Případ Turów: ilegální polská těžba je i selháním Evropské unie

Radek Kubala

Evropská unie dlouhodobě není schopná vymáhat plnění směrnic na ochranu životního prostředí, které navíc řada států nepromítla do svých zákonů. Nelegální těžba uhlí v polském lomu Turów je exemplárním příkladem laxnosti evropských úřadů.

Evropská unie se fakticky snažila vyhnout odpovědnosti za vymáhání svých vlastních zákonných norem. Eurokomisař Virginijus Sinkevičius, do jehož kompetence případ spadá a který je bývalým litevským ministrem hospodářství a inovací, odpovídal na interpelace vyhýbavě. Shodou okolností právě v den, kdy eurokomisař zaslal odpověď na druhou interpelaci, v níž tvrdil, že žádné rozhodnutí zatím nepadlo, polské ministerstvo klimatu porušilo evropskou legislativu a vydalo koncesi na prodloužení těžby o šest let. Foto Plamen Stojmenov, WmC
Evropská unie se fakticky snažila vyhnout odpovědnosti za vymáhání svých vlastních zákonných norem. Eurokomisař Virginijus Sinkevičius, do jehož kompetence případ spadá a který je bývalým litevským ministrem hospodářství a inovací, odpovídal na interpelace vyhýbavě. Shodou okolností právě v den, kdy eurokomisař zaslal odpověď na druhou interpelaci, v níž tvrdil, že žádné rozhodnutí zatím nepadlo, polské ministerstvo klimatu porušilo evropskou legislativu a vydalo koncesi na prodloužení těžby o šest let. Foto Plamen Stojmenov, WmC

Evropská unie sehrává v kauze Turów jednu z klíčových úloh. Jsou to právě její instituce, jejichž prostřednictvím Česká republika usiluje o řešení sporu s Polskem, které ve svém příhraničním dole nelegálně těží uhlí a obírá české i německé obce o vodu. Na konci února Česká republika po několika měsících váhání zažalovala Polsko u Evropského soudního dvora.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Bohužel zkušenosti s účinkováním evropských institucí při řešení podobných sporů zatím nejsou nijak dobré. Většinou jedná pomalu a při vymáhání vlastních zákonů a nařízení není dost důsledná. I v případě velkolomu Turów Evropská komise varování, že Polsko se chystá porušit evropské zákony, doslova zanedbala.

V rámci série Důl Turów: česko-polská zlodějina vody v České republice vůbec poprvé vycházejí texty podpořené bruselskou nadací European Journalism Fund. Novináři Radek Kubala, který je autorem Deníku Referendum, a Jakub Bodziony, který je autorem varšavského magazínu Kultura Liberalna, společně rozkrývají kontext a souvislosti rozšiřování polského lomu Turów, jenž způsobuje nedostatek vody lidem žijícím v českých a německých příhraničních obcích. Investigace odhaluje selhání institucí Evropské unie, České republiky a Polska, které nebyly schopny vymoct plnění zákonných předpisů a prosadit veřejný zájem, jimž je tu ochrana vodních zdrojů, životního prostředí a klimatu. V důsledku impotence českých, polských a evropských úřadů polská korporace PGE už téměř rok ve svém lomu těží uhlí nelegálně. Foto Jiří Bernard, WmC
V rámci série Důl Turów: česko-polská zlodějina vody v České republice vůbec poprvé vycházejí texty podpořené bruselskou nadací European Journalism Fund. Novináři Radek Kubala, který je autorem Deníku Referendum, a Jakub Bodziony, který je autorem varšavského magazínu Kultura Liberalna, společně rozkrývají kontext a souvislosti rozšiřování polského lomu Turów, jenž způsobuje nedostatek vody lidem žijícím v českých a německých příhraničních obcích. Investigace odhaluje selhání institucí Evropské unie, České republiky a Polska, které nebyly schopny vymoct plnění zákonných předpisů a prosadit veřejný zájem, jimž je tu ochrana vodních zdrojů, životního prostředí a klimatu. V důsledku impotence českých, polských a evropských úřadů polská korporace PGE už téměř rok ve svém lomu těží uhlí nelegálně. Foto Jiří Bernard, WmC

Jak je vůbec možné, že evropské úřady nebyly schopné zabránit tomu, aby Polsko flagrantně porušilo unijní zákony tím, že umožnilo energetické firmě PGE téměř rok nelegálně těžit uhlí? Z více než desítky rozhovorů, které jsme vedli, a z dokumentů, které jsme v rámci investigace získali, vyplývá, že hlavním problémem je neschopnost institucí Evropské unie vymáhat účinné převádění směrnic na ochranu životního prostředí do legislativy jednotlivých zemí.

