Paní Pěčkové se po letech sporů o čisté ovzduší na Ostravsku zastal Ústavní soud
Radek KubalaBoj ostravské seniorky za zlepšení kvality ovzduší na Ostravsku poprvé podpořily i tuzemské soudy. Po čtyřech letech soudních tahanic nařídil Ústavní soud projednání celého případu. Celý případ ukazuje neochotu státu řešit problémy regionu.
Ve světle nového vývoje kolem Klimatické žaloby, kterou Nejvyšší správní soud vrátil k Městskému soudu v Praze, zcela zapadla pozitivní informace související se snahou zastavit ničení životního prostředí skrze soudy. Seniorka Miroslava Pěčková z ostravských Radvanic, která už více než čtyři roky žaluje stát kvůli špinavému ovzduší na Ostravsku, se konečně dočkala zastání u Ústavního soudu.
Už jsou to skoro dva roky, kdy jsem na stránkách Deníku Referendum psal o jejím případu. Žena, která celý život jako učitelka tělocviku vedla zdravý a aktivní život se na stáří dočkala rakoviny plic, na kterou zemřel také její manžel. Od primáře onkologického oddělení se dozvěděla, že je to místem jejího pobytu. „No tak co chcete,“ řekl tehdy cynicky doktor.
V Radvanicích jsou totiž zákonné imisní limity pro karcinogenní látky pravidelně překračovány i desetinásobně. Příběh Miroslavy Pěčkové tehdy zdokumentovali Reportéři ČT. Jelikož Miroslava Pěčková patří k vzácnému druhu lidí, kteří se neradi spokojí s nespravedlností a snaží se upřímně zvelebovat své okolí, rozhodla se žalovat stát za jednu z přehlížených nespravedlností.
Na Ostravsku je totiž dlouhodobě jedna z nejhorších kvalit ovzduší v celé Evropě a stát v posledních desetiletích pro zlepšení situace mnoho neudělal. Ostrava patří mezi deset evropských měst s největším počtem úmrtí způsobených znečištěním ovzduší. Ústavní soud je první instancí, která se v tomto sporu postavila na stranu seniorky žádající po státu kompenzace za způsobenou újmu.
Soudy prvního a druhého stupně žalobu i odvolání zamítly, ačkoliv uznaly nesprávný úřední postup ministerstva životního prostředí. Nejvyšší soud dovolání dokonce odmítl jako bezpředmětné. Až Ústavní soud vrátil žalobu k Nejvyššímu soudu s argumentem, že tento soud při svém prvním rozhodnutí zasáhl do ústavních práv seniorky. Žalobou se tak po čtyřech letech konečně začnou české soudy skutečně zabývat.
Přitom Ministerstvo životního prostředí mělo od vstupu do Evropské unie v roce 2004 povinnost vypracovat akční plány a programy zlepšování kvality ovzduší, které měly obsahovat účinná opatření vedoucí k co nejrychlejšímu dodržování imisních limitů. Nic takového se však na Ostravsku nestalo, tamní ovzduší zabíjí dále.
Připomeňme, že špinavé ovzduší je podle Světové zdravotnické organizace největším zdravotnickým nebezpečím současného světa. V důsledku nekvalitního ovzduší ročně předčasně zemře sedm milionů lidí, v České republice to je deset tisíc lidí. Navíc v období pandemie studie prokázaly, že v regionech se špinavým ovzduším umírá na nemoc covid-19 disproporčně více lidí než jinde.
Shodou okolností si tehdejší článek vysloužil pokračování, jelikož na jeho základě zaútočil na Deník Referendum naštěstí již bývalý ředitel Inspekce životního prostředí Erik Geuss, pracující ve prospěch Babišova Agrofertu. Jeho obrana práce státu a Inspekce životního prostředí však neobstála před zjevnými fakty.
Odpověď Erika Geusse i jeho počínání ve funkci naplno ukázalo, jak stát přistupuje k ochraně zdraví obyvatel a ničení životního prostředí. Ty dlouhodobě obětuje zájmům velkých průmyslových podniků. Jen vzpomeňme, jak Richard Brabec uděloval výjimky z emisních limitů pro nejšpinavější uhelné elektrárny Severní Energetické i ČEZu. Zásadním způsobem se však přístup státu nezměnil ani za současné vlády.
Donkichotský, o to více však urputný boj Miroslavy Pěčkové je nutné podpořit jako jednu ze snah o napravení historické nespravedlnosti vůči tuzemským regionům. Bojuje tím za všechny, kteří na Ostravsku trpí nemocemi způsobenými špatnou kvalitou ovzduší, stejně jako za nás, kteří jsme v tomto prostředí prožili dětství. Je s podivem, že se vývojem případu u nás nezabývají prakticky žádná média. Z Prahy je do Ostravy zjevně daleko.
Je bezpochyby systémovou chybou, že za své Listinou základních práv a svobod garantované právo na příznivé životní prostředí musí ostravská seniorka bojovat soudům i státu navzdory. A že po čtyřech letech sporů se dočkala alespoň situace, kdy se jejím případem budou české soudy vážně zabývat. I malé pokroky je však potřeba oslavit. Stejně jako v roce 2019 je proto na místě popřát paní Pěčkové hodně štěstí. Bojujete za nás všechny.