↗

Zatímco se politici ODS a SLK před volbami chvástali zásadovostí a okázale vyjadřovali odpor k těžbě na dole Turów, po volbách bez okolků kývli na dohodu o pokračování těžby. Foto Facebook Dan Ramzer

Evropská komise schválila přidělení téměř čtyř miliard eur z Fondu spravedlivé transformace polským uhelným regionům. Jde o skvělou zprávu pro všechny, kteří se můžeme radovat z brzkého ukončení drastického a nenávratného ničení krajiny a znečištěného ovzduší, jelikož fosilní Polsko díky nahrazení uhlí obnovitelnými zdroji přestane vypouštět do ovzduší desítky milionů tun CO2 ročně. Nejlepší zprávou to ale je pro obyvatele dotčených regionů — a zvláště pak pro zaměstnance dolů a elektráren, kteří mají solidní naději, že po ukončení těžby získají nová a nejspíš i lepší pracovní místa.

Bohužel, nic z toho se netýká polského uhelného komplexu Turów: jako jediný z celého Polska nedostane z transformačního fondu ani euro. Nesplnil totiž základní podmínku — nemá plán odchodu od uhlí okolo roku 2030. Státem ovládaná těžební společnost PGE dostala s podporou politiků vládní strany PiS povolení k těžbě až do roku 2044.

Zatím se tedy pro naše nejbližší sousedy v polské Bogatyni a jejím okolí rýsuje jako zlomový teprve rok 2044. Pokud se nic nezmění, až se za dvaadvacet let zastaví těžební rypadlo, zbyde jen gigantická, až 300 metrů hluboká díra v zemi, již bude obklopovat město duchů a zničená krajina uprostřed jinak půvabného Trojzemí.

Kouzelná krajina, kde se dotýkají Jizerské a Lužické hory a kudy kdysi uháněla parní úzkokolejka, bude zničena. Desetiletí oblíbené lázeňské město Bad Oppelsdorf (dnes Opolno-Zdrój) minimálně zpoloviny srovnají buldozery se zemí, včetně památkově chráněných domů. Ve zbytku prázdných budov se nejspíš usídlí vařiči pervitinu a přes zatlučená okna se za nimi bude vlamovat jen zdejší pověstný vítr. Proč by lidé zůstávali žít v místě, které nemá žádnou budoucnost?

Vklínění turówského výběžku mezi Německo a Českou republiku je zárukou, že nejen ekologické, ale i sociální důsledky, jaké se v regionu, který neprojde transformací, projeví, poneseme i my. Polská těžební společnost PGE začne s útlumem těžby propouštět své zaměstnance. Někteří odejdou, ale mnozí zůstanou i bez vyhlídky na nové zaměstnání. Mohou jich být stovky, možná tisíce. V našem sousedství vznikne vyloučená lokalita.

V okolní krajině bude sucho, jelikož veškerá dešťová voda se bude okamžitě vsakovat do vysušeného podloží, vlivem těžby zcela odvodněného. K tomu bude dalších dvaadvacet let značná část Libereckého kraje dál dýchat elektrárnou znečištěný vzduch.

Ostudné přitom je, že vedle politiků polské PiS, kteří jednali výhradně jako servilní lobbisté PGE, napomohli k této beznadějné situaci zásadním způsobem i čeští politici. Ba se na ní přímo podíleli, místní nevyjímaje — někteří z nich se před krajskými volbami fotili v tričkách s nápisy „Stop Turów“ a na billboardech hlásali, že ochrání občany proti těžbě v Turówě.

Tito politici podvedli občany, protože tehdy tvrdili: „stop Turówu“, nikoli „bojujeme za kompenzace“. Kauza polského uhelného komplexu má jediného vítěze: těžební firmu PGE. Prohráli obyvatelé na na všech stranách Trojzemí.

Řešení ku prospěchu občanů a životního prostředí se přitom nabízelo od počátku: ukončení těžby v dole Turów v roce 2030. Takové rozhodnutí by otevřelo cestu k transformačním fondům, umožnilo zredukovat dobývací prostor — a tím i zmenšit negativní vliv na vodní zdroje — a zachránilo by před destrukcí městečko Opolno-Zdrój. Ovšem to by naši politici museli mít odvahu postavit se polské těžební firmě, bojovat za zájmy občanů a svých voličů a rozhled, který nekončí u prvního rypadla.