↗

Budova Nejvyššího správního soudu v Brně, kde padlo sporné rozhodnutí vrátit klimatickou žalobu k nižší instanci. Foto Ben Skála, WmC

Spolek Klimatická žaloba minulý rok zažaloval český stát za nečinnost v boji s klimatickou krizí. K žalobě se připojila obec Svatý Jan pod Skalou, jihomoravská pobočka České společnosti ornitologické a čtyři další fyzické osoby.

Po příznivém rozsudku Městského soudu v Praze, podle kterého česká ministerstva neplní mezinárodní klimatické závazky, putoval rozsudek po podání kasačních stížností žalobců i žalovaných ministerstev k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten v těchto dnech sice zrušil některá rozhodnutí soudu první instance, ale zároveň doporučil jejich doplnění a opětovné posouzení. Soud tedy pokračuje dál.

Co rozhodnutí soudu znamená

Hlavním požadavkem spolku Klimatická žaloba je, „aby se opatření podnikaná Českou republikou dostala do souladu s cíli Pařížské dohody“. V ní se Česká republika v rámci kolektivního závazku Evropské unie zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů o padesát pět procent do roku 2030 oproti roku 1990.

Právě tento požadavek Nejvyšší správní soud neuznal. „Dosud nedošlo k závaznému ‚rozpočítání‘ tohoto kolektivního závazku mezi jednotlivé členské státy v těch sektorech, v nichž je takové rozpočítání možné,“ uvedl ve svém odůvodnění soud.

Podle argumentace Nejvyššího správního soudu je možné opírat žalobu o Pařížskou dohodu jen ve chvíli, kdy by bylo jasné, jaké konkrétní požadavky má Česká republika plnit. To zatím jasné není. Jak ale tvrdí Jakub Zamouřil, člen rady spolku Klimatická žaloba ČR: „Stejnou logikou pak ovšem česká ministerstva nemohou tvrdit, že ČR Pařížskou dohodu plní.“

V odůvodnění svého rozhodnutí se Nejvyšší správní soud sice žalovaných ministerstev zastal, nevyloučil ale, že se tématem klimatu bude dále zabývat. Soud pouze zdůraznil, že se nelze za stávajících podmínek opřít o závazky z Paříže a že je nutné doplnit českou legislativu o patřičné právní normy zohledňující otázky klimatu.

Soud odhalil nedostatky českého práva

V klimatické žalobě se žalující strana opírala i o ústavně zakotvené lidské právo na příznivé životní prostředí. Z důvodu „obecnosti“ však argumentaci lidskými právy soud odmítl. Z Listiny základních práv a svobod tak podle soudu nelze vyvodit konkrétní závěry jako například požadavek snížení emisí o pětapadesát procent do roku 2030.

Nejvyšší správní soud zároveň konstatoval podstatné mezery v českém právním řádu. Spolek Klimatické žaloba k tomu v tiskové zprávě uvedl: „Soud několikrát zdůraznil, že Česká republika nemá vlastní klimatický zákon, kterým by si určitý závazek dávala sama sobě.“ Česká vláda rovněž doposud nepřijala unijní legislativu, stejně jako jasné závazky nejen ohledně cíle, ale především v přijetí konkrétních opatření.

Spolek Klimatická žaloba právě na to upozornil. Tím, že nestanovily konkrétní cíle, se podle žalujících stran ministerstva dopouštějí porušování lidských práv občanů České republiky. „Ministerstva by neměla pouze reagovat na to, co jim někdo nařídí, mají povinnost české občany před dopady změny klimatu proaktivně chránit,“ doplnil Zamouřil.

Spolek Klimatická žaloba bude ve svém úsilí pokračovat i nadále: „Na podstatě naší žaloby se nic nemění a nadále jsme přesvědčeni, že žalovaná ministerstva klimatickou krizi neřeší dostatečně.“

Budoucnost klimatického práva v ČR

Česká klimatická žaloba tak poputuje zpět k Městskému soudu v Praze, který bude vázán připomínkami Nejvyššího správního soudu. Vývoj případu napovídá, že žaloba se se nakonec může dostat až k soudu ústavnímu.

Snahy spolku Klimatická žaloba nejsou v Evropě ojedinělé; podobná soudní řízení proběhla již v Nizozemí, ve Francii nebo v Německu. Ve všech třech zemích daly soudy za pravdu žalujícím stranám, které žádaly ambicióznější politiku státu při řešení klimatické krize.

Německá vláda tak musela na základě rozsudku spolkového ústavního soudu novelizovat klimatický zákon a upřesnit své klimatické cíle.

Na Slovensku pak ministerstvo životního prostředí připravuje zákon, ve kterém by se Slovensko zavázalo k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. V pondělí 27. z iniciativy poslankyně Kláry Kocmanové z Pirátské strany proběhne v Poslanecké sněmovně workshop o možném budoucím českém klimatickém zákoně.