Mechanismy pro řešení sporů a vymáhání směrnic mezi členskými státy jsou pomalé a málo počítají s případnou konfliktní situaci, kdy ani jeden z aktérů sporu nechce ustoupit ze své pozice. Je evidentní, že bez mediálního a občanského tlaku by Evropská unie dodržování svého vlastního práva prostě nevymáhala.

Lze říct, že vinu na neschopnosti zamezit energetické firmě PGE nelegálně rozšířit důl nese i Česká republika. V listopadu roku 2019 europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) podal interpelaci, ve které žádal eurokomisaře pro životní prostředí Virginijuse Sinkevičiuse (Litevská Unie farmářů a zelených), aby v případě lomu Turów zakročil.

Jako první však vtáhl instituce Evropské unie do děje až Liberecký kraj, který v lednu 2020 podal oficiální stížnost k Evropské komisi na chování Polska. Ve stejném měsíci kraj, místní spolky a příhraniční obce podaly Evropskému parlamentu petici s více než třinácti tisíci podpisy.

V té době chyběly do začátku nelegálního rozšíření těžby pouhé čtyři měsíce. Petici nakonec projednal Petiční výbor Evropského parlamentu v březnu. Výsledkem jednání byl naléhavý požadavek europoslanců z většiny poslaneckých klubů, aby Evropská komise rychle zasáhla a dodržování evropského práva vymohla.

Podnět pro porušení zakládacích smluv Evropské unie poslalo české ministerstvo zahraničních věcí Evropské komisi ale až v září loňského roku, tedy v době, kdy se v Turówě už více než pět měsíců těžilo nelegálně. Evropská komise posléze část argumentů z české strany uznala — Polsko i podle Komise porušuje dvě směrnice — evropské legislativní normy.

Unijní neschopnost hlídat aplikování a vymáhání směrnic

Evropské směrnice musí povinně každý členský stát včlenit — neboli „transponovat“ — do své legislativy, a to nejpozději krátce poté, co se stane členem Unie. Experti a právníci však upozorňují, že v mnoha případech uvedenou povinnost členské státy ignorují a evropské instituce většinou jejich pochybení nechávají bez povšimnutí.

Právě to je i případ Polska, které po svém vstupu do Evropské unie v roce 2004 směrnici o Posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) do svého práva netransponovalo. A před pěti lety polská vláda dokonce přijala novelu, podle které je možné prodloužit provoz některých průmylsových provozů o šest let i bez řádného hodnocení vlivů na životní prostředí.

Když tedy polské ministerstvo klimatu udělilo loni v dubnu koncesi prodlužující lomu Turów právo pokračovat v těžbě o dalších šest let, jednalo v souladu s vlastními zákony. Ale v rozporu s evropským právem.

Evropská komise sice v současnosti tlačí Polsko k přijetí novely zákona, která by zjednala nápravu, ale to by se jen těžko vztahovalo na již vydaná povolení. Ministr klimatu Michał Kurtyka zároveň rozšíření Turówa v médiích i při jednáních s Evropskou komisí obhajoval tím, že dokumentace posuzující dopad na životní prostředí již vznikla, a to tehdy, když společnost PGE představila záměr prodloužit těžbu do roku 2044.

Ve skutečnosti se však jedná o dva zcela odlišné záměry, a tudíž podle evropského práva není možné vydat souhlas s pokračováním těžby na základě procesu EIA, který vznikl za jiným účelem. České ministerstvo životního prostředí ovšem vydalo právě v tomto přeshraničním procesu hodnocení vlivů na životní prostředí k záměru pokračovat v těžbě negativní stanovisko.

Podle dřívějších propočtů organizace Frank Bold navíc plánuje korporace PGE jen v příštích šesti letech vytěžit více uhlí, než jí hodnocení vlivů na životní prostředí vyhotovené pro pokračování těžby do roku 2044 vůbec umožňuje. „Reálně si tak polská vláda a PGE ohýbají legislativu ve svůj prospěch. Potenciálně si mohou stejným způsobem požádat a schválit prodloužení těžby až do roku 2044,“ řekla Deníku Referendum právnička Petra Urbanová z organizace Frank Bold. Firma PGE o prodloužení těžby do roku 2044 skutečně požádala, a to letos v lednu.

Když tedy polské ministerstvo klimatu udělilo loni v dubnu koncesi prodlužující lomu Turów právo pokračovat v těžbě o dalších šest let, jednalo v souladu s vlastními zákony. Ale v rozporu s evropským právem. Foto Jiří Bernard, WmC
Když tedy polské ministerstvo klimatu udělilo loni v dubnu koncesi prodlužující lomu Turów právo pokračovat v těžbě o dalších šest let, jednalo v souladu s vlastními zákony. Ale v rozporu s evropským právem. Foto Jiří Bernard, WmC

Bod, v němž dokonce ani Komise nedala České republice za pravdu, je dodržování Rámcové směrnice o vodách. Tu se totiž evropským úřadům nedaří vymáhat dlouhodobě — a to ve většině zemí. Podle hodnocení Evropské komise (takzvaný „fitness check“) jí v současnosti neplní většina členských států, včetně České republiky a Polska.

Ve zprávě sama Komise konstatuje, že takzvaný „dobrý stav“ nesplňuje ani polovina evropských vodních ploch a toků. Přitom podle původního záměru měly být všechny vody v Evropě v dobrém stavu do roku 2015.

O směrnici se vede politický spor a panuje silný tlak na její oslabení, jelikož její naplnění by zamezilo mnoha průmyslovým projektům. „Existují dva úhly pohledu. Podle nás státy zanedbávají své povinnosti. Druhý pohled prosazuje průmyslová lobby, která tvrdí, že podmínky jsou příliš přísné a je nutné je zmírnit. Tomu se naší činností snažíme zabránit,“ řekla Deníku Referendum Roberta Arbinolová, mluvčí organizace European Environmental Bureau.

Německá europoslankyně za zelené Anna Cavazziniová pak Deníku Referendum řekla, že její parlamentní klub Evropskou komisi kritizuje velmi často právě kvůli její liknavosti při vymáhání toho, aby členské země důsledně převáděly směrnice týkající se životního prostředí do svých vlastních zákonů. „Tak i například Německo nemá některé zákony zcela v souladu s evropským právem. Vnímáme to jako velký problém právě pro budoucnost evropské ekologické politiky. Případ Turów je zářným příkladem takovéto nedůslednosti,“ uvedla Cavazziniová.

Tisková mluvčí Evropské komise Daniela Stoychevová Deníku Referendum sdělila, že nesoulad polského zákona o hodnocení vlivů na životní prostředí s evropskými směrnicemi v současnosti „řeší standardním procesem“. Na otázku, proč Evropská komise není schopná vymáhat transponování směrnic do zákonů členských států, odpověděla, že je to „v prvé řadě záležitost členských států a jejich soudů, aby vymáhaly dodržování evropského práva“. Když se to ale nestane?

Dohoda především

Každý spolek, samospráva či stát může k Evropské komisi podat stížnost pro porušení evropských směrnic jiným státem či některou z tuzemských institucí či firem. Právě tuto možnost loni v lednu využil Liberecký kraj. Podle expertů a právníků oslovených Deníkem Referendum je však hlavním problémem u podobných stížností, že jejich vyřízení postupuje velmi pomalu.

Podle zkušeností trvá běžně i rok a půl, než Evropská komise vůbec zahájí pilotní řízení a průměrně další dva roky, než zahájí proces pro porušení předpisů („infringement“), během kterého může nárokovat plnění evropského práva. Ani v takovém případě však stěžující nemá vyhráno. Ukázkovým příkladem může být případ ocelárny ILVA v italském Tarantu, kde Evropská komise zahájila hned dva procesy pro porušení předpisů.

Konkrétně před devíti lety za porušení směrnice o průmyslových emisích a před pěti lety kvůli nepovolené státní podpoře. Zatímco proces týkající se nepovolené státní podpory ze strany Itálie stále běží bez výsledku, v případě směrnice o průmyslových emisích Evropská komise seznala už v roce 2014, že jich ocelárna vypouští nadlimitní množství.

Případ však Evropská komise nikdy nepředala k Evropskému soudnímu dvoru a fabrika dodnes funguje prakticky beze změny. Obyvatelé Taranta a ekologické organizace proto hledají zastání u Evropského soudu pro lidská práva.

A tak je zjevné, že se věci nehnou z místa bez většího mediálního a občanského tlaku. V případě polského nelegálního kácení v Bielověžském pralese, které vzbudilo pozornost velkých mezinárodních médií i silný občanský odpor přímo na místě, Evropskému soudnímu dvoru a evropským institucím trvalo deset měsíců od zahájení nelegálního kácení, než v unikátním lese patřícím pod Světové dědictví UNESCO nezákonnost těžby potvrdili.

K rychlejšímu jednání je možné Evropskou unii pobídnout jen v některých případech, kdy členská země podá podnět pro porušení zakládacích smluv Evropské unie jiným státem. Takovou možnost však mají pouze vlády členských států. A české ministerstvo zahraničí ji využilo loni v září.

Polsko je v Unii hlavním aktérem, který se snaží evropské klimatické ambice brzdit. Foto Jiří Bernard, WmC
Polsko je v Unii hlavním aktérem, který se snaží evropské klimatické ambice brzdit. Foto Jiří Bernard, WmC

V takovém případě má Evropská komise lhůtu tři měsíce, aby se k podnětu vyjádřila. Pokud se však rozhodne nevyjadřovat, není vázaná povinností předmětné stanovisko vydat a tříměsíční lhůtu tak může doslova promlčet. Teprve po uplynutí tříměsíční lhůty se stěžující stát může obrátit na Evropský soudní dvůr. Stanovisko Evropské komise, pokud jej vydá, je pak při sporu důležitým argumentem.

Evropská komise v případě podobných sporů vystupuje jako mediátor, který se snaží za každou cenu dosáhnout dohody smírčí cestou. Za celou historii Evropské unie k soudu dospělo jen osm žalob mezi státy, přičemž dvakrát se státy v době konání soudu dohodly a sedmkrát musel soud celý spor rozsoudit.

Naposledy Evropský soudní dvůr řešil spor o hranice mezi Chorvatskem a Slovinskem. Mezi nejkurióznější případy jistě patří žaloba Maďarska na zákaz vstupu svého prezidenta Lászla Sólyoma na území Slovenska, kterým v roce 2009 Ficova vláda zabránila sousednímu státníkovi zúčastnit se ceremoniálu odhalení sochy prvního maďarského krále Štěpána I. Svatého ve slovenském Komárnu.

Oficiálně kvůli obavám z prezidentovy bezpečnosti. Evropský soud dal tehdy za pravdu Slovensku, které takový zákaz v případě oficiální návštěvy mohlo vydat.

Cestou mediace se Evropská komise vydala i v případě sporu o rozšiřování lomu Turów. „Komise se příliš dlouho snažila vyjednat dohodu mezi Polskem a Českou republikou. Dokola opakovala, že žádá polskou stranu o vysvětlení svého postupu. Nicméně lidem v České republice i Německu docházela pitná voda a Polsko viditelně plánovalo porušit evropské zákony. V takovém případě se měla postavit za své obyvatele a celý případ ihned hnát k Evropskému soudnímu dvoru,“ myslí si Roberta Arbinolová z organizace European Environmental Bureau.

Podle své mluvčí Daniely Stoychevové v případě lomu Turów Evropská komise jednala správně. Foto Jiří Bernard, WmC
Podle své mluvčí Daniely Stoychevové v případě lomu Turów Evropská komise jednala správně. Foto Jiří Bernard, WmC

Mluvčí Evropské komise Daniela Stoychevová pro Deník Referendum uznala, že v některých případech opravné procesy trvají delší čas. Nicméně v případě lomu Turów podle ní Komise jednala správně. „Opravný systém fungující na bázi zakládacích smluv funguje efektivně už desítky let. Ve většině případů se podaří problém vyřešit dohodou a není nutné obracet se na Evropský soudní dvůr, což samozřejmě není v médiích vidět,“ uvedla Stoychevová.

Dodala pak, že konkrétně v případě lomu Turów je celý problém složitější, protože se do něj promítá i celoevropská diskuze o možnostech členských států určovat si vlastní energetický mix a snahu Evropské unie přejít od spalování uhlí k čistým zdrojům energie. Právě v této debatě je ovšem Polsko hlavním aktérem, který se snaží evropské klimatické ambice brzdit.

Zanedbání ze strany Evropské komise

Navzdory konejšivým slovům mluvčí Stoychevové je zde řada argumentů, že Evropská komise rizika v daném případě skutečně podcenila. Prokazuje to i interakce mezi eurokomisařem Sinkevičiusem a českými europoslanci.

Jak jsme již uvedli, už v listopadu 2019 podal lidovec Tomáš Zdechovský interprelaci k Evropské komisi. V ní se mimo jiné ptal, zda Evropská komise může zasáhnout, protože Polsko v té době už zcela viditelně plánovalo porušit evropské zákonné normy.

Už v listopadu 2019 podal lidovec Tomáš Zdechovský interprelaci k Evropské komisi, v níž žádal o zasáh, protože Polsko v té době už zcela viditelně plánovalo porušit evropské zákonné normy. Foto EPP
Už v listopadu 2019 podal lidovec Tomáš Zdechovský interprelaci k Evropské komisi, v níž žádal o zasáh, protože Polsko v té době už zcela viditelně plánovalo porušit evropské zákonné normy. Foto EPP

Evropská komise má v případě interpelací povinnost odpovědět do šesti týdnů, avšak Zdechovského otázky ignorovala takřka tři měsíce. Český europoslanec proto podal další podobnou interpelaci na konci ledna 2020. První odpověď přišla v únoru loňského roku a eurokomisař Sinkevičius v ní taktéž uvádí, že unijní právo musí uplatňovat nejprve polské orgány.

V odpovědi se pak odkazuje na jednání mezi státy, která proběhla před půl rokem. „Podle informací, které máme k dispozici, nebylo dosud vydáno žádné rozhodnutí, kterým se povoluje prodloužení těžby v uvedeném dole,“ odpověděl Sinkevičius pouhé dva měsíce před tím, než Polsko začalo v Turówě těžit nelegálně.

Stejné argumenty eurokomisař použil i v odpovědi na druhou interpelaci, kterou poslal na konci března. V ní mimo jiné uvádí, že Evropská komise celou situaci bedlivě sleduje. „Rozhodnutí o vydání povolení k prodloužení těžby v uhelném dole Turów zatím vydáno nebylo, neboť jednání příslušných orgánů dosud nebyla ukončena. Podle našich informací bylo českým ekologickým organizacím umožněno se proti rozšíření těžby odvolat,“ uvedl Sinkevičius měsíc před zahájením nelegální těžby.

Shodou okolností právě v den, kdy eurokomisař zaslal odpověď na druhou interpelaci, polské ministerstvo klimatu vydalo koncesi na prodloužení těžby o šest let. Do procesu, který k rozhodnutí vedl, Polsko neumožnilo přístup žádným českým institucím: ani ministerstvům, ani Libereckému kraji, ani ekologickým organizacím.

Německá europoslankyně za zelené Anna Cavazziniová Deníku Referendum řekla, že její parlamentní klub Evropskou komisi kritizuje velmi často právě kvůli její liknavosti při vymáhání toho, aby členské země důsledně převáděly směrnice týkající se životního prostředí do svých vlastních zákonů. Foto Annacavazzini.eu
Německá europoslankyně za zelené Anna Cavazziniová Deníku Referendum řekla, že její parlamentní klub Evropskou komisi kritizuje velmi často právě kvůli její liknavosti při vymáhání toho, aby členské země důsledně převáděly směrnice týkající se životního prostředí do svých vlastních zákonů. Foto Annacavazzini.eu

„Ledy se začaly lámat až v květnu, měsíc poté, co jsme spolu s dalšími devíti europoslanci z České republiky a Německa vyzvali Evropský parlament, aby zakročil. Tehdy se na naši stranu přidal předseda Evropského parlamentu David Sassoli, což pomohlo věci rozhýbat,“ popsal Deníku Referendum Zdechovský. V té době už však Polsko druhý měsíc těžilo nelegálně.

Europoslanec ze zeleného klubu Mikuláš Peksa (Piráti) za přešlapováním Komise vidí její nepříliš velkou sílu a politickou legitimitu. Při hlasování o důvěře prošla Evropským parlamentem předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen o pouhých osm hlasů, z nichž některé byly právě z Polska.

„Máme historicky nejslabší Komisi, která je zároveň v permanentním sporu s Polskem. Přitom se zdá, že pro komisi je výhodnější spíš jít do otevřeného konfliktu s Poláky v případě reformy soudnictví než kvůli lomu Turów,“ myslí si Peksa. Podle Zdechovského hraje roli i to, že Polsko je větší země a má v evropských institucích silnější zastoupení než Česká republika. Eurokomisař pro životní prostředí Virginijus Sinkevičius i ředitel oddělení implementace a podpory pro členské státy v rámci direktoriátu pro životní prostředí Aurel Ciobanu-Dordea na otázky Deníku Referendum a Kultury Liberalnej neodpověděli.

Případ lomu Turów tak naplno ukázal, kde má Evropská unie mezery při vymáhání vlastních zákonů v oblasti životního prostředí. Pokud má být do budoucna schopna čelit porušování svých vlastních směrnic a nařízení, musí projít výraznými změnami. Mezi ně musí patřit zásadní zvýšení akceschopnosti, větší otevřenost vůči iniciativám občanů členských států a také daleko větší vlastní aktivita při vymáhání povinností, které se státy svým vstupem do EU zavázaly plnit.

Článek vznikl ve spolupráci s journalismfund.eu. Jedná se o první projekt v rámci programu Crossborder Journalism vycházející i v českém jazyce.
Článek vznikl ve spolupráci s journalismfund.eu. Jedná se o první projekt v rámci programu Crossborder Journalism vycházející i v českém jazyce.