Polská energetická společnost PGE oznámila, že proto, aby dosáhla na evropské peníze z Fondu spravedlivé transformace, bude v následujících patnácti letech postupně uzavírat svou největší hnědouhelnou elektrárnu Belchatów i blízké doly, které ji krmí uhlím. Ze stejného důvodu zrušila také plány na otevření nového dolu Zloczew.

O to absurdnější je nyní sledovat, jak sveřepě ta samá společnost bojuje za možnost těžit v dole Turów na česko-polské hranici až do roku 2044, přestože toto její rozhodnutí zablokuje veškerou evropskou podporu pro strukturální proměnu regionu.

Spravedlivá transformace uhelných regionů

V příštích letech má jít 17,5 miliardy eur na tzv. spravedlivou transformaci a největší kus koláče si má ukousnout právě Polsko, které je v celé Evropě nejvíce závislé na těžbě a spalování uhlí. Peníze ale půjdou i do České republiky — Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj by si měly rozdělit v přepočtu zhruba 40 miliard korun. Další peníze by pak do uhelných regionů měly putovat z jiných evropských fondů, především z Modernizačního fondu a Národního fondu obnovy.

Podle nedávného průzkumu agentury Kantar pro Greenpeace jen velmi málo lidí ví, co si má pod souslovím spravedlivá transformace představit. Proto se sluší vysvětlit, že tyto peníze mají jít především na sociálně citlivý útlum uhlí, na přeměnu uhelných regionů směrem k udržitelnější, moderní ekonomice i na podporu obnovitelných zdrojů energie a nových pracovních míst.

Na půdě EU se debatovala možnost, že by si na tyto finance mohly sáhnout jen regiony, které skončí s uhlím do roku 2030, ale zatím nic takového neprošlo. Podmínkou pro získání peněz z Fondu spravedlivé transformace tak v současnosti je, že v regionech do roku 2030 musí začít reálný útlum uhelné energetiky a po roce 2030 by už nemělo docházet k rozšiřování dolů či ke stavbě nové uhelné infrastruktury.

Je namístě konstatovat, že i v České republice stále nebyl zrušen projekt na rozšíření dolu Bílina, který by taková pravidla nesplňoval, a mohl by tak teoreticky ohrozit čerpání peněz na spravedlivou transformaci v Ústeckém kraji. Skupina ČEZ, pod kterou důl spadá, zatím dělá mrtvého brouka. Když nedávno oznamovala, že bude utlumovat provoz svých uhelných elektráren, na dotaz novináře odpověděl šéf firmy Daniel Beneš velmi neurčitě, že společně s útlumem spalování uhlí skončí dříve než podle původních plánů i jeho těžba.

Jenže původní plány společnosti hovořily o roku 2050. Zda je rozšíření Bíliny stále ve hře, bychom se snad mohli dozvědět na konci měsíce na valné hromadě společnosti. Případně by plány na další těžbu měl urychleně zavrhnout stát, protože právě on může rozhodnout o termínu a průběhu konce uhlí a je majoritním vlastníkem ČEZu.

Jak vidíme na příkladu elektrárny Belchatów, mohou pravidla pro čerpání peněz z evropských fondů působit jako motivace k rychlejšímu odklonu od uhlí. Útlum uhelné energetiky zde má začít zavřením jednoho z místních dolů v roce 2026, samotná elektrárna se má vypínat postupně mezi lety 2030 a 2036. I to je z pohledu ochrany klimatu zoufale pozdě, protože konec uhlí by měl v EU nastat ideálně už do roku 2030.

Je proto otázkou, zda Evropské unii bude takový harmonogram útlumu stačit. Přesto je to krok správným směrem a zastavení uhelného dolu Zloczew je bezesporu významným úspěchem klimatického hnutí. Belchatów je se svými 4400 MW instalovaného výkonu bezkonkurenčně největším zdrojem skleníkových plynů a znečištění ovzduší v Polsku.

Paradox dolu Turów

Naopak v případě dolu Turów chce společnost PGE české straně natruc těžit až do roku 2044. Nyní je jasné, že takové plány se s pravidly pro podporu z Fondu spravedlivé transformace neslučují. Potvrdili to již dříve zástupci Evropské komise i Evropského parlamentu. Kvůli bezohlednosti uhelné firmy tak může region přijít řádově o stovky milionů eur, které by mu měly pomoci skončit s uhlím v horizontu příštích deseti let.

Je neuvěřitelné, jakým způsobem chce firma PGE obětovat celý region jenom proto, že důl má na polské straně hranic podporu mezi místními. Odpor sousední České republiky firma navíc ignoruje i přes mezinárodní kontroverzi, kterou tím způsobuje.

Těžba na dole je v současné době ilegální, protože o jejím zastavení rozhodl Soudní dvůr EU v předběžném opatření a Polsko těžbu odmítlo zastavit. Česká vláda na pondělním jednání rozhodla, že navrhne soudu sankce za nedodržení jeho rozhodnutí ve výši 5 milionů eur za den. Na včerejším jednání Výboru pro životní prostředí však zástupci ministerstev uvedli, že Polsku dají ještě tři týdny na vyjádření k návrhu sankcí. Během této doby budou vyjednávat podmínky, po jejichž naplnění by vláda dohodu stáhla. K české žalobě se nově připojila i Evropská komise, ale Česká republika může o stažení žaloby, které by otevřelo cestu k těžbě až do roku 2044, rozhodnout i tak.

Region kolem dolu Turów přitom spravedlivou transformaci zoufale potřebuje, a dostat na ni peníze si tudíž zaslouží. Je nesmysl, že by kvůli zavření dolu a elektrárny přišlo o živobytí až 80 tisíc lidí, jak se nám snažila namluvit propaganda PGE, protože to je zhruba čtyřikrát více, než kolik jich v okolí Bogatynie, která s dolem sousedí, vůbec žije. Ale i tak v dolu a elektrárně pracuje 3500 lidí, s návaznými profesemi se může to číslo vyšplhat až na 5000. A to není málo.

V bezprostředním okolí dolu navíc téměř chybí jiné pracovní uplatnění. Někteří obyvatelé jsou oficiálně zaměstnaní v zemědělství, ale podle místních z Hrádecka jde nezřídka spíše o zástěrku pro přeshraniční pašování drog. Roste i jiná kriminalita a v poslední době se množí krádeže. Dokud bude důl v provozu a region neprojde strukturální přeměnou, situace na hranicích se jen tak nezmění.

Současná kontroverze kolem žaloby na ilegální těžbu v dole Turów by tak pro Polsko mohla být budíčkem, který donutí naše severní sousedy změnit směr, kterým by se místní region měl ubírat. Česká vláda by nyní měla společně s Evropskou komisí tlačit na to, aby Polsko přišlo s plánem na ukončení těžby a na spravedlivou transformaci regionu. Sama by přitom měla jít příkladem a ukončit provoz českých dolů a elektráren do roku 2030.