Vláda Petra Fialy (ODS) ve čtvrtek uzavřela s Polskem dohodu o pokračování těžby v hnědouhelném dole Turów na dalších třiadvacet let. Kompletní znění dokumentu zveřejnilo Ministerstvo životního prostředí až v pondělí po nátlaku občanské společnosti. Co z dohody vyplývá?

Vyjádření politiků vzbuzují ve veřejnosti pocit, že nová dohoda skutečně řeší problém ohrožení ztráty pitné vody. Média píšou o podzemní bariéře, která má vodu chránit — a nebude-li fungovat, Polsko má přerušit či zastavit těžbu.

Jednoduché zkratky vytváří dojem, že dohoda je snad nějakým vítězstvím nebo alespoň kompromisem. Avšak ďábel je skryt v detailu. Výsledná dohoda totiž nikdy neměla ambici chránit zdroje vody. Ano, dokument obsahuje ustanovení o vodě a uvádí mechanismy, které teoreticky mohou dopad těžby zmírnit. Ale v žádném případě nejde o mechanismy, které ochrání před dalším klesáním hladin zdrojů pitné vody. A to je zásadní rozdíl.

Můžete být konkrétnější? Co tedy ona ustanovení o vodě přesně říkají?

Z dohody vyplývá ochrana pouze jedné ze čtyř podzemních vrstev — a navíc v oblasti, která je od zdrojů pitné vody přibližně tři kilometry daleko. Ochranou samotného zdroje, ze kterého se pitná voda čerpá, se smlouva vůbec nezabývá. Politiky zmiňované mechanismy jsou ve smlouvě navázané na jinou podzemní vrstvu, která neslouží k zásobování pitnou vodou, ani jí neodtéká největší množství vody.

Dokument pojednává o podzemní bariéře v takzvaném středním odtoku. Jak ale vyplývá z nejnovějších dat, k poklesům hladiny vody dochází v posledních letech hlavně v odtoku spodním. Za poslední rok ve středním odtoku, kde stojí bariéra, klesla hladina podzemní vody o 1,6 metrů. Ve spodním odtoku to ale bylo 10,3 metrů.

Voda k dolu odtéká přímo z vrstvy, odkud se čerpá právě pitná voda. Veškeré povinnosti Polska se ale týkají pouze střední vrstvy, kudy voda odtékala ve velkém naposledy před řadou let. Mechanismy a povinnosti v dohodě tak neodpovídají realitě. Podzemní bariéra bude možná na papíře označena za funkční, hladiny ale budou ve vodním zdroji klesat dále.

Sama ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) navíc v pondělním rozhovoru poprvé otevřeně přiznala, že se záchranou vodního zdroje se vlastně ani nepočítalo. Její povinností je údajně primárně vyjednat kompenzace, aby k lidem v pohraničí vedla vůbec nějaká voda — a mělo co téct z kohoutků.

Polské peníze tak doputují na výstavbu vodovodu, voda ale bude z území dále odtékat a hladiny budou dále klesat. Vodovod je pouze krizová infrastruktura pro obyvatele. Nejde o opatření, které by reálně mírnilo již vzniklé dopady těžby na životní prostředí, anebo zabránilo vzniku dalších škod. Takový přístup je v rozporu se zákonem.

Dá se tedy říci, že dohoda je protiprávní? V čem přesně?

Polsko je zavázáno nepáchat škody na území jiného státu. Ale stejné povinnosti jsou i národní. Česká republika má — jako jakýkoli jiný stát Evropské unie — takzvanou prevenční povinnost. Hrozí-li vznik škody na českém území, musí být bezodkladně přijata veškerá opatření, aby škoda vůbec nenastala.

Další povinnost je nápravná. Ve chvíli, kdy se vznik škod zjistí až zpětně, musí se bezodkladně zamezit jejich dalšímu prohlubování, a zároveň se pokusit vrátit škodný stav co nejblíže stavu výchozímu. Dohoda však neobsahuje ani prevenční ani nápravná opatření.