovat lidi žijící v okolí lomu a upozornit je na to, jak je voda důležitá a jaké nebezpečí nám hrozí,“ řekla Deníku Referendum jedna z prvních organizátorek protestů Šárka Soukupová, zakladatelka místního spolku Chráníme vodu. Protestní akce postupně nabíraly na síle, k protestům se začali přidávat i starostové obcí a další regionální politici.

Polští horníci těžbu brání. Foto Media WNET, WmC

V létě roku 2019 společně uspořádaly ekologické organizace ve spolupráci s místními demonstraci přímo na trojmezí, během které několik stovek lidí zformovalo lidský řetěz propojující všechny tři dotčené státy, Českou republiku, Polsko i Německo. O rok později, tedy loni, už více než stočlenná protestní plavba po řece Nise čelila odporu polských horníků, kteří na místo přišli vyhrožovat v bizarním dresu: měli trička s animovaným českým hrdinou Krtečkem. Loni v březnu pak organizace Greenpeace spolu s Libereckým krajem a místními spolky předali Evropskému parlamentu petici se třinácti tisíci podpisy, která žádala rychlé kroky ze strany evropských úřadů.

Právě dlouholetý odpor místních lidí je podle Nikol Krejčové z Greenpeace hlavním důvodem, proč se celý případ začal těšit takové pozornosti médií i politiků a proč začal zasahovat do nejvyšších pater evropské politiky. „Lidé žijící v okolí Turówa se nevzdali a využili všech možností, aby rozšíření těžby zabránili. Účastnili se řízení EIA, podali připomínky, byli na projednání v České republice i v Polsku, angažovali se ve sběru podpisů pod petici a jeli ji i předat Petičnímu výboru Evropského parlamentu v Bruselu. Pořádali protestní akce. Přečetli stohy dokumentů. Právě díky jejich energii a vytrvalosti se ukázalo, jaké problémy lom způsobuje a že je nutné je rychle řešit,“ vylíčila Krejčová úspěšnou strategii místních aktivistů.

Reakce české vlády

Paralelně s protesty místních lidí i samospráv probíhaly také jednání na celostátní úrovni. Lom Turów byl pravidelně jedním z témat jednání při bilaterálních rozhovorech mezi Českou republikou a Polskem už za minulé vlády premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD).

Výrazněji se ale proti rozšiřování velkolomu Turów ozvala česká vláda poprvé až v listopadu 2019, kdy v přeshraničním procesu posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) prostřednictvím ministerstva životního prostředí vyjádřila nesouhlas se záměrem firmy PGE těžit až do roku 2044. Na Evropskou unii, která v takových případech má hrát roli zprostředkovatele diskuze a arbitra sporu mezi státy, se však česká ministerstva obrátila až skoro o rok později, vloni v září.

Předcházel tomu zmíněný svévolný krok polského ministerstva klimatu, které obešlo platnou evropskou legislativu a v rozporu s ní povolilo korporaci PGE těžit dalších šest let, až do roku 2026. Jak potvrdila Evropská komise, Polsko nejednalo v souladu s platnými právními předpisy.

V reakci na rozhodnutí polské vlády zahájilo ministerstvo zahraničních věcí s našim sousedem loni v září proces pro porušení zakládacích smluv Evropské unie. Právě v jeho rámci Evropská komise vydala stanovisko částečně ve prospěch argumentů České republiky. To české vládě otevřelo cestu k podání žaloby na Polsko. Stále se k tomu ale nemá.

O liknavosti postupu české vlády nejlépe vypovídá, že Liberecký kraj podal stížnost k Evropské komisi už v lednu loňského roku. Projednávání takovýchto stížností ovšem zpravidla trvá několik let, obzvláště pokud je nepodají přímo státy, ale samosprávy či občané.

Skončí případ nakonec u Evropského soudu?

Hlavní otázkou tak v současnosti je, zda se k tomu, aby podala na Polsko žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, odhodlá česká vláda. Deník Referendum zjistil, že za okolky české vlády nestojí jen běžná liknavost. S důvody, proč česká vláda nehájí ani v této věci veřejný zájem tak, jak by od ní občané měli právo očekávat, čtenáře seznámíme zanedlouho.

Už teď je ale zjevné, že vlažný postup českých úřadů vyburcoval občanskou společnost. Ekologická organizace Greenpeace společně se zástupci občanů žijících v okolí lomu Turów začala shromažďovat podpisy pod petici požadující, aby Česká republika žalobu skutečně podala. Pokud by se tak stalo, jednalo by se teprve o desátý případ v historii Evropské unie, kdy podobný spor mezi státy musel řešit evropský soud.

„Nyní se lom Turów rychle přibližuje k české hranici a domovům lidí. Spodní vody mizí v Polsku, klesá půda, stupňuje se hluk. To vše se děje, protože Polsko ignoruje evropské právní předpisy. Je to veliká nespravedlnost, kterou může napravit jen česká vláda tím, že na Polsko podá žalobu,“ shrnula současnou situaci Nikol Krejčová z Greenpeace.

Článek vznikl ve spolupráci s journalismfund.eu. Jedná se o první projekt v rámci programu Crossborder Journalism vycházející i v českém jazyce.
Diskuse