↗

Česká vláda má všechny potřebné argumenty, mezinárodní spojence i nástroje, aby se po pěti letech postavila za zájmy tisíců obyvatel žijících ve frýdlantském výběžku u hranice s Polskem a podala na souseda porušujícího evropské právní předpisy žalobu. Navíc situace českých příhraničních obcí je urgentní, jen za rok 2020 poklesly podzemní vody o osm metrů. Foto Julian Nyča, WmC

„Česká republika před Turówem váhá v cílové rovince,“ napsal v komentáři pro Deník Referendum Milan Starec, obyvatel obce Uhelná, která v důsledku rozšiřování příhraničního polského povrchového velkolomu na hnědé uhlí přichází o zdroje pitné vody. Vadí mu, že česká vláda má jedinečnou příležitost přenést řešení dlouholetého sporu k Evropskému soudnímu dvoru, kde by měla velmi dobrou šanci uspět. Namísto toho však zvolila cestu dalšího jednání s polskými úřady.

Polsko přitom už roky ignoruje námitky obyvatel v pohraničí na česko-německo-polském trojmezí, kde v důsledku kombinace projevů klimatické krize a těžební činnosti ubývá podzemní voda. Stejně tak Polsko nespolupracuje se zástupci Libereckého kraje ani s českými ministerstvy zahraničí a životního prostředí. Naopak vloni svévolně a v rozporu s právními předpisy Evropské unie vydalo koncesi prodlužující těžbu uhlí o dalších šest let. Čerstvě navíc energetická společnost PGE, která lom Turów vlastní, požádala o prodloužení těžby až do roku 2044.

↗

V rámci série Důl Turów: česko-polská zlodějina vody v České republice vůbec poprvé vycházejí texty podpořené bruselskou nadací European Journalism Fund. Novináři Radek Kubala, který je autorem Deníku Referendum, a Jakub Bodziony, který je autorem varšavského magazínu Kultura Liberalna, společně rozkrývají kontext a souvislosti rozšiřování polského lomu Turów, jenž způsobuje nedostatek vody lidem žijícím v českých a německých příhraničních obcích. Investigace odhaluje selhání institucí Evropské unie, České republiky a Polska, které nebyly schopny vymoct plnění zákonných předpisů a prosadit veřejný zájem, jimž je tu ochrana vodních zdrojů, životního prostředí a klimatu. V důsledku impotence českých, polských a evropských úřadů polská korporace PGE už téměř rok ve svém lomu těží uhlí nelegálně. Foto Jiří Bernard, WmC

Námitkám české vlády, že Polsko při udělování koncese porušilo směrnice Evropské unie, dala Evropská komise na konci loňského roku částečně za pravdu. Komise uznala, že Polsko porušilo směrnici o posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) a směrnici o právu na informace. Jinak řečeno: Komise stvrdila, že korporace PGE od května 2020 těží uhlí v rozporu s platným evropským právem.

Nadto rozšiřování dolu v posledních měsících začalo vadit i Německu. Nová geologická studie totiž ukázala, že hornolužickému městu Žitava, jež se rozkládá rovněž v blízkosti lomu, hrozí v následujících čtyřiadvaceti letech pokles podzemních vod až o dvacet metrů a půdní propady až o 1,2 metrů. Přímo v centru Žitavy hrozí propady půdy o sedmdesát centimetrů. Příhraniční obce proto podaly stížnost k Evropské komisi.

Česká vláda tak má všechny potřebné argumenty, mezinárodní spojence i nástroje, aby se po pěti letech postavila za zájmy tisíců obyvatel žijících ve frýdlantském výběžku u hranice s Polskem. Navíc situace českých příhraničních obcí je urgentní, jen za rok 2020 poklesly podzemní vody o osm metrů.

Přesto vláda zatím váhá. Mluvčí Libereckého kraje Andrea Fulková Deníku Referendum řekla, že ministerstva životního prostředí a zahraničí společně připravují žalobu i příslušný materiál pro jednání vlády, ale: „Obě strany chtějí stále jednat,“ dodala.

Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) skutečně mluví vyhýbavě: „Do konce února jsme si dali s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem (ANO) za úkol sjednat schůzku s ministry z polské strany. Žalobu připravujeme, ale chceme ještě jednat,“ řekl Deníku Referendum Petříček, který se uchází o předsednický post v ČSSD a pokouší se vyjednat předvolební koalici s českou Stranou zelených.