Do Lužické Nisy se vlévá říčka, která se na české straně jmenuje Oleška a v Polsku Miedzianka. Pramení na Liberecku v kopcích mezi Raspenavou a Oldřichovem v Hájích, protéká Dětřichovem a protíná česko-polskou hranici v Heřmanicích/Markocicích. Poté vtéká do polského města Bogatynie, v němž žije sedmnáct tisíc lidí a u něhož se nachází komplex hnědouhelného dolu a elektrárny Turów.

Na české straně vypadá řeka Oleška jako typický horský potok s křišťálově čistou vodou. Svůj charakter si zachovává i několik prvních kilometrů na polské straně. U ústí do Lužické Nisy však už na první pohled připomíná průmyslovou odpadní vodu.

Experti spolupracující s polskou pobočkou Greenpeace zkoumali kvalitu vody v Olešce/Miedziance se zaměřením na elektrickou vodivost při dvaceti stupních Celsia. Tento fyzikálně-chemický parametr odráží salinitu, tedy celkový obsah iontů v roztoku, a je jedním z hlavních faktorů určujících ekologický stav řek. Výsledky studie byly šokující, protože mezi česko-polskou hranicí a ústím řeky do Lužické Nisy se elektrická vodivost zvýšila šestinásobně.

S ohledem na platné polské normy (dvě třídy jakosti vody) odpovídala voda v Olešce/Miedziance od pramene po státní hranici a dále během prvních několika kilometrů na polském území až po místo, kde do řeky ústí potok Ślad, první třídě jakosti vody (s naměřenými hodnotami pod 340 µS/cm, mikrosiemensů na centimetr). O něco dále po proudu u ústí do Lužické Nisy však už voda v řece neodpovídala ani druhé třídě, protože překračovala příslušnou mezní hodnotu 450 µS/cm téměř trojnásobně (1207 µS/cm). K neobvyklé změně v kvalitě vody přitom došlo na vzdálenosti přibližně pouhých deseti kilometrů.

Důvod tak masivního zhoršení kvality vody je zřejmý: přítok podzemních vod čerpaných z dolu Turów, které se vypouštějí přímo do potoka Ślad a které proudí i do Miedzianky. O několik kilometrů níže po proudu řeky se k nim přidává přítok průmyslových odpadních vod z elektrárny Turów. Oba typy odpadních vod se vyznačují vysokým obsahem chloridových (Cl-) a síranových (SO42-) iontů. Právě jejich vysoká salinita je příčinou zvýšené elektrické vodivosti.

Situace, kdy voda v Miedziance neodpovídá kvůli vypouštění odpadních vod z dolu a elektrárny Turów ani druhé třídě jakosti, je v rozporu s polskými zákony i s rámcovou směrnicí Evropské unie o vodě. Je příkladem toho, jak těžba a spalování hnědého uhlí ničí životní prostředí. Neničí jen klima, ovzduší nebo zásoby podzemních vod, ale také naprosto nepřijatelným způsobem znečišťuje povrchové vody